Č. 10766.Vojenské věci: Matka býv. rak.-uher. voj. gážisty, který padl za světové války, nemá ani podle voj. zaopatřovacích předpisů rakouských ani podle zák. č. 76/1922 Sb. právního nároku na zaopatřovací požitky (důchod předků). (Nález ze dne 7. října 1933 č. 16645.) Prejudikatura: Boh. A 4096/24. Věc: Isabela H. v Ž. proti ministerstvu národní obrany o nárok na důchod předků. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Žádostí z 22. srpna 1928 domáhala se st-lka na základě § 63 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. důchodu předků od 1. ledna 1920 po svém synu Dru Oskaru H., poručíku v záloze býv. armády rak.-uher., který se stal 14. října 1914 na ruském bojišti nezvěstným, poněvadž vyhovuje všem náležitostem cit. paragrafu, ježto její syn byl svobodný a vydržoval ji při nastoupení služby vojenské. Žadatelka je úplně výdělku neschopna a nemá příjmů převyšujících 4000 Kč ročně. — Šetřením zjištěno, že st-lka má na živu 2 provdané dcery a pobírá od B.-ského panství v Ž. 5000 Kč roční pense po svém zemřelém manželu. — Nař. rozhodnutím žal. úřad nevyhověl žádosti st-lčině, poněvadž neshledal výjimečných důvodů zvláštního zřetele hodných, které by podle 2. odst. § 112 zák. č. 76/22 povolení důchodu předků umožnily. Stížnost namítá, že nárok st-lčin na důchod předků jest založen na ustanovení § 63 zák. č. 76/22, jehož podmínky u st-lky jsou dány, a že tedy úřad nemohl při rozhodování o její žádosti postupovali podle ustanovení § 112 odst. 2 cit. zák. Nss neuznal stížnost důvodnou. Není sporu o tom, že syn st-lčin stal se nezvěstným v roce 1914 na ruském bojišti jako poručík v záloze, tedy jako vojenský gážista bývalé armády rak.-uher. Zaopatřovací nároky pozůstalých po gážistech býv. armády rak.-uher. (rak. nebo uher.), kteří zemřeli před státním převratem, t. j. před dnem 28. října 1918, je po rozumu § 104 zák..č. 76/22 posuzovati jedině podle vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení plativších dne 28. října 1918 v býv. říši rak.-uher. To jsou zákony z 27. dubna 1887 č. 41 ř. z., ze 3. dubna 1891 č. 48 ř. z., z 28. března 1896 č. 48 ř. z. a z 19. března 1907 č. 86 ř. z. Předpisy tyto přiznávají zaopatřovací požitky pouze vdovám a sirotkům, nikoliv však předkům vojenských gážistů rak.-uher. Předkům vojenských gážistů armády čsl. přiznán nárok na zaopatřovací požitky, na tak zvaný důchod předků, teprve zákonem ze 17. února 1922 č. 76 Sb. v §§ 63—65. Tento důchod předků může podle ustanovení § 112 odst. 11 téhož zák. býti přiznán předkům gážistů (čekatelů) a poddůstojníků z povolání býv. rak.-uher. armády, kteří ve světové válce padli, min. nár. obrany v dohodě s min. fin. jen ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele. Že za určitých okolností přísluší někomu nárok na tento důchod, zákon nestanovil, znění zákona pak samo vylučuje právní nárok takový. Není-li však právního nároku na přiznání důchodu předků gážisty býv. armády rak.-uherské, nelze v jeho meritorním zamítnutí se strany úřadu spatřovati nějaký zásah do st-lčiných subj. práv, jaká podle § 2 zák. o ss jedině požívají ochrany nss-u (Boh. A 4096/24).