Č. 10 679Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Je zařízení chmelnice příslušenstvím pozemku s hlediska předpisů o dávce?(Nález ze dne 1. července 1933 č. 9472) Věc: Firma P. v P. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si firmy z předpisu dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodu chmelnice z těchto důvodů: Zařízení chmelnice nelze pokládati za příslušenství nemovitosti ve smyslu posl. odstavce § 5 dávk. prav., nýbrž ve smyslu § 297 o. z. o. za součásti nemovitosti, jež na pozemku byly zřízeny v úmyslu, aby na něm trvale zůstaly. Tyto předměty nelze považovati za odlučitelné věci movité, nýbrž za neodlučitelnou součást nemovitosti, odloučeni jich bylo by nemovitosti hospodářsky škodlivo. Zákon předměty, uvedené v trvalé spojení s pozemkem nepokládá za příslušenství, nýbrž za součást nemovitosti, z jejíž hodnoty přírůstek se vyšetřuje a dávkou stíhá. Vzhledem k shora uvedenému nutno zařízení chmelnice pokládati za připočítatelnou investici ve smyslu § 8 č. 1 dávk. prav. V tom případě platí tu ustanovení 2. odstavce § 16 dávk. prav., podle něhož nutno okolnosti, na základě kterých strana uplatňuje nárok na výhody, již ve včasném dávkovém přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, má-li k nim při vyměřování dávky býti vzat zřetel. Nelze proto vžiti zřetel na náklady uplatňované stranou teprve v odvolacím řízení.Stížnost uplatňuje, že chmelnice jest pouhým příslušenstvím, nikoliv částí nemovitosti, ježto pozůstává z tyčí a drátů, které lze bez porušení substance volně přenésti na jiné místo. Nss shledal stížnost důvodnou.Žal. úřad uznal, že chmelnice jest částí nemovitosti, poněvadž její odloučení bylo by nemovitosti hospodářsky škodlivo.Dávka z přírůstku hodnoty vybírá se podle § 1 dávk. prav. č. 143/22 Sb. při převodu nemovitostí neb podílu na nemovitosti. Poslední odstavec § 5 pak praví, že se při vyměření dávky nehledí k ceně (hodnotě) příslušenství. Z těchto ustanoveni jde najevo, že při vyšetření přírůstku hodnoty nemůže býti přihlíženo k hodnotě toho, co není nemovitostí samotnou, a že za nemovitost ve smyslu dávkových pravidel možno považovati jen půdu s užitky dosud neoddělenými (§ 295 o. z. o.), pak stavby tam zřízené (§ 297) a vše, co jest neodlučitelnou částkou pozemku, resp. stavby. Avšak neodlučitelnou součástkou jest jen to, co se nedá od půdy (stavby) odloučiti jiným způsobem, než že by buď dotyčná součástka nebo půda (budova) sama se tím nepoměrně poškodila. Pouhá okolnost, že by odloučením těch kterých předmětů utrpěla hospodářská hodnota, kterou má celek jenom následkem toho, že ony předměty jsou na něm, ovšem z těchto předmětů součástku nemovitosti ještě nečiní. To chtěl žal. úřad patrně také vyjádřiti, když vyslovil, že by odloučeni chmelnice od půdy bylo »hospodářsky škodlivo«.Naproti tomu uplatňuje stížnost, že šlo v daném případě při chmelnici pouze o tyče do země takovým způsobem zapuštěné, že lze celé zařízení chmelnice bez poškození přenésti na jiné místo.Z podstaty chmelnice nevyplývá, že by její tyče musely býti do země zapuštěny vždy způsobem, který by zařízení chmelnice činil neodlučitelnou součástkou půdy ve smyslu shora uvedeném. Bude proto záležeti na tom, jak v tom kterém případě chmelnice jest založena. Ze správních spisů není však patrno, že by žal. úřad byl o této pro posouzení věci významné okolnosti konal za účasti strany nějaké šetření. Jest proto řízení vadné.