Č. 10868.

Zaměstnanci veřejní: Zakládá přestěhování »šatů, knih, beden a kufřík nárok na »nábytečné« při přeložení svobodného státního zaměstnance na jiné působiště?
(Nález ze dne 20. listopadu 1933 č. 11661/31.)
Prejudikatura: Boh. A 8492/30, 9325/31.
Věc: Ludvík Ž. v P. proti ministerstvu financí o nábytečné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 19. března 1931 zamítlo min. fin. v cestě instanční žádost st-le, berního adjunkta, o přiznání nábytečného ve výši jednoměsíčního služného, kterého se domáhal po svém přestěhování do nového služebního místa v důsledku přeložení z úřední moci, a to z důvodů rozhodnutí gfř v Bratislavě z 12. února 1931. Proti tomuto rozhodnutí min. fin. je podána stížnost, obsahující v podstatě jedinou námitku, kterou formuluje, opírajíc se o nál. Boh. A 8492/30 tak, že nábytečné podle stěhovacího normálu přísluší i svobodným zaměstnancům, kteří nemají vlastního nábytku, neboť nábytkem ve smyslu stěhovacího normálu nutno rozuměti také jiné předměty, nežli jen nábytek v pravém slova smyslu.
Dlužno stížnosti přisvědčiti, že nss v cit. nál. (stejně v nál. Boh. A 9325/31), ve kterém podal výklad stěhovacího normálu, dvor. dekretu z 13. září 1804 č. 29311 (sbírka zák. pol. sv. 22, str. 135), dospěl k názoru, že nábytkem (meubles) ve smyslu tohoto právního předpisu je rozuměti i jinaké bytové zařízení (svršky), nejen nábytek ve vlastním slova smyslu. Než žal. úřad, převzav důvody rozhodnutí nižší stolice, vychází zřejmě ze stejného stanoviska, neboť rozhodnutím gfř v Bratislavě, jehož důvody byly žal. úřadem převzaty, byla žádost st-lova o přiznání nábytečného zamítnuta nejen s tím odůvodněním, že neměl ve svém dřívějším působišti vlastní bytové zařízení, nýbrž také proto, že předměty, které do nového působiště stěhoval, podle předloženého železničního nákladního listu (šaty a knihy) nejsou předměty, které slouží k ukojení potřeby bydlení.
Otázka, zda určité konkrétní předměty spadají pod pojem nábytku, jak byl v citovaném nálezu vylíčen, není ovšem otázkou právní, nýbrž skutkovou. Hodnocení určitých předmětů, které příslušný správní úřad provádí, může tudíž nss přezkoumávati jen v mezích § 6 zák o ss, totiž pouze s toho hlediska, zda úřad měl ve svém zjištění dostatečný podklad pro své hodnocení, zda jeho názor není v rozporu se spisovým materiálem a zda není nelogický.
V daném případě vycházelo gfř v Bratislavě ze zjištění, že podle železničního nákladního listu, který st-l v řízení správním předložil, byly předměty, st-lem stěhované, šaty a knihy, a nehodnotil tyto předměty jako bytové zařízení podle stěhovacího normálu. Proti skutkovému zjištění gfř měl st-1 ve svém odvolání k min. fin. možnost uvésti, že skutkový základ je nedostatečně zjištěn a mohl nabídnouti důkazy o tom, že ve skutečnosti přestěhoval do svého nového služebního místa i jiné předměty, které mají povahu bytového zařízení. To st-1 učinil obratem, ve kterém upozorňoval, že mimo šaty a knihy stěhoval i kufry a bedny. Žal. úřad tím, že potvrdil zamítavé rozhodnutí gfř z jeho důvodů, dal zřetelně najevo, že šaty a knihy nepokládá shodně s nižší stolicí za bytové zařízení ve smyslu stěhovacího normálu a že nehodnotí jako takovéto zařízení ani bedny ani kufry. Nss nemohl pak shledati, že by tento úsudek žal. úřadu byl nesprávný, neboť již podle obecného smyslu slov »šaty« a »knihy« jde o předměty, které zřejmě neslouží tomu, aby jimi byla ukojována bytová potřeba a nemohou proto spadati pod pojem »bytového zařízení«. Stejně se to má i s předměty »bedny« a »kufry«, při kterýchžto věcech jde pouze o schránky, obaly pro určité předměty, aniž lze míti za to, že by tyto schránky, obaly byly samy o sobě bytovým zařízením. Jeví se tudíž jediná námitka stížnosti neodůvodněná.

Citace:

č. 10868. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 664-666.