Č. 10747.
Zdravotnictví. — Pojištění nemocenské (Slovensko): 1. Závazek rodičů platiti za nemajetné své děti léčebné ve veřejné nemocnici podle § 7 zák. čl. 21 :98 nezaniká, vystoupí-li dítě sňatkem ze společné domácnosti rodičů. — 2. Závazku toho však není, je-li provdaná dcera účastna soc. pojištění a je-li tu náhradní povinnost nemoc, pojišťovny.
(Nález ze dne 30. září 1933 č. 16117.)
Věc: Jan Sz. v P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o léčebné Marie A.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Okresní úřad v Prešově výměry z 23. záři 1930 a z 27. listopadu 1930 uložil Janu Sz., rolníku v P., aby zaplatil za svou dceru Marii provdanou A. podle § 7 písm. a) zák. čl. 21: 1898 útraty ošetřování v měst. veř. nemocnici v Prešově částkami 399 Kč, 490 Kč a 529 Kč.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutími nevyhověl odvolání Jana Sz. a potvrdil výměry okr. úřadu.
O stížnostech na rozhodnutí ta podaných uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí jsou založena na předpisu § 7 zák. článku 21: 1898, jenž stanoví, že v případě chudoby k placení povinných ošetřovanců, uvedených v § 6 »hradí ošetřovací a dopravní útraty tito příbuzní: a) rodiče, děd a bába za svoje děti a vnuky, b) děti a vnuci za svoje rodiče, za děda a bábu, c) manželé vzájemně.
Stížnosti popírají platební závazek st-le jakožto otce ošetřované, tvrdí, že úřad nesprávně vkládá do cit. ustanovení § 7 slova »i když je vdaná a má vlastní domácnost«, a dovozují, že na tento případ lze po- užiti jedině § 7 písm. c), t. j. že léčebné za manželku platí manžel. Je-li však nemajetný a neplatí-li ani nemocenská pokladna, nastupuje podle mínění stížnosti jako subsidiární ručitelka obec podle § 8.
Stížnostem nelze dáti za pravdu.
Správně námitku tu vyvrátil už žal. úřad poukázav na to, že § 7 ukládaje rodičům platiti léčebné za děti, nestanoví, že by se závazek ten nevztahoval na děti, jež provdáním vystoupily z domácnosti rodičů. Cit. § 7 náhradní povinnost rodičů a ostatních příbuzných zde jmenovaných váže jedině na dva předpoklady, totiž, aby tu byl primární závazek ošetřovance podle § 6 a 2. chudoba ošetřovance. Jiná omezení nestanoví, tak zejména v případě písm. a) nerozeznává mezi dětmi sdílejícími domácnost rodičů a dětmi provdanými, vedoucími vlastní domácnost, pravíť všeobecně »za své děti a vnuky«. Správnost výkladu, že závazek rodičů tu nepomíjí provdáním dítěte, podává se per argumentům a minori ad maius i z úvahy, že závazek plynoucí z tohoto rodinného poměru se vztahuje na vnuky, tedy potomstvo dítěte, což by nebylo lze srovnati s výkladem hájeným stížnostmi, že závazek rodičů končí provdáním dítěte, ježto by bylo nedůsledným, aby rodiče neručili za léčebné dítěte, ručili však za léčebné vzdálenějších pokrevných příbuzných. Z úpravy § 7 plyne konkurence závazku příbuzných zde jmenovaných a důsledkem toho jest právo volby na straně veř. nemocnice, takže není přípustná námitka, že placení jest požadovati předem od jiného příbuzného. Tvrdí-li stížnosti, že nastupuje před eventuelním závazkem rodičů subsidiární ručení obce, brojí proti jasnému znění cit. zák., jenž v § 8 výslovně stanoví, že povinnost obce domovské nastává teprve, »když nemocný sám, nebo jeho příbuzní, podle předchozího paragrafu místo něho k placení povinní, jsou chudobní a §§ 4 až 7 nelze použíti.«
Bylo proto shora uvedenou námitku stížností uznati za bezdůvodnou.
Stížnosti ještě namítají, že zeť st-lúv Štěpán A. jest jakožto obuvnický pomocník členem nemocenské pojišťovny a má proto nárok na ošetření nemocniční členů své rodiny vůči pojišťovně.
Nař. rozhodnutí, odsuzující st-le hraditi náklady nemocničního ošetřování své dcery, odvolávají se jedině na cit. § 7. Povinnost otce hraditi léčebné veř. nemocnice za nemajetnou dceru nastupuje podle tohoto předpisu jen, jsou-li tu předpoklady § 6 téhož zák. Tento § 6 ustanovuje, že útraty ošetřovací platí si sami: a) ti, kdož nejsou členy nemocenské nebo bratrské pokladny , b) členové nemocenské nebo bratrské pokladny, nepřipadají-li ošetřovací útraty v celku neb částečně na řád nemocenské nebo bratrské pokladny Z ustanovení toho plyne, že povinnost pokladny hraditi útraty nemocničního léčení vylučuje povinnost ošetřovaného samého a jest tedy závazkem primérním. Z této zásady se podává výklad této normy v ten rozum, že zákon osobní závaznost ošetř.ované osoby vylučuje tehdy, když a pokud nastupuje z titulu nemocenského pojištění nárok ošetřované osoby na bezplatné léčení na řád nemocenské nebo bratrské pokladny.
Byl by tedy st-1 podle cit. § 6 b) liberován od náhrady nemocničního ošetření své dcery zcela nebo částečně tenkráte, kdyby tu byla náhradní povinnost pokladny (pojišťovny). — Žal. úřad se v nař. rozhodnutích zmíněnou námitkou nezabývá, ač podle zákonného stavu, platného v době vzniku předmětných útrat nemocničních (18. prosince 1926 až 10. ledna 1927, 4. listopadu až 22. listopadu 1929, 12. května až 3. června 1930) jest nemocenská pojišťovna za určitých předpokladů zavázána k náhradám i v případech nemocničního ošetření příslušníků rodiny pojištěncovy. V tom směru — vzhledem k době léčení — přichází v úvahu § 150 zák. č. 221/24, podle něhož jest nemoc, pojišťovna povinna nahraditi veř. nemocnici určitou částku nákladů ošetřovacích, je-li nemocniční ošetřování poskytnuto na její poukaz. Jelikož po této stránce žal. úřad neprovedl nutných šetření a námitku tu nechal nepovšimnutou, ač se týkala okolnosti pro spor rozhodné, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.