Č. 10629.

Stavební právo (Bratislava). — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Nájemce domu není stranou ve stav. řízení o demolování domu, třebas jeho nájemní právo je zajištěno knihovně.
(Nález ze dne 16. června 1933 č. 7573.)
Prejudikatura: srov. 3408/24, 7453/28, 10.071/32; 7453/28, 8570/31.
Věc: Jakub M. v B. proti zemskému úřadu v Bratislavě (za zúč. firmu T. A. B. ze Z. adv. Dr. Jar. Růžička z Prahy) o demolaci domů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 21. února 1930 povolil měst. notářský úřad v Bratislavě firmě T. & A. B. na její žádost zbourání domů čp. . . . na náměstí H. a v ulici M. v Bratislavě s podmínkou, že z ohledů bezpečnostních musí se to státi současně s nařízenou již demolicí sousedního domu firmy V. T. na parcele č. . . .
Podáními z 29. února 1930 a 20. března 1930 domáhal se st-l u měst. notářského úřadu, aby řízení demoliční ohledně domů čp. . . . bylo zastaveno, a aby k pokračování v něm byl přibrán jako oprávněný účastník, ježto v těchto domech má pronajaty obchodní místnosti a to v čp.... podle smlouvy, zapsané v pozemkové knize, do 31. července 1940, v čp.... pak do 31. července 1941. Městský notářský úřad v Bratislavě výměry z 21. března 1930 žádosti ty odmítl pro nedostatek legitimace st-lovy jako nepřípustné s odůvodněním, že nájemník podle § 61 resp. §§ 16—18 stav. statutu města Bratislavy není ve stavebních a demoličních záležitostech stranou; zem. úřad v Bratislavě odvolání st-lovo nař. rozhodnutím z téhož důvodu zamítl.
Stížnost především namítá, že je nesprávný názor žal. úřadu, jako by st-l v záležitosti, o niž jde, nemohl býti procesní stranou a nebyl proto oprávněn do ní zasahovati a to přes to, že jeho nájemní právo je intabulováno, následkem čehož se stává právem reálním, t. j. platným vůči každému. Námitka tato není důvodná.
Otázku, koho sluší pokládati za procesní stranu (interesenta) v určitém řízení správním, dlužno, jak nss již opětovně vyslovil (srov. na př. Boh. A 7453/28, 8970/31 a j.), posuzovati podle oněch norem, jež upravují tu kterou právní materii, takže za interesenty ve smyslu zákona možno uznati jen ty osoby, které příslušná specielní norma právní za interesenty prohlašuje.
V daném případě jde o zbourání domů, tedy o záležitost stavební, a je proto pro posouzení sporné legitimace st-lovy rozhodným stavební statut města Bratislavy z r. 1872. Nějakých zvláštních předpisův o řízení, jež jest provésti při zamýšlené demolici budov, řečený stav. statut neobsahuje, a nutno tudíž v příčině té přihlédnouti k ostatním všeobecným jeho předpisům. Z nich pak jest zřejmo, že stranami, s nimiž úřad ve věcech takových má jednati, jsou toliko stavebník, resp. majitel dotčené budovy a sousedé (srov. §§ 4, 16, 17 a 18). Že by osobu, jež užívá místností v té které budově toliko z titulu svého nájemního poměru, slušelo pokládati za souseda, ze statutu nevyplývá, a nedá se to dovoditi ani z povahy věci samé (srov. Boh. A 3408/24, 7453/28, 10.071/32). Na tom nemůže nic změniti ani, že snad smlouva o nájem je vložena do veřejných knih, čímž se právo nájemní stane právem věcným, neboť okolnost ta má, pokud se týče právní posice nájemníka, význam toliko potud, že i každý pozdější nabyvatel nájemního objektu musí zpravidla jeho používání do času ještě zbývajícího nájemníku ponechati.
Lze ovšem připustiti, že stavebně-policejní povolení k zbourání domu může ve svých důsledcích vrhati reflex i na práva nájemníkova s hlediska jeho nájemního poměru, ježto nájemník má zajisté zájem na tom, aby najatých místností mohl užívati, avšak tento pouze faktický zájem není při nedostatku positivního předpisu s to, aby založil jeho legitimaci jako procesní strany v řízení o vydání takového povolení. Může se proto nájemník, má-li za to, že povoleným zbouráním domu by byla porušena jeho práva ze smlouvy nájemní, domáhati ochrany těchto svých práv jen proti majiteli pronajatého objektu prostředky, jež mu platný právní řád poskytuje proti němu jako druhé smluvní straně, tedy pořadem práva civilního.
Pokud se snaží stížnost dovoditi spornou legitimaci st-le poukazem k tomu, že jeho právo nájemní, byvši vtěleno, stalo se platným a účinným proti každému a tudíž i vůči úřadům, přehlíží, že stav. úřady jsou oprávněny a povinny hájiti toliko zájmy obecné a veřejná práva sousedská, stav. řády uznaná, nikoli však soukromá práva k budovám nabytá, jež chrániti jsou povolány výlučně řádné soudy.
Jestliže tedy stavební úřad I. stolice nepřiznal st-li legitimaci k účasti na řízení o zbourání domů, v nichž má pronajaty místnosti a potvrdil-li žalovaný úřad výrok ten, učinil tak podle předchozích úvah právem. Za tohoto stavu věci nebylo potřebí zabývati se ještě také dalšími výtkami stížnosti, že žal. úřad nevzal zřetel k nabídce st-lově na zbourání sousední budovy firmy V. T. vlastním nákladem, ani k požadavku úřadu pro zachování památek, aby stavba nebyla demolována, neboť obě tyto okolnosti jsou pro posouzení sporné legitimace st-lovy bez právního významu.

Citace:

Č. 10629. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 44-46.