Č. 10865.

Urbarialisté (Slovensko). — Řízení správní: Rozhodnutí, jež vydal okresní úřad na Slov. za účinnosti zák. č. 125/ 27 Sb. a nař. č. 96/28 Sb. jako odvolací stolice vůči usnesení valného shromáždění býv. urbarialistů ve věci opravy seznamu urbarialistů, není konečné.
(Nález ze dne 18. listopadu 1933 č. 8275.)
Věc: Štěpán a Viktorie F. v Č. proti okresnímu úřadu v Žilině o opravu seznamu urbarialistů. Výrok: Stížnost, pokud je podána Viktorií F., odmítá se pro nepřípustnost; ke stížnosti Štěpána F. zrušuje se nař. rozhodnutí pro vadnost řízení.
Důvody: Žal. okresní úřad v Žilině vyslovil nař. rozhodnutím, že na základě § 46 zák. čl. XIX: 1898 a vl. nař. č. 96/28 vyhovuje »stížnosti« Josefa H. do usnesení valného shromáždění »spolumajitelstva« býv. urbarialistů v Č. z 10. března 1929, kterým byly »urbárské podíly« Josefu H. odňaty, a že toto usnesení zrušuje. V důvodech nař. rozhodnutí bylo uvedeno: »Spolumajitelstvo« býv. urbarialistické obce Č. přistoupilo v roce 1928 k opravě »urbárského menoslovu«, neboť starý, asi v roce 1900 sestavený »menoslov« již v mnohém neodpovídal skutečnosti. Při opravě držel se »urbárský výbor«, který byl sestavením nového »menoslovu« pověřen, zásady, že každý spolumajitel mající nárok na »urbárské podíly«, musel svůj nárok dokumentárně dokázati. Na podíly Josefa H. činil si nárok mimo jmenovaného i Štěpán F., obyvatel Č. A ježto tento posléz jmenovaný dokázal proti Josefu H. oprávněnost svých nároků, byly »urbárské podíly urbárským výborem tomuto přiřknuty« a pojaty do »menoslovu« předloženého valnému shromáždění konanému dne 10. března 1929. Proti tomuto postupu odvolal se Josef H. Okr. úřad rozhoduje o této »stížnosti« Josefa H a opíraje se o zákonné ustanovení § 46 zák. čl. XIX: 1898, podle kterého adm. úřad má výtky proti »menoslovu« vznesené posuzovati »zodpovedne« dosavadnímu užívání, musel usnesení valného shromáždění zrušiti, ježto sporných podílů od r. 1900 až po dnes užívá Josef H. K tomuto rozhodnutí připojil žal. úřad právní poučení, že »proti tomuto výměru je podle § 54 zák. čl. XIX: 1898 možno se odvolati na nss«.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podali Štěpán F. a Viktorie F., uvážil nss:
Jak patrno z nař. rozhodnutí, vydaného již za účinnosti zák. č. 125/ 27 a vl. nař. č. 96/28 na Slovensku, jež tam nastala dnem 1. července 1928, vystupoval žal. úřad (okresní úřad) — vydávaje nař. rozhodnutí — jako stolice odvolací a přezkoumával v této funkci k odvolání Josefa H. usnesení valného shromáždění býv. urbarialistú v Č., kteréžto usnesení týkalo se opravy seznamu osob oprávněných k hlasování ve společenstvu zmíněných urbarialistú, tedy věci náležející k věcem upraveným předpisy obsaženými v druhé části zák. čl. XIX: 1898 (§§ 25—56).
Podle § 54 zák. čl. XIX:1898 rozhodoval na Slovensku o odvoláních z usnesení valného shromáždění býv. urbarialistů, vydaných ve věcech tohoto druhu, adm. výbor, proti jehož rozhodnutí byla přípustná již jen stížnost k býv. uher. ss. Tato působnost adm. výborů — jako odvolacích stolic vůči usnesením valného shromáždění býv. urbarialistů — přešla na Slov. podle § 6 zák. č. 126/20 na župní úřady a s těchto podle § 5 zák. č. 125/27 na zem. úřad v Bratislavě, resp. podle § 2 vl. nař. č. 96/28 na okresní úřady. Podle odst. 1 čl. 8 zák. č. 125/27 lze se odvolati, pokud opravný prostředek není vyloučen, z rozhodnutí okr. úřadu k zem. úřadu.
Z uvedeného jde na jevo, že za účinnosti zák. č. 125/27 a vl. nař. č. 96/28 na Slov. je z rozhodnutí okr. úřadu jako odvolací stolice vůči usnesení valného shromáždění býv. urbarialistú, vydanému ve věcech upravených předpisy obsaženými v druhé části zák. čl. XIX: 1898, přípustné odvolání k zem. úřadu, pokud by nebylo positivního ustanovení, že další opravný prostředek proti rozhodnutí okr. úřadu je vyloučen. Předpisu, podle něhož by bylo z rozhodnutí okr. úřadu ve věcech zmíněného druhu další odvolání vyloučeno, nss neshledal a zejména nespatřoval takovýto předpis v ustanovení § 54 zák. č. XIX: 1898 — dovolaném v nař. rozhodnutí — podle něhož byla z rozhodnutí adm. výboru ve věcech zmíněného druhu přípustná stížnost k býv. uh. ss, neboť ustanovení § 54 cit. zák. neupravuje otázku instančního pořadu z rozhodnutí okr. úřadu a kromě toho konečnost rozhodnutí adm. výborů plyne z něho jen nepřímo.
Z těchto úvah se tedy podává, že nař. rozhodnutí — vydané okr. úřadem již za účinnosti zák. č. 125/27 a vl. nař. č. 96/28 — nebylo konečným ve smyslu § 5 zák. o ss.
Žal. úřad označil tudíž neprávem své rozhodnutí jako konečné. Toto nesprávné poučení o opravném prostředku zakládá však podstatnou vadu řízení, neboť strana byla oním nesprávným poučením svedena k tomu, že podala do nař. rozhodnutí stížnost k nss na místo jedině přípustného opravného prostředku — totiž odvolání k zem. úřadu. Pro tuto vadu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati meritem stížnosti, pokud jest podána tímto st-lem, a řešiti zejména otázku — ve stížnosti relevovanou —, jaký právní význam má pro rozsah činnosti úřadů správních ve věci opravy seznamu osob oprávněných k hlasování ve společenstvu urbarialistů ustanovení § 29 zák. čl. XIX: 1898. Bude nyní na žal. úřadě, aby — prováděje tento nález — vydal stranám rozhodnutí nové, opatřené správným poučením o opravných prostředcích ve smyslu úvah svrchu uvedených. —

Citace:

č. 10865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 656-658.