Č. 10622.

Vodní právo: Závazek majitele továrny (na papír) přispěti k odstranění závad vznikajících na vodním díle znečišťováním vody.
(Nález ze dne 14. června 1933 č. 10.761.) Věc: Továrna na papír, akc. spol. v S. proti zemskému úřadu v Brně o příspěvek na odstraňování ledu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu ve F. z 25. února 1929 bylo ke stížnosti obce M. z 13. února 1929 proti papírně st-lčině v S. pro znečišťování řeky B. odpadními vodami z továrny a z něho vznikající zalednění vodní strouhy vodního díla L. v M. rozhodnuto, že správa továrny je ve smyslu § 20 po případě § 42 slez. zák. vod. povinna neprodleně přispěti přiměřeným způsobem k odstranění ledu v této strouze a sice tím způsobem, že po dobu potřeby nejdéle do odplutí ledu dodá na svoje útraty 10 lidí za dne a 4 lidi přes noc obci M. k provádění ochranných vodních prací.
Odvolání, které st-lka z nálezu toho podala, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím potvrzen byl příkaz, daný st-lce výměrem okr. úřadu; ve F. z 25. února 1929, aby přispěla k odstranění ledu v odpadní strouze vodního díla L.-ova v M. dodáním určitého počtu pracovních sil k provádění ochranných vodních prací. Příkaz tento opřel žal. úřad — vycházeje jinak z předpokladu, že st-lka svého vodního oprávnění používá úplně v mezích vodoprávního konsensu a v souhlase s tímto konsensem — o předpis § 20 slez. vod. zák. v souvislosti s výhradou učiněnou v nálezu okr. hejtmanství ve F. z 19. dubna 1910, podle níž pro případ, že by odpadní vody z továrny st-lčiny podle konsensu odváděné měly někdy v zápětí škodlivé následky pro obecné blaho nebo pro zájmy pobřežních sousedů, mohou býti předepsána opatření, jež podle uvážení úřadů jsou nutná a vhodná, aby vzniklým závadám bylo odpomoženo.
Nss musil se v prvé řadě zabývati námitkou stížnosti, podle níž příkaz daný st-lce nemohl býti opřen o zmíněnou výhradu, ježto prý výhrada ta má na mysli opatření zcela jiná, totiž technická zlepšení závodu, pokyny ve příčině užívání vodního díla a pod., kdežto příkaz daný st-lce by mohl býti nejvýše opřen o předpis § 50 vod. zák. a mohl by směřovati jen proti obci, nikoliv však proti st-lce. — Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Nálezem býv. okr. hejtmanství ve F. z 19. dubna 1910 bylo vodoprávně schváleno zařízení k odvádění odpadních vod z továrny st-lčiny a byl jí udělen vodoprávní konsens k používání vody z řeky B. k neškodnému odstraňování louhových vod z vařičů celulosové továrny, při čemž si úřad výslovně vyhradil v případě, že by odvádění vod z vařičů dosavadním způsobem někdy mělo míti v zápětí škodlivé účinky pro veřejné blaho nebo pro zájmy pobřežníků nebo vodních interesentů, předsevzíti ona opatření, která podle úvahy úřadu jsou způsobilá a potřebná, aby vyskytnuvším se závadám bylo odpomoženo.
Výhrada tato vychází tedy ze stavu konsensem krytého, a předpokládá, že vodního oprávnění bude používáno v mezích konsensu; výhrada tato neobmezuje se však na opatření určitého druhu, zejména neomezuje se jen na technická nebo jiná zlepšení v samotném závodě st-lčině, nýbrž jest tak všeobecná, že postihuje nejen odstranění příčin vyskytnuvším se závad, nýbrž i odstranění nepříznivých následků, které by odvádění vod do řeky B. pro veřejné dobro nebo pro vodoprávní interesenty mohlo míti v zápětí. Opatřeními způsobilými odstraniti závady jsou tedy i opatření, která odstraňují jen následky provozu vodního díla, jestliže následky ty jsou závadami pro veřejné blaho nebo pro zájmy pobřežníků nebo vodních interesentů.
Opatřením takovým pak zásadně může býti i příkaz, aby st-lka jako majitelka vodního díla přímo sama odstranila nebo pomohla odstraniti závady, t. j. škodlivé účinky, které by odvádění vod z vařičů dosavadním způsobem někdy mělo v zápětí. Mohl tedy žal. úřad již na základě zmíněné výhrady st-lce uložiti za povinnost odstraniti i led z náhonu vodního díla L.-ova, jsou-li ovšem předpoklady zmíněné výhrady splněny a zejména je-li mezi tvořením ledu v odpadním kanále vodního díla L.-ova a odváděním odpadních vod ze závodu st-lčina do řeky B. kausální souvislost.
St-lka sice namítá, že příkaz toho druhu, jaký st-lce byl uložen, by podle § 50 vod. zák. slez. mohl býti uložen toliko obci, leč i kdyby tato námitka, která nebyla v rekurse relevována, byla přípustná (§ 5 zák. o ss), nemohl by ji nss shledati důvodnou, ježto st-lka přehlíží, že podkladem daného příkazu je pro st-lku zmíněná již výhrada obsažená v cit. konsensu z r. 1910, a že předpis § 50 vod. zák. takovýchto specielních závazků konsensem založených nevylučuje, nehledíc ani k tomu, že — jak ze způsobu úhrady nákladu podle § 50 odst. 2 vod. zák. je patrno — v předpise tomto jde o taková nebezpečí, která jsou způsobována skutečnostmi, za něž nikdo neodpovídá. Nemůže tedy st-lka z předpisu § 50 vod. zák. ve svůj prospěch nic vytěžiti.
Jde tedy o to, zda pěna, která se v odpadním náhoně vodního díla L.-ova tvoří, má svoji provenienci v továrně st-lčině, a zda zmrzáním pěny té bylo způsobeno vzdutí vody ve zmíněném náhonu. Otázky tyto nejsou již otázkami právními, nýbrž otázkami znaleckými, tedy otázkami skutkovými, které nss nemůže přezkoumávati ve věci samé, nýbrž jenom s hlediska formální správnosti ve smyslu § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 10622. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 25-27.