Č. 10767.
Řízení správní. — Řízení před nss (Slovensko): Rozhodnutí expositury min. zeměd. v Bratislavě jsou konečná a nemusí býti opatřena příslušným právním poučením.
(Nález ze dne 7. října 1933 č. 16757.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 5867/26.
Věc: Alexandr L. v B. proti ministerstvu zemědělství o odmítnutí odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem expositury min. zeměd. v Bratislavě z 10. listopadu 1923 byl st-li, vrch. lesnímu radovi ve výslužbě, předepsán přeplatek k náhradě za odebrané depufátní dříví za rok 1922 v částce 4197 Kč.
Podáním z 12. prosince 1923 domáhal se st-l zrušení tohoto výměru, načež expositura min. zeměd. v Bratislavě výměrem z 31. prosince 1923, měníc svůj výměr z 10. listopadu 1923 určila přeplatek ten částkou 1798 Kč 92 h. Dále předepsala expositura min. zeměd. v Bratislavě výměrem z 10. dubna 1924 st-li další přeplatek k náhradě za deputátní dříví za roky 1918 až 1921 v částce 3622 Kč. Podáním z 15. května 1924 domáhal se na to st-l odepsání tohoto přeplatku, kteréžto žádosti nevyhověla expositura min. zeměd. výměrem z 25. srpna 1924 z důvodu, že námitky jeho neobsahují nic závažného, co by mohlo míti vliv na změnu rozhodnutí z 10. dubna 1924. I dalšímu podání st-lovu z 22. prosince 1924, žádajícímu odepsání přeplatku v částce 5420 Kč 92 h za deputátní dříví za roky 1919 až 1922 nevyhověla expositura min. zeměd., sdělivši st-li výměrem z 1. února 1925, že stran přináležejícího deputátního dříví pro roky 1919 až 1922 bylo již definitivně rozhodnuto výnosy z 31. prosince 1923, z 10. dubna 1924 a z 25. srpna 1924 a že při tom byly již vzaty v úvahu svého času podané námitky a že tudíž není důvodů, aby o této záležitosti bylo znovu meritorně rozhodováno. Nato odvolal se st-l podáním z 5. února 1925 z výměru expositury min. zeměd. v Bratislavě z 25. srpna 1924 a z 1. února 1925, žádaje za zrušení výměrů této expositury z 31. prosince 1923 a z 10. dubna 1924, a to k min. zeměd. v Praze jako k odvolací stolici. Odvolání toto vyřídilo min. zeměd. nař. výnosem odmítnuvši odvolání (stížnost) jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Žal. úřad odmítl stížnost (odvolání) jako nepřípustnou z těchto důvodů: Jak ze spisů patrno, byly částky výše zmíněné st-li předepsány k náhradě expositurou min. zeměd. v Bratislavě rozhodnutími z 31. prosince 1923 a z 10. dubna 1924. Rozhodnutí expositury min. zeměd. v Bratislavě dlužno, jak uznáno i judikaturou nss-u, považovati na roveň rozhodnutím min. zeměd., proti nimž nelze si stěžovati pořadem instančním, a která mohou býti naříkána pouze stížností k nss. Není tudíž v tomto případě min. zeměd. instancí odvolací a bylo proto rozhodnouti jako shora uvedeno.
Stížnost spatřuje vadnost řízení v tom, že žal. min. mělo odvolání projednati meritorně, ježto expositura jeho v Bratislavě, jako ministerstvu zeměd. v Praze na roven postavená, měla st-le poučiti o opravných prostředcích, pokud se týká, měla st-li oznámiti, že rozhodnutí její jsou konečná. Neučinila-li tak expositura, bylo její rozhodnutí formálně a meritorně vadné a neúplné, a mělo je proto min. zeměd. jako takové zrušiti a vydati nové rozhodnutí u připojení klausule o opravných prostředcích a tím st-li umožniti, aby použil řádných opravných prostředků.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Odvoláním napadnutá rozhodnutí byla výslovně označena jako rozhodnutí vydaná expositurou min. zeměd. v Bratislavě. A tu vyslovil nss již v nál. Boh. A 5867/26 právní názor, že expositura min. zeměd. v Bratislavě jest součástí min. zeměd. a že min. zeměd. není proto příslušno rozhodovati o rekursu podaném do rozhodnutí této expositury.
Rozhodovala-li proto expositura min. zeměd. v Bratislavě ve stolici konečné, jako v daném případě, nebyla podle žádného zákonného předpisu, kterýž ostatně ani stížnost neuvádí, povinna svému rozhodnutí připojiti poučení o opravných prostředcích, pokud se týká rozhodnutí svá označiti výslovně jako konečná a naříkatelná.
Povinnost takovou nelze dovoditi ani ze zák. čl. 20:1901 o zjednodušení adm. řízení, a z ustanovení instrukce o opravných prostředcích vydané nař. z 18. prosince 1901 č. 4600, ani ze zák. čl. 26: 1896 o uher. ss, resp. z prov. nař. k cit. zák. čl. z 20. listopadu 1896 č. 21973, bodu 6 posledního odstavce, doplněného nař. uher. min. vnitra ze 6. srpna 1897 č. 76873. Neboť povinnost připojiti poučení o opravných prostředcích normovaná v § 6 odstavci 7 nař. č. 4600/1901 týká se jen rozhodnutí, podléhajících dalšímu opravnému řízení instančnímu, kdežto povinnost připojiti poučení o přípustnosti stížnosti na ss, normovaná v bodu 6 posledním odstavci min. nař. č. 21973/1896, resp. v min. nař. č. 76873/1897 týká se jen podávání stížností na býv. uher. správní soud, nikoliv však stížností na nss, zřízený zákonem č. 3/1918 Sb. Nelze proto důvodně mluviti o porušení nějakého subj. nároku st-lova po rozumu § 2 zák. o ss č. 36/1876 ř. z., odmítl-li za tohoto stavu věci žal. úřad stížnost st-lovu pro nepřípustnost.