Č. 10734.
Lékárny: Rozhoduje o žádosti majitele lékárny za rozšíření jejího stanoviště, přihlíží úřad jednak k potřebě obyvatelstva, jednak k existenční schopnosti veřejných lékáren ve stanovišti neb jeho okolí již zřízených, není však povinen hleděti také k prosperitě lékárny žadatelovy.
(Nález ze dne 26. září 1933 č. 16030.)
Věc: Mg. Ph. František J. v P. (adv. Dr. Jiří Chvojka z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o rozšíření stanoviště lékárny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím zsp-é v Praze z 29. září 1919 byla st-li udělena koncese ke zřízení a samostatnému provozování nové lékárny v Praze 1. se stanovištěm na K.-ckém náměstí a v nové budově kláštera v K.-cké ulici.
K žádosti ze 17. listopadu 1928 za rozšíření stanoviště této lékárny udělil zem. úřad v Praze rozhodnutím z 11. dubna 1930 st-li koncesi k provozování veřejné lékárny v Praze I. se stanovištěm omezeným na K.-cké náměstí, novou budovu kláštera v K.-cké ulici, pak na K.-ovu ulici až k příčné L.-ové ulici a na celou L.-ovou ulici. Petit, aby stanoviště lékárny bylo rozšířeno také na B.-ské náměstí , byl zamítnut.
Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-lovo, jež se omezilo na tu část nař. rozhodnutí, pokud jím nebylo vyhověno petitu o rozšíření stanoviště lékárny v plném obsahu podané žádosti.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Podle § 9 zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907, kterým bylo upraveno lékárnictví, má koncese k provozování veřejné lékárny platnost toliko pro stanoviště úřadem stanovené. Stanovištěm ve smyslu tohoto ustanovení zák. jest, jak zejména z § 14 vysvítá, území, v němž lékárna jako zdravotní zařízení především pro tamní obyvatele má býti zřízena (viz Boh. A 4121/24). Žádá-li majitel veřejné lékárny o rozšíření stanoviště, dlužno s takovou žádostí naložiti stejně jako se žádostí o zřízení nové lékárny, tudíž provésti řízení podle §§ 48 a násl. a zjistiti v něm podle § 10, jsou-li tu věcné předpoklady pro novou koncesi s rozšířeným stanovištěm. Při rozhodování o takové žádosti dlužno podle § 10 odst. 2 přihlížeti s jedné strany k potřebě obyvatelstva, s druhé strany dlužno míti zřetel k tomu, aby zřízením lékárny s rozšířeným stanovištěm nebyla ohrožena existenční schopnost veřejných lékáren ve stanovišti neb okolí jeho již zřízených.
V konkrétním případě bylo rozšíření stanoviště lékárny st-lovy povoleno v rozsahu menším, než bylo žádáno. Stalo se tak proto, že kdyby stanoviště bylo rozšířeno tak, jak bylo žádáno, mohla by lékárna v případě přeložení míti docela jiný obvod působnosti, než pro který byla původně povolena, což by vzhledem k místním poměrům a potřebě obyvatelstva nebylo ve shodě s účelem původního vymezení stanoviště jejího. Proti tomuto důvodu omezení žádaného stanoviště lékárny stížnost řádně konkretisovaných námitek neobsahuje.
St-l hájí jen právní názor, že rozšíření stanoviště lékárny mělo býti povoleno z toho důvodu, že lékárna v omezeném stanovišti nezabezpečuje jeho výživu, a vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad o této okolnosti, na kterou st-l v řízení správním upozorňoval, nekonal šetření.
Tento právní názor st-lův sdíleti nelze. Podle cit. § 10 lékár. zák. přichází v úvahu — jak bylo již shora řečeno — jako věcný předpoklad pro povolení nové lékárny a ovšem také pro povolení lékárny s rozšířeným stanovištěm jednak zřetel na potřebu obyvatelstva, jednak zřetel na existenční schopnost veřejných lékáren ve stanovišti neb okolí jeho již zřízených. Zákon neukládá však úřadu, aby pozíral také k tomu, zdali bude prosperovati lékárna, o jejíž povolení nebo rozšíření jejího stanoviště se žádá, a zdali bude zabezpečovati výživu žadatelovu. Je tedy tato okolnost pro posouzení otázky žádaného rozšíření stanoviště lékárny st-lovy právně bez významu. To také žal. úřad v nař. rozhodnutí výslovně konstatoval. Pak ovšem není ani vadou řízení, že úřad o této právně nerozhodné okolnosti nějakého šetření nekonal.
Ježto stížnost proti důvodu, že žádané rozšíření stanoviště lékárny nepřipouštějí ohledy na potřebu obyvatelstva, řádně konkretisovaných námitek neobsahuje, a důvod ten sám o sobě dostačuje pro zamítnutí žádosti za rozšíření stanoviště veřejné lékárny, bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.