Č. 10905.

Stavební právo (Slovensko): I. Podle stav. statutu města Bratislavy nevyžaduje instanční rozhodnutí o regulačním plánu předchozího schválení zem. výboru. — II. Není třeba, aby zároveň s rozhodnutím o regulaci bylo vydáno rozhodnutí o vyvlastnění ploch k regulaci potřebných. — III. Přípustná je i částečná regulace města, třebas není ještě vypracován celkový regulační plán.
(Nález ze dne 29. listopadu 1933 č. 17.462.)
Věc: Terezie G. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o regulaci části města.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský zastupitelský sbor v Bratislavě přijal ve schůzi konané dne 15. dubna 1929 návrh regulačního výboru, poradního sboru a měst. rady na úpravu bloku mezi ulicí a usnesl se mimo jiné na tom, aby nově projektovaná ulice v prodloužení ulice R. zřízena byla v šířce 12 m a aby vedena byla od ulice P. po hranici mezi parcelou č. . . . v přímé linii až po ulici U. Proti tomuto usnesení podal Alois G. odvolání, vytýkaje, že jeho pozemek č. . . . bude novou ulicí do té míry zúžen, že zbylý pruh pozemku bude úplně bezcenný a nepotřebný. Podle náhledu odvolatele je takový zásah do jeho vlastnictví prováděný bez nezbytné nutnosti tím spíše nepřípustný, poněvadž dosud nebyl vyložen definitivní regulační plán a dosud není zajištěn náklad s regulací spojený.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím odvolání zamítl a v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že námitky týkající se předčasnosti regulace jsou neodůvodněné, ježto předmětnou úpravu celého bloku bylo nutno provésti vzhledem k žádostem majitelů pozemků v tomto bloku ležících, ježto jinak není možno zastavovací způsob a stavební čáru oředepsati. Předmětný blok mezi ulicí U. a Š., rozdělený jen ulicí P. je tak hluboký, že hrozilo nebezpečí zastavění jednotlivých parcel jen dlouhými a nezdravými dvorními křídly. Touto regulací bude možno těchto stavebních pozemků získáním dvou nových uličních front lépe využiti a hygienickým požadavkům vyhověti a z toho důvodu bylo třeba přikročiti k předmětné regulaci ještě před ukončením soutěže na generální regulační plán, při čemž předpokládá se, že pokud tento blok leží mezi hlavními komunikačními tepnami (U. a Š. ulicí), zůstane i nadále nedotknut, ale i v tom případě, kdyby generální regulační plán pozměnil navrhovanou regulaci, bude ještě vždy možno přizpůsobiti tuto parcielní regulaci do rámce generální regulační úpravy. Není také ustanovení, podle kterého by město bylo povinno už před uskutečněním regulace zabezpečiti celý potřebný náklad, kdyžtě náklad tento bude jen postupně podle vývoje stavebního ruchu v regulovaném území potřebný. Otevření nové ulice jest potřebné jednak za účelem racionelního zastavění vnitřní části bloku, jednak z důvodů dopravních, neboť bude spojovatí ulici D. s ulicí U. Při regulaci není vždy možné vyhnouti se tomu, aby ta která parcela nebyla znehodnocena, ovšem bude nutno svého času majitele za znehodnocení odškodniti, po případě celou parcelu vykoupiti. Takové situování ulice, aby žádné parcely nebyly znehodnoceny, není v daném případě proveditelné.
Do tohoto rozhodnutí podala Terezie G., nynější vlastnice pozemku č. . . ., stížnost k nss-u, o níž nss uvažoval takto: — — — —
St-lka vytýká, že žal. úřad rozhodl o rekursu, aniž si dříve vymohl schválení regulace zem. výborem, o němž zmiňuje se v posledním odstavci svého rozhodnutí. Tato výtka není důvodná, neboť není předpisu, podle něhož instanční rozhodnutí o rekursu st-lčina předchůdce stran regulačního plánu vyžadovalo by předchozího schválení zem. výboru. Předpisem § 24 zák. čl. XXII:1886 jest zakázán pouze výkon určitých usnesení obce bez předchozího schválení municipia, nikoli však instanční rozhodování o rekursech proti těmto usnesením. Netřeba proto ani zabývati se otázkou, zda cit. předpis týká se i usnesení obce o regulačním plánu, a zda a pokud dosud jest v platnosti.
Ve věci samé namítá stížnost, že v daném případě bylo rozhodnuto o regulaci, aniž zároveň učiněno a provedeno bylo usnesení o vyvlastnění ploch k provedení regulace potřebných, a aniž usneseno bylo odškodnění regulací dotčených interesentů. Námitky tyto postrádají zákonného podkladu, neboť není předpisu, z něhož by se dalo dovoditi, že s rozhodnutím o regulaci musí současně bytí vydána rozhodnutí o vyvlastnění ploch k regulaci potřebných a o odškodnění interesentů, jež ostatně spadají do kompetence jiných orgánů (zák. čl. XLI:1881 a § 10 odst. 2 stav. statutu města Bratislavy z r. 1872). Z povahy věci naopak plyne, že dříve musí býti pravoplatně rozhodnuto o tom, zda a v jakém rozsahu má býti regulováno, a pak teprve možno jednati o vyvlastnění ploch k tomu potřebných a o odškodnění interesentů.
Konečně namítá stížnost, že učiněno bylo usnesení o parcielní regulaci města, aniž dříve byl vypracován definitivní regulační plán celkový. Poněvadž prý tímto definitivním městským plánem mohla by parcielní regulace býti změněna, vzniká pro majitele pozemků nejistota, zda se tak stane, čímž tito jsou poškozováni, neboť nevědí, zda dílčí regulace jest jen provisorní, či zůstane-li definitivní. Ani této námitce nebylo možno vyhověti, neboť není předpisu, který by zakazoval částečnou regulaci města před vypracováním celkového regulačního plánu. Okolnost, že by částečná regulace mohla býti změněna regulací celkovou, nemůže míti za následek neplatnost regulace částečné, neboť každá regulace i celková platí jen potud, pokud jinou regulací není změněna.

Citace:

Č. 10905. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 758-760.