Č. 10 720.

Řízení správní. — Stavební právo (Slovensko): Právo obyčejové ve věcech stavebních?
(Nález ze dne 19. září 1933 č. 15 781.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10 461/33.
Věc: Ondřej T. v B. proti zemskému úřadu v Bratislavě o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský notářský úřad v Bratislavě jako úřad stavební udělil výměrem z 9. května 1930 V. T. stav. povolení k stavbě čtyřposchoďového obytného domu na pozemku č. kat. 67 na H.-ově náměstí v Bratislavě podle předložených stav. plánů za podmínek ve výměru blíže ustanovených.
Nař. rozhodnutím zamítl zem. úřad v Bratislavě odvolání st-lovo, podané z uvedeného výměru.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Proti výroku žal. úřadu, že ani platný stavební statut, ani stanovené zastavovací předpisy neurčují, že dvůr má míti 40% volné plochy, a že vzdálenost od budovy st-lovy má činiti 2/8 výšky novostavby, neformuluje stížnost podle § 18 zák. o ss žádné námitky.
Co se týče námitky v příčině výšky novostavby, tvrdil ovšem st-l jak při komisi, tak i v odvolání, že se usuelně vyžaduje, aby dvorní šířka mezi budovami byla dodržena 2/3 výškou římsy, resp., že podle ustálené praxe má vzdálenost od staré budovy činiti 2/3 výšky budovy nové, aby byla tak zachována pravidla zdravotní a požární policie. Řečený požadavek neopřel tedy st-l o nějaký positivní předpis měst. stav. statutu, nýbrž jen o tvrzené obyčejové právo. Své tvrzení o existenci obyčejového práva, z něhož onen svůj požadavek odvozoval, st-l však nedokázal, ničím je nedoložil ani nenaznačil úřadu důkazy, kterými bylo by lze tvrzené obyčejové právo prokázati (srov. také § 48 odst. 4 vl. nař. č. 8/28 Sb.). I když lze připustiti, že na území Slov. právo obyčejové se zřetelem na recepční zák. č. 11/18 Sb. nutno uznati za platný pramen práva, a to alespoň potud, pokud vzniklo již do dne účinnosti ústavní listiny (6. března 1920), (viz Slovník veř. práva čsl. II. sv., str. 841, 842 a 1049), přece dlužno trvati na tom, že strana, která se práva obyčejového dovolává, zejména jde-li o partikulární právo obyčejové, jaké bylo tvrzeno st-lem v daném případě, jest povinna úřadu je dokázati neb alespoň mu důkazy o něm naznačiti, ježto tu neplatí zásada: Jus novit curia (srov. Boh. A 10 461/33). Toho však st-l při stav. komisi ani v odvolání k žal. úřadu neučinil. Dovolává-li se v té příčině teprve nyní ve stížnosti stav. povolení měst. úřadu v Bratislavě č. 3423 stav. I 1930, není možno k tomuto dokladu přihlížeti, ježto v řízení správním se ho nedovolával. Posuzoval-li žal. úřad oprávněnost požadavku st-lova stran výšky novostavby jen s hlediska ustanovení měst. stav. statutu a ustanovených zastavovacích předpisů a prohlásil-li, že v nich není pro dotčený požadavek opory, aniž přihlédl k právní praxi, st-lem tvrzené, leč nijak neosvědčené, není možno v tom shledati ani nezákonnost, ani vadnost řízení.

Citace:

č. 10 720. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 282-283.