Č. 10842.


Obecní dávky: I. * Pobyt je ve smyslu odst. 2 § 1 vzorcových pravidel o vybírání obecní dávky z přechodného ubytování (vl. nař. č. 143/22) přechodný, byl-li nájemní poměr ujednán na dobu nejvýše 3 měsíce. — II. * Pronájmem, provozovaným po živnostensku ve smyslu odst. 2 § 1 vzorcových pravidel o vybírání obecní dávky z přechodného ubytování (vl. nař. č. 143/22) rozumí se pouze pronajímání majitelů živnosti podle § 16 lit. a) živn. zák.
(Nález ze dne 9. listopadu 1933 č. 18335.)
Prejudikatura: ad I.: srov. Boh. A 6898/27.
Věc: Obec O. (adv. Dr. Ant. Garkisch z Mar. Lázní) proti okresnímu úřadu v Mariánských Lázních (za zúč. Dra O. N. adv. Dr. M. Klein z Prahy) o obecní dávku z přechodného ubytování. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dr. Ottovi ,N. v 0. byla předepsána z pronájmu místností v jeho domě v Ú. obecním úřadem v Ú. za rok 1928 dávka z přechodného ubytování ve výši 3600 Kč. Odvolání poplatníka bylo obecním zastupitelstvem v O. zamítnuto. Dalšímu odvolání vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím a zrušil předpis dávky, »jelikož jest prokázáno a obcí také nebylo vyvráceno, že pronajmutí trvalo od 20. května 1928 až do 5. září 1928, tedy déle než 3 měsíce. Podle § 1 odst. 2 však nepřetržité, déle než 3 měsíce trvající najmutí bytu nelze považovali za přechodné ubytování, podléhající předpisům o vybírání obecní dávky z přechodného ubytování. Jelikož se v předchozím případě jedná o pronajmutí vlastního bytu, nelze pronajmutí toto považovati za živn. pronajmutí, pro které doba pobytu není směrodatnou. Ze spisů však jde, že předpisů o vybírání dávky z přechodného ubytování, schválených výn. zsv-u v Praze z 1. prosince 1925, se šetřilo pouze v místní obci O., nikterak však v politické obci O., pozůstávající z obou míst Ú. a St. Ježto místo Ú. má vlastní správu jmění, jest majetko-právní spravování těchto výběrčích pravidel dáno do rukou místnímu zastupitelstvu O., ne však zastupitelstvu politické obce O., v čemž se shledává formální vada předepisování.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Podle § 1 prav. o vybírání obecní dávky z přechodného ubytování v Ú., schválených zsv-em v Praze usnesením z 1. prosince 1925, je dávku povinen platiti každý, kdo po živnostensku nebo za účelem zisku vůbec pronajímá k přechodnému pobytu obytné místnosti, ať v celku, ať v částech (jednotlivá lůžka). Pobyt je přechodný, netrvá-li nepřetržitě déle než 3 měsíce. Při pronájmu provozovaném po živnostensku délka pobytu nerozhoduje.
Žal. úřad vyslovil, že pronajímání bytu nebylo v daném případě provozováno po živnostensku a pronájem trval déle než 3 měsíce, takže nebyl dán předpoklad pro dávkovou povinnost ve smyslu cit. § 1. Stížnost naproti tomu uplatňuje, že šlo o pronájem provozovaný po živnostensku, poněvadž Dr. N. pronajímá svůj byt v sezóně každoročně a dociluje tím značných zisků. Okolnost, že jde o vlastní byt, nemůže býti na závadu.
Neprávem. Neboť shora cit. ustanovení § 1 prav. rozlišuje ubytování provozované za účelem zisku a pak jako zvláštní případ ubytování provozované po živnostensku. V § 4 staví pak proti sobě »podniky zabývající se přechováváním cizinců po živnostensku« a »pronajímání bytů soukromých«. Uvádí-li tedy odst. 2 § 1, že při pronájmu provozovaném po živnostensku délka pobytu nerozhoduje, může míti na mysli jen podniky zabývající se přechováváním cizinců po živnostensku, tedy majitele živností ve smyslu § 16 lit. a) živn. ř. Nemůže býti sporu o tom, že Dr. N., který pronajímá část svého soukromého bytu třeba každoročně, není takovýmto živnostníkem, takže pronajímání místností u něho podléhalo by dávce jen tehdy, když by šlo o pronájem k pobytu přechodnému.
Stížnost potírá nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo, že v daném případě nejde o takovýto pronájem pro přechodný pobyt, tvrdíc, že nerozhoduje doba, na kterou byt byl pronajat, nýbrž pouze doba skutečného pobytu. Nss nemohl stížnosti ani v tomto ohledu dáti za pravdu.
Dávka se platí, jak § 1 praví, za pronajímání k přechodnému pobytu a podle § 2 z úplaty docílené za pronájem. Není tedy dávková povinnost závislá na tom, zdali vůbec a kterou dobu byla dotčená místnost skutečně nájemníkem používána. Opačný výklad vedl by k důsledku, že by i celoroční byty podléhaly dávce, kdyby nájemník tam dlel dobu kratší 3 měsíců. Nelze proto ustanovení odst. 2 § 1, že pobyt je přechodný, netrvá-li déle než 3 měsíce v souvislosti s § 2 vykládati jinak, než že pronájem k přechodnému ubytování dávce podléhající ve smyslu odst. 1 je dán jen tehdy, když nájemní poměr byl ujednán na dobu nejvýše 3 měsíců (viz též Boh. A 6898/27). Rozhoduje tedy pro dávkovou povinnost jedině doba, na kterou se pronájem stal bez ohledu na to, kterou dobu nájemník skutečně v dotyčné místnosti bydlel.
V daném případě nepopírá stížnost, že by se nájem stal na dobu delší 3 měsíců. Mohl proto žal. úřad právem zrušiti předpis dávky z důvodu, že není splněna podmínka pro dávkovou povinnost podle § 1 prav. vyžadující, aby šlo o pronajímání k přechodnému ubytování.
Žal. úřad vedle tohoto důvodu uvedl pro svůj zrušující výrok ještě další důvod, totiž že předpis dávky nebyly oprávněny vydati orgány obce Ú., nýbrž pouze místní zastupitelstvo osady O. Leč nss nemusil zkoumati, zda stížnost má v tomto ohledu pravdu, poněvadž bylo uznáno, že žal. úřad mohl již v důvodu prv uvedeného předpis dávky zrušiti.
Citace:
Č. 10842.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 588-590.