Č. 10913.

Domovské právo: Chudinské opatření nebo jen přechodná podpora podle dom. novely z r. 1896?
(Nález ze dne 2. prosince 1933 č. 20.222.)
Prejudikatura: Boh. A 3017/24, 3473/24.
Věc: Městská obec Ž. proti zemskému úřadu v Praze o domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Ž. odmítlo žádost obce R. o přijetí příslušnice této obce Marie L. a jejích nezletilých dvou dětí do svazku domovského podle § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. proto, poněvadž tato požívá trvalou chudinskou podporu své domovské obce, žije se svými dětmi ode dávna v poměrech velice nuzných a byla podporována též Ž.-ckou poradnou pro matky. Obec R. v podání 22. září 1928 k osp-é v Žatci dovozovala, že jmenované své příslušnici poskytla podle usnesení obecního zastupitelstva z 23. září 1927 podporu (příspěvek na výchovu) měsíčních 20 Kč na dobu 6 měsíců, a podle usnesení obecního zastupitelstva z 30. března 1928 jejím dětem příspěvek na vychování měsíčních 30 Kč na dobu jednoho roku, kterážto přechodná podpora není chudinským zaopatřením ve smyslu § 2 odst. 5 zák. č. 222/1896 ř. z.
Okresní úřad v Žatci výměrem z 23. února 1929 vyslovil, že Marie L. se svými nemanželskými dětmi Idou a Rudolfem nenabyla domovského práva v Ž., neboť, ač není sporu, že se zdržovala po dobu 10 let nepřetržitě v Ž., nemohla domovského práva nabýti vydržením, poněvadž během té doby se svými dětmi připadla na obtíž veřejnému chudinskému zaopatření. Podpory, vyplácené jmenované podle usnesení obecního zastupitelstva v R. z 23. září 1927 a 30. března 1928, nelze považovati za přechodné, poněvadž jde o příspěvek poskytnutý na dobu 6 měsíců, pokud se týče na dobu jednoho roku, a nebyla tudíž splněna podmínka § 2 odst. 4 zák. č. 222/1896 ř. z.
K odvolání obce R. zrušil zem. úřad v Praze nař. výměrem v odpor vzatý výměr okr. úřadu v Žatci a rozhodl, že Marie L. se svými dětmi přísluší do Ž., poněvadž po dosažení svéprávnosti po deset let před podáním žádosti za právo domovské dobrovolně a nepřetržitě tamtéž se zdržovala a za svého pobytu veřejnému zaopatření chudinskému na obtíž nepřipadla. Okolnost, že jí byl domovskou obcí v základě usnesení zastupitelstva z 23. září 1927 povolen vychovávací příspěvek 20 Kč měsíčně na dobu půl roku, nelze vzhledem k výši a povaze tohoto příspěvku pokládati za trvalé zaopatření chudinské podle § 2 odst. 5 cit. zák., nýbrž pouze za přechodnou podporu určenou na výchovu dětí. Povahou ostatních podpor není třeba se zabývati, ježto byly poskytnuty až po uplynutí 10ti leté lhůty vydržecí (L. zdržuje se v Ž. od 22. prosince 1917) a nemohou tudíž míti vlivu na nabytý již nárok na přijetí do domovského svazku obce pobytu.
Rozhoduje o stížnosti, podané na toto rozhodnutí obcí Ž., řídil se nss těmito úvahami:
Mezi stranami není sporno, že se Marie L. zdržovala od 22. prosince 1917 nepřetržitě a dobrovolně v Ž.; rovněž není sporno, že jí byla podle usnesení zastupitelstva obce R. z 23. září 1927 poskytnuta podpora (příspěvek na výchovu) měsíčních 20 Kč na dobu 6 měsíců. Žal. úřad prohlásil, že udělení této podpory jest pokládati za udělení přechodné podpory, jakou má na mysli § 2 poslední věta zák. č. 222/1896 ř. z., a že nelze ji pokládati za chudinské zaopatření, které vylučuje nabytí domovského práva 10letým pobytem. Naproti tomu tvrdí stížnost, že také již před tím, a to v roce 1926, musela Marie L. býti podporována a že připadla tudíž na obtíž veřejnému opatření chudinskému. Jde tedy především o výklad pojmu »chudinské zaopatření« ve smyslu zák. o právu domovském.
»Chudinským opatřením« vyrozumívá se pomoc z prostředků veřejných, poskytnutá osobě nuzné, které se nedostává, třeba jen částečně, prostředků k opatření nutných potřeb životních, kdežto o »přechodné podpoře« lze mluviti, byla-li taková výpomoc z prostředků veřejných dána k úhradě okamžité a přechodné mimořádné potřeby (srov. Boh. A 3017/24, 3473/24). Zdali jde v určitém případě o »chudinské zaopatření« nebo toliko o »přechodnou podporu«, jest otázkou skutkovou.
Žal. úřad usoudil z toho, že podpora činila toliko 20 Kč měsíčně a že podle zmínky v jednacím protokole o schůzi obecního zastupitelstva šlo o »příspěvek na výchovu«, že nelze to pokládati za chudinské zaopatření. Zkoumaje nař. rozhodnutí v mezích daných §em 6 odst. 2 zákona o ss, neshledal nss, že by se závěr, k němuž žal. úřad dospěl, nesrovnával se zásadami logického myšlení, resp., že by skutkový podklad, z něhož vycházel, byl v rozporu se spisy.
Stížnost uvádí dále na důkaz svého tvrzení, že Marie L. za svého 10letého pobytu připadla na obtíž veřejnému opatření chudinskému, že tato skutečnost byla zjištěna úřadem 1. stolice na podkladě spisů a že stav pravidelně poskytovaných částek sahá až do r. 1926 a trvá i nyní. Leč tu neuvádí stížnost ani určitých částek podpor, o nichž tvrdí, že Marii L. byly poskytovány, ani bližší data, kdy se tak stalo, postrádá proto tato námitka konkretisace, vyžadované §em 18 zák. o ss, a nebylo proto lze k ní přihlédnouti.

Citace:

Č. 10913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 777-779.