Č. 10642.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. Firma, které obec zadala určité práce, je legitimována k stížnosti na nss do rozhodnutí, kterým nadřízený úřad v cestě instanční zrušil usnesení obec. zastupitelstva o zadávce. — II. K stížnosti legitimované strany může nadřízený úřad zadávací usnesení obecního zastupitelstva přezkoumávati nejen co do otázky úhrady, ale též s hlediska hospodářské účelnosti a vhodnosti, po případě též po stránce technické.
(Nález ze dne 20. června 1933 č. 10.964.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3161/24, 8057/29, 9959/32.
Věc: Firma Elektrotechna, akciová společnost pro slaboproudou techniku v Praze (adv. Dr. Em. Mašin z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě (za zúč. stranu A. R. adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) o zadání dodávky požárních automatů v městě Bratislavě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Měst. zastupitelský sbor v Bratislavě se v zasedání, konaném ve dnech 26.—28. května 1930 usnesl se zřetelem k neobyčejnému rozšíření obydlené plochy města a k tomu, že dosavadní způsob hlášení požáru státním telefonem nepostačuje, aby na území města byly zařízeny požární automaty nákladem do výše 1,500.000 Kč, jenž se uhradí v pěti ročních lhůtách po 300.000 Kč, počínaje rokem 1931, z běžných příjmů obce. Na základě tohoto usnesení, proti němuž nebylo podáno námitek, rozepsala měst. rada vyhláškou ze 14. listopadu 1930 veřejnou soutěž s výzvou k podání nabídek do 17. prosince 1930. Podle projekčního plánu a ostatních soutěžních podmínek (všeobecných, zvláštních a technických), stanovených po návrhu zadávací komise, složené ze zástupců města, policejního ředitelství a zem. úřadu — kterýžto poslední poskytl městu k dotčenému účelu z hasičského fondu podporu 170.000 Kč —, mělo projektované požární zařízení sestávati kromě tří ústředen (pro hlavní požární strážnici, pro policejní ředitelství a pro pobočné požární strážnice) a vodivé sítě z kombinovaných požárních a policejních automatů počtem 1001 a býti upraveno tak, aby při současném uvedení v chod všech hlásičů jedné smyčky došlo nejméně 6 až 8 hlášení dvakrát do ústředny bez zkomolení (bod 6 technických podmínek). V § 3 zvláštních podmínek stanoveno, že vypracováný projekt je závazný pro nabídku (odst. 1), že se však oferentovi ponechává na vůli, aby případné zlepšení anebo jiné návrhy uvedl ve zvláštním dodatku nabídky s udáním výhod takových vlastních návrhů (odst. 2). Předpisy vl. nař. ze 17. prosince 1920 č. 667 Sb. o zadávání státních dodávek a prací (zadávací řád) platí pro vypsané požární zařízení podpůrně.
Na učiněnou výzvu podaly nabídky firmy — — — — — .
Ve schůzi, konané dne 1. června 1931, přijal zastupitelský sbor města Bratislavy návrh finanční komise a měst. rady, aby zařízení bylo objednáno u firmy »Elektrotechna« podle alternativy (Siemens 1.) za celkovou cenu 875.603 Kč a zároveň pozměnil úhradové opatření, učiněné v zasedání ze dne 28. května 1930 tak, že k účelu tomu má býti v letech 1932 až 1935 do rozpočtu každoročně zařazena částka 200.000 Kč. V odůvodnění uvedeno: Zastupitelský sbor města, používaje svého práva, vyplývajícího z ustanovení odst. 2 § 3 zvláštních podmínek soutěže, uznal tuto nabídku za nejvýhodnější pro místní poměry, při čemž vzal ohled i na to, že firma »Elektrotechna« patří Siemensovu koncernu, který má v Bratislavě velkou továrnu a zaměstnává mnoho domácích dělníků, takže zadáním dodávky této firmě bude nepřímo Jeveno velké nezaměstnanosti a místní krisi živnostenské.
Proti tomuto usnesení podána odvolání firmami »Telegrafia«, »Ericson« a »jednotný čas« proto, že zařízení nebylo zadáno jim, dále Bedřichem H., jako býv. velitelem hasičstva z povolání v Bratislavě, z důvodu, že dosavadní telefonické hlášení požáru úplně vyhovuje, a že je jen třeba zdokonaliti výzbroj hasičstva, a konečně Alfredem R. a spol., kteří namítali, že — jak se dověděli — byla jistá, od znalců doporučená firma o 40.000 Kč lacinější a kvalitativnější než firma »Elektrotechna«, a že tato částka musí býti přirozeně nesena od obyvatelstva. Odvolatelé se proto domnívají, že o zadání bylo mylně rozhodnuto, neboť není možné, že by městská rada s penězi tak špatně hospodařila.
