Č. 10817.

Zdravotnictví. — Pojištění nemocenské. — Řízení před nss-em (Slovensko): Rozhodnutím podle § 2 zák. o ss není výměr min. zdrav., kterým min. k dotazu obce vyslovilo, že obec je podle § 21 zák. č. 77/1927 ve spojení s předpisy zák. č. 221/24 povinna zapraviti 20%ní příspěvek na ošetřovací útraty ve veř. nemocnici, kterých nelze vymoci na ošetřovaném anebo na jiných osobách fysických nebo právnických, povinných podle zák. nebo z jiného právního titulu je hraditi.
(Nález ze dne 31. října 1933 č. 17.920.)
Věc: Obec B. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Jar. Špindler) o příspěvek na ošetřovací útraty.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Min. zdravotnictví předepsalo platebním výměrem z 12. září 1930 podle § 21 zák. č. 77/27 a vl. nař. č. 157/27 stěžující si obci za jejího příslušníka Štěpána M., ošetřovaného ve všeobecné župní nemocnici v T. v době od 5. srpna 1928 do 31. března 1930, čímž vznikly ošetřovací útraty 14496 Kč, po odečtení 672 Kč, zaplacených okresní nemocenskou pojišťovnou v D. jako ošetřovně připadající na 28 dní, ze zbytku 13824 Kč — 20% náhradu těchto útrat částkou 2764 Kč 80 h. Podáním ze 13. října 1930 požádala stěžující si obec jmenované min., aby jí sdělilo, zda jest skutečně její povinností, aby tuto částku zaplatila, při čemž poukazovala k tomu, že Š. M. je členem okr. nemoc, pojišťovny v D. a že léčebné, vzniklé ošetřováním pojištěnců okr. nemoc, pojišťoven ve veř. nemocnicích po 28 dnech, hradí stát. Toto podání vyřídilo žal. min. nař. výnosem takto: »K tamnímu dožádání ze 13. října 1930 se sděluje: Jest pravda, že stát, resp. min. zdrav, hradí nedobytné léčebné, vzniklé ošetřováním pojištěnců okr. nemoc, pojišťoven ve veř. nemocnicích, které vzešlo po 28 dnech jejich ústavního ošetřování, ježto takto vzešlé léčebné není podle zák. č. 221/24 vymahatelné ani na nemocenských pojišťovnách, ani na pojištěncích samých, byť oni nebo jejich placením povinní příbuzní měli sebe větší majetek, ježto tím, že pojištěnec platí nemoc, pojistné, jest kryt proti výdajům ústavního ošetřování po dobu jednoho roku. Tím, že takto vzniklé výdaje (po 28 dnech ústavního ošetřování) nejsou podle cit. zák. vymahatelné, přebírá je min. jako nedobytné a předpisuje podle ustanovení § 21 zák. č. 77/27 příslušným domovským obcím 20% ní příspěvek na náhradu převzatých léčebných útrat.«
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Podle § 21 zák. č. 77/27 jsou obce povinny na ošetřovací útraty ve veř. nemocnicích, podnicích a ústavech pro choromyslné, pokud jich nelze vymoci na ošetřovaném anebo na jiných fysických nebo právnických osobách (korporacích, spolcích, nemocenských pojišťovnách a pod.), jež jsou podle zák. nebo z jiného právního titulu povinny je nésti, přispívati 20% ošetřovacích útrat, vzešlých za jejich příslušníky pro rok 1928 a další. Provádějíc tento zákon, ustanovilo vl. nař. č. 157/27 k cit. §, že příspěvek 20% na ošetřovací útraty v tuzemských veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné předpisuje obcím za jejich příslušníky a vybírá jej od těchto obcí na Slov. a Podk. Rusi min. zdrav., v Čech., na Mor. a ve Slez. zem. výbor. Příspěvky předpisují se platebními rozkazy v obdobích, které určí tyto orgány. Předepsaný příspěvek jest zapraviti do 30 dnů ode dne doručení platebního rozkazu. Spory o povinnost obcí platiti příspěvek rozhodují politické úřady.
Z těchto ustanovení vyplývá, že pokud jde o uvedený 20% příspěvek na ošetřovací útraty obcí v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, bylo min. zdrav, pověřeno jen tím, aby jej předpisovalo obcím plat. rozkazy v určených jim obdobích a aby je od nich vybíralo. Funkce min. byla tedy omezena výhradně toliko na tyto dvě činnosti. Ani zák. č. 77/27, ani vl. nař. č. 157/27, které jej provádí, nemá ustanovení, které by dávalo min. zdrav, pravomoc, aby rozhodovalo také o povinnosti obcí řečený příspěvek platiti a normovalo takovouto jeho rozhodovací kompetenci. Naopak poslední věta 4. odst. oddílu cit. vl. nař., vydaného k provedení § 21 zák. č. 77/27, stanoví výslovně, že spory o povinnost obcí platiti příspěvek rozhodují politické úřady. Z toho plyne, že není k tomu příslušné min. zdrav., které jest orgánem příspěvek toliko předpisujícím a vybírajícím. Popírá-li některá obec povinnost platiti příspěvek, jí tímto orgánem předepsaný, takže vznikne spor o její platební povinnost, musí se domáhati rozhodnutí takového sporu u kompetentního úřadu politického.
V daném případě měla stěžující si obec pochybnosti o tom, je-li povinna zaplatiti příspěvek, předepsaný jí platebním rozkazem žal. min. Obrátila se proto na ně se žádostí o sdělení, zda skutečně tuto povinnost má. K této žádosti sdělilo jí žal. min. nař. výnosem toliko svůj právní názor o výkladu ustanovení § 21 zák. č. 77/27 ve spojení s předpisy zák. č. 221/24. Žal. úřad nevyvodil však ze svého právního názoru, stěžující si obci v nař. výnosu sděleného, žádných právních důsledků pro povinnost její zaplatiti předepsaný příspěvek a nevtělil svůj právní názor ve výrok, kterým by autoritativně o této povinnosti rozhodl tak, aby
90* jeho výrok mohl míti nějaké právní účinky proti stěžující si obci a byl schopen nabyti proti ní právní moci. Ona nemůže proto své námitky proti právnímu názoru úřadu vznésti u nss-u, pokud tento právní názor nedošel výrazu v úředním výroku, straně určitou povinnost ukládajícím, nebo jinak do její právní sféry zasahujícím (srov. Boh. A 2001/23). Žal. úřad se v nař. výnosu omezil také výhradně jen na pouhé sdělení svého právního stanoviska, jak o to v dotazu obsaženém v podání obce byl požádán. Ani ve formě, ani v obsahu nař. výnosu nelze nalézti nic, z čeho by se dalo usuzovati, že by žal. min. mělo snad v úmyslu o platební povinnosti, brané stěžující si obcí v pochybnost, rozhodnouti a osobovalo si snad takovouto, jemu nepříslušející rozhodovací kompetenci. Poněvadž podle těchto úvah nař. výnos obsahuje pouhý projev právního názoru, nemá však právní povahy rozhodnutí ani opatření úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss, jímž by mohlo býti zasaženo do subj. práv stěžující si obce, takže nemůže býti naříkán stížností u nss-u, byla stížnost odmítnuta pro nepřípustnost.

Citace:

Č. 10817.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 518-520.