Č 10 729.

Pojištění sociální. — Horní právo: I. * Příslušnost bratrské pokladny k pojištění zaměstnanců podniků nehornických podle § 3 zák. č. 242/22 nezaniká změnou majitele těchto podniků. — II. Kdy »zavdává« strana »podnět k jednání«, takže je podle § 234 obec. zák. hor. povinna nésti útraty jednáním tím vzniklé?
(Nález ze dne 23. září 1933 č. 11 856/31.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 10 357/33, ad II. Boh. A 1160/22, 4312/25, 6095/26.
Věc: Firma Lučebný priemysel Dr. B. a spol., komanditní společnost v H. proti ministerstvu veřejných prací o pojistnou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ke stížnosti revírní bratrské pokladny v Bratislavě, že stěžující si firma odpírá pojistiti u ní své dělníky, zaměstnané ve vápenném lomě v T., rozhodl vládní komisariát pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě, vykonav místní šetření, podle § 65 zák. č. 242/22 rozhodnutím z 28. dubna 1928, že tito dělníci jsou povinni pojištěním u revírní bratrské pokladny v Bratislavě. Rozhodnutím z 18. května 1928 uložil pak stěžující si firmě náhradu útrat místního šetření částkou 348 Kč 10 h. Rozhodnutí tato byla odůvodněna v podstatě takto: Dělníci uvedeného vápenného lomu byli až do vyhlášení zák. č. 242/22 pojištěni u bratrské pokladny R.-ské společnosti v L., poněvadž byli zaměstnáni v závodě souvisejícím se železárnami, třebaže to byl závod nebáňský. Po tomto zákoně vyjmenovaly ve smyslu § 