Nař. výměrem z 25. září 1931 rozhodl zem. úřad v Bratislavě o podaných odvoláních ve smyslu § 25 zák. čl. XXII:1886 a § 99 zák. č. 125/27 takto: Odvolání firem »Telegrafia«, »Ericsson« a »Jednotný čas« se ve smyslu § 78 vl. nař. č. 8/28 odmítají jako nepřípustná, odvolání Bedřicha H. se zamítá jako neodůvodněné a k odvolání Alfreda R. a spol. se usnesení měst. zastupitelstva v Bratislavě z 1. června 1931 zrušuje jako protizákonné a ukládá se měst. radě, aby mezi firmami, zúčastnivšími se prvého ofertního řízení, provedla nové, omezené ofertní řízení na jednotném podkladě.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí firmou »Elektrotechna«, akc. spol. v Praze-I3ratislavě, nss uvážil:
Předmětem sporu je usnesení měst. zastupitelského sboru v Bratislavě z 1. června 193ť, jímž bylo stěžující si firmě veřejnou soutěží zadáno zařízení požárních automatů v obvodu města za nabídnutou cenu 875.603 Kč. Podle toho jde nejen o akt hospodářské správy obecní, podléhající instanční kontrole, ale zároveň také o smluvní projev obce, kterým podle ustálené judikatury (Boh. A 3161/24, 8057/29, 9959/32 a j.) byla pro st-lku založena subj. právní situace, jež, podobně jako při uzavření právního jednání podmínečného, představuje již v době nerozhodnosti nabyté právo určitého obsahu. Z toho plyne dvojí: jednak, že k podanému odvolání poplatníků byl zem. úřad oprávněn přezkoumatl v odpor vzaté zadávací usnesení netoliko co do správnosti formální, ale i ve věci, zejména též po stránce jeho účelnosti a vhodnosti s hlediska finančního hospodářství obce, jednak, že dospěl-li, ať z toho neb z onoho důvodu, k jeho zrušení, je stěžující si firma, má-li za to, že se tak stalo neprávem, legitimována, aby stížností na r.ss toto nezákonné zasažení do své právní sféry uplatňovala.
Stížnost je tedy přípustná, nss neshledal ji však důvodnou.
St-lka vznáší předem všeobecně po stránce formální tyto výtky: 1. Ve smyslu zák. č. 329/21 byl zem. úřad k odvolání Alfreda R. a spol. oprávněn přezkoumati učiněnou zadávku výlučně s hlediska hospodářsko-finančního a neměl se pouštěti do rozboru po stránce technické. Ježto pak ze správních spisů jest zřejmo, že současným usnesením zastupitelského sboru o zařazení roční částky 200.000 Kč do rozpočtu města na léta 1932 až 1935 byla úhrada zajištěna, jednal zemský úřad protizákonně, když se pustil do přezkoumávání otázek technických. 2. Nař. rozhodnutí je vybudováno na dobrozdání znalce, který fungoval jako techn. poradce v I. stolici a nemohl tudíž býti znovu jako znalec činný v instanci II. 3. Přezkoumávaje napadnuté usnesení měst. zastupitelského sboru, byl zem. úřad, jak plyne také z ustanovení § 81 odst. 2 vl. nař. č. 8/28, vázán návrhy odvolání Alfreda R. a spol. Poněvadž pak z tohoto je zřejmo, že odvolatelé se domnívají, že o zadání bylo mylně rozhodnuto, měl žal. úřad své zkoumání omeziti jen na otázku, zda skutečně bylo rozhodnuto mylně či nikoli.
Nss nemohl žádné z těchto námitek přisvědčiti.
Názor především, jako by při hospodářské disposici obce, do níž si poplatníci stěžují, byl odvolací úřad omezen toliko na zkoumání otázky úhrady, je zřejmě mylný. Vždyť zajisté i takové opatření, pro které obec má nebo si zároveň zabezpečuje úhradu, může se příčiti řádnému hospodaření s obecním majetkem, na něž mají nepochybně poplatníci zákonný nárok, a jest proto právem a povinností nadřízeného úřadu, aby k jejich odvolání posoudil opatření to netoliko v tom směru, zda je pro ně zajištěna úhrada, nýbrž, jak bylo svrchu řečeno, i co do zákonitosti a také s hlediska jeho hospodářské účelnosti a vhodnosti. Je-li pak, jako v případě daném, předmětem hospodářského aktu obce zařízení povahy technické, musí ovšem odvolací úřad, potřebuje-li toho ku splnění vytčeného právě úkolu, podrobiti akt ten svému přezkoumání i po stránce této.
