Č. 10965.

Samospráva obecní: Usnesení o vydáních podle § 14 obec. fin. novely č. 329/1921 Sb. mají povahu usnesení rozpočtových; o námitkách proti takovýmto usnesením rozhoduje okr. výbor a postupem instancí zem. výbor.
(Nález ze dne 22. prosince 1933 č. 21.353.)
Prejudikatura: Boh. A 9645/32.
Věc: Firma »Eisenwaren-lndustrie und Handelsaktiengesellschaft Moravia« v O. proti zemskému úřadu v Brně o stavbu obytného domu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 21. října 1930 podala H.-ská továrna na hřebíky firmy »Moravia« námitky proti finančnímu plánu obce H. na výstavbu projektovaného obytného domu pro 12 rodin. — Obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 29. srpna 1930 usneslo se přijmouti ofertu na uvedenou stavbu stavitele Josefa K. z V., znějící na 488.000 Kč (s vyloučením prací truhlářských a elektrických prací instalačních) a zamítnouti ofertu firmy Jindřich T. v O., znějící na 498.000 Kč (s vyloučením svrchu uvedených prací). Dalším usnesením ze dne 31. října 1930 zamítlo obecní zastupitelstvo svrchu uvedené námitky H.-ské továrny, a to jednak z důvodů věcných, jednak proto, poněvadž po stránce formelní nevyhovují předpisu § 14 odst. 2 fin. nov. č. 329/21.
Jak proti prvému tak proti druhému usnesení obecního zastupitelstva podala svrchu uvedená továrna odvolání podepsaná Karlem L. Na základě těchto odvolání zrušil okr. úřad v Olomouci výměrem z 15. ledna 1931 obě svrchu uvedená usnesení obecního zastupitelstva.
Proti rozhodnutí okr. úřadu podala obecní rada v H. jménem obce odvolání k zem. úřadu, ve kterém mimo jiné uváděla, že ústřední správa firmy v Brně jest nakloněna staviteli Josefu K., jak dokazuje její uznávací připiš, a že veškeré rekursy podepsal zástupce H.-ské firmy »Moravia«, kterážto okolnost, jak se zdá, ušla okr. úřadu, ačkoliv má velký vliv na posuzování oprávnění k odvolání.
Zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím odvolání vyhověl a zrušil výměr okr. úřadu v podstatě z důvodu, že námitky firmy podepsány byly ředitelem továrny Karlem L., který nevykázal se plnou mocí. Poněvadž ředitel Karel L. není ani zákonným ani statutárním zástupcem st-lky, nebyl bez specielní plné moci oprávněn k tomu, aby podpisoval a podával rekursy jménem st-lky proti usnesením obecního zastupitelstva. Poněvadž rekursy proti usnesením obecního zastupitelstva byly tedy podány osobou nelegitimovanou, dlužno obě uvedená usnesení obecního zastupitelstva pokládati za pravoplatná a neměl tudíž okr. úřad na základě odvolání podaných ředitelem Karlem L. usnesení ono v cestě instanční přezkoumávati. Při tom podotkl zem. úřad, že na dodatečné předložení plné moci nemohl vžiti zřetele, ježto nedostatek plné moci měl býti odstraněn již v řízení před okr. úřadem.
Uvažuje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, musel nss v prvé řadě zkoumati příslušnost žal. úřadu.
St-lka vytýkala v řízení správním, že jako poplatnice obce byla ve svých subj. právech dotčena jednak usnesením obecního zastupitelstva v H. z 31. října 1931, jimž odmítnuta byla její stížnost proti finančnímu plánu obce stran výstavby obytného domu pro 12 rodin, jednak usnesením z 29. srpna 1930, kterým dotčená stavba byla zadána k provádění staviteli J. K. za částku 488.000 Kč.
Prvé usnesení týká se, jak se ve zprávě obecní rady v H. z 26. ledna 1931 výslovně uvádí, finančního plánu podle § 14 fin. novely o úhradě vydání, která v obecním rozpočtu na rok 1930 obsažena nebyla. Nss již v nál. Boh. A 9645/32 vyslovil, že s ohledem na předpis § 8 fin. novely č. 329/21, podle něhož hospodářství obecní vede se v mezích rozpočtů, mají i vydání usnesená podle § 14 cit. zák. povahu usnesení rozpočtových. Ježto podle ustanovení § 6 odst. 4 cit. zák. č. 77/27 o odvolání proti usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu rozhoduje okr. výbor a podle § 58 zák. č. 329/21 v další cestě instanční zem. výbor, plyne z toho, že i o stížnostech podaných do usnesení obecního zastupitelstva podle § 14 fin. novely rozhoduje jako o usneseních rozpočtových v další cestě instanční okr. výbor, resp. zem. výbor. Rozhodoval-li v daném případě o tom, zda námitky proti usnesení obecního zastupitelstva podány byly osobou legitimovanou, zem. úřad, jest rozhodnutí jeho nezákonné.
Tím ovšem není řečeno, že zem. úřad měl vůbec jakékoliv rozhodování v této věci odmítnouti. Naopak povinností zem. úřadu bylo, když shledal, že jemu podřízený okr. úřad nebyl k rozhodování o námitkách st-le příslušným, rozhodnutí jeho jako úřadu nekompetentního zrušiti, a měl dále učiniti opatření, aby st-lce i se strany zastupitelstva dostalo se správného poučení o tom, na který úřad má podati opravný prostředek proti jeho usnesení. To zem. úřad neučinil, veden jsa mylným právním názorem, že může sám o námitkách st-lky rozhodovati. Bylo proto toto jeho rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Tím padá ovšem i rozhodnutí zem. úřadu o námitkách proti usnesení obecního zastupitelstva z 29. srpna 1930, neboť nebylo-li rozhodnuto platně příslušnými instancemi o finančním plánu podle § 14 fin. novely č. 329/21, padá tím i další část rozhodnutí, týkající se zadání stavby o tento plán se opírající, a bylo proto i toto rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

Č. 10965. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 930-931.