Námitka druhá je bezdůvodná proto, že podle správních spisů fungoval v I. stolici jako techn. poradce Ing. K., znalecké dobrozdání však, které si vyžádal zem. úřad před svým rozhodnutím, bylo podáno jeho technickým oddělením 32 a je podepsáno Ing. R.
Pokud se tkne poslední procesní výtky, že žal. úřad porušil předpis § 81 odst. 2 správ. ř. č. 8/28, vybočiv z návrhu odvolání, nelze ani té dáti za pravdu, jelikož rekurenti Alfred R. a spol. se zřejmě domáhali zrušení zadávacího usnesení měst. zastupitelského sboru pro jeho nehospodárnost na úkor svých zájmů poplatnických, a žal. úřad také, jak patrno z celého obsahu jeho rozhodnutí, jediné z tohoto důvodu .usnesení to zrušil. Ve věci samé obrací se stížnost nejprve proti zjištění nař. rozhodnutí, že v zadávacím řízení nebylo postupováno správně, když byla soutěž vypsána na takové zařízení požárních hlásičů, které by mělo bezpečně doručiti i více než dvě současná hlášení z jedné smyčky a když soutěžní projekt dodatečně (po podání nabídek) změněn tak, že pro Bratislavu postačí jednodušší zařízení, kterým by byla aspoň dvě hlášení současně a bezpečně registrována a v důsledku toho ze soutěže vyloučeny firmy, které tento jednodušší systém neoferovaly, ač jinak se původních ofertních podmínek přesně přidržely. Proti tomu st-lka namítá, že podle § 3 odst. 2 zvláštních podmínek měla každá firma možnost oferovati alternativně, a že tedy, neoferovala-li onu alternativu, pro kterou se na konec zadávací komise a zastupitelský sbor rozhodly, nelze to připisovati k tíži zadávacího usnesení anebo spatřovati v něm pro to dokonce snad nezákonnost. V tom nemá stížnost pravdu.
Bod 6 techn. podmínek, za nichž byla soutěž vypsána, zní: »Zařízení musí býti upraveno tak, aby při současném uvedení v chod všech hlásičů jedné smyčky došlo nejméně 6 až 8 hlášení dvakrát do ústředny bez zkomolení « Podle § 2 odst. 1 bodu 5 zvláštních podmínek tvoří technické podmínky podklad nabídky. V dalším § 3 zvláštních podmínek se stanoví: »Vypracovaný projekt je závazný pro nabídku a výkaz prací musí býti ve všech částích řádně a zřetelně vyplněný a v originále připojený. Oferentovi se ponechává na vůli, aby případné zlepšení anebo jiné návrhy v nabídce uvedl ve zvláštním dodatku. Při tom je třeba uvésti výhody vlastního návrhu.«
Z předeslaného znění ofertních podmínek plyne, že ve sporném případě mohla býti platně podána nabídka pouze na projekt úřední, požadující při současném uvedení v chod všech hlásičů jedné smyčky dodání nejméně 6 až 8 hlášení do ústředny dvakrát bez zkomolení a to buď bez jakéhokoli dodatku, anebo s dodatkem případného zlepšení nebo jiných návrhů, nikoli však, že by kromě toho byla přípustná také nějaká samostatná nabídka alternativní na projekt jiný než úřední. Že v dotčeném 2. odstavci § 3 zvláštních podmínek nelze spatřovati výzvu k podání nějakých nabídek alternativních, je zřejmo nejen z předchozího odstavce tohoto §, v němž se prohlašuje úředně vypracovaný projekt za závazný pro nabídku, ale také z toho, že v dotčeném druhém odstavci se mluví toliko o »dodatku« k nabídce (sc. na projekt úřední) a ponechává se oferentu na vůli, chce-li k své nabídce (na tento projekt) nějaký dodatek uvedeného druhu učiniti čili nic. Správnosti tohoto výkladu svědčí také úvaha, že možnost alternativního oferování v řízení nabídkovém předpokládá, aby alternativní řešení bylo v rozpise nejen výslovně připuštěno, ale také aspoň v hlavních rysech stanoveno, čehož v daném případě není.
Za tohoto stavu věci žal. úřad právem, neuznal správným, že ze soutěže byly některé nabídky vyloučeny jen proto, že neobsahovaly dodatku ve smyslu odst. 2 § 3 zvláštních podmínek na zařízení jednodušší, registrující bezpečně aspoň dvě současná hlášení, které bylo teprve po uplynutí podací lhůty uznáno za postačitelné, aniž byla prve oferentům, přidrževším se toliko jediného úředního projektu, poskytnuta možnost, aby svoje nabídky v tomto směru doplnili, resp. pozměnili. Jestliže tedy bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že uvedený postup se příčí §§ 2 a 22 (správně § 21 č. 1 lit. b) státního zadávacího řádu č. 667/20 Sb., který byl zastupitelským sborem města Bratislavy přijat za podpůrně závazný i pro tuto dodávku, a že tímto nesprávným postupem byla zmenšena konkurence, to pak že mohlo míti nepříznivý vliv na výsledek soutěže ke škodě obce a tím i stěžujících si poplatníků, dlužno tomu přisvčdčiti, a nelze potom ani shledati nezákonným, když žalovaný úřad v odpor vzaté zadávací usnesení měst. zastupitelstva zrušil a městské radě uložil, aby na jednotném podkladě provedla mezi firmami, zúčastnivšími se prvého ofertního řízení, novou omezenou soutěž.
Žal. úřad ovšem v důvodech svého zrušovacího výroku konstatuje také, že přijatá nabídka stěžovatelky, znějící toliko na 81 hlásících stanic, je proti nabídce firmy »Jednotný čas«, která počítá podle soutěžního projektu správně se 100 stanicemi, dražší o 44.329 Kč, kterážto diference po názoru zemského úřadu za dnešních poměrů znamená i pro městské hospodářství značný peníz, jehož ztrátu stěžující si poplatníci právem vytýkají, a dále, že od doby vypsání soutěže (v roce 1930) ceny zařízení tohoto druhu značně poklesly, takže je pravděpodobné, že při novém ofertním řízení docílí město ceny mnohem příznivější, kteroužto okolnost třeba, jak míní zemský úřad, vžiti při posouzení věci též v úvahu, hlavně dnes, kdy všechna autonomní tělesa jsou povinna hospodařiti se spořivostí co největší. Stížnost brojí také proti oběma těmto důvodům, leč nss neshledal potřebu jejími vývody po těchto stránkách se zabývati, ježto i kdyby se objevily věcně správnými, nebyl by tím nijak otřesen důvod uvedený na místě prvém, t. j. mylné vyloučení nabídek, neobsahujících teprve později přijatého řešení jednoduššího, kterýžto důvod sám o sobě ke zrušení v odpor vzatého zadávacího usnesení stačí. Ostatně otázka, oč je nabídka stěžující si firmy »Elektrotechna« proti nabídce firmy »Jednotný čas« dražší a bylo-li by přes to její přijetí s hlediska obecního hospodářství výhodnější, stejně jako otázka, zda vůbec, po případě jakou roli by při rozhodováni o tom mohla hráti okolnost, že od rozepsání soutěže ceny značně poklesly, byla by aktuální jen tehdy, kdyby omezení soutěže, jak se v daném případě stalo, bylo bývalo přípustné, což však nař. rozhodnutí popřelo, a to, jak vpředu dovoděno, právem.
Vytýká-li posléze st-lka, že zem. úřad zrušuje zadávací usnesení pro nezákonnost, že však v celém jeho rozhodnutí nelze se dočisti, v čem tato nezákonnost spočívá, není možno ani této výtce přisvědčiti, když přece z obsahu nař. rozhodnutí je s dostatečnou jasností patrno, že žal. úřad spatřuje nezákonnost zadávacího usnesení jednak ve vyloučení nabídek, odpovídajících soutěžním podmínkám, což se příčí zadávacímu řádu č. 667/29 Sb., jednak v tom, že usnesení to je, ježto zmenšení konkurence mohlo míti vliv na výsledek soutěže ke škodě obce, nehospodárné a tudíž v odporu se základním principem obecního hospodářství, vytčeným v § 21 odst. 1 zák. č. 329/21, podle něhož dlužno všechen majetek obce spravovati tak, aby tento, plně vyhovuje účelu, ke kterému jest věnován, neztenčeně zůstal zachován, není-li to obecně prospěšným zájmům na újmu.
Ze všech těchto úvah bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 10642. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 75-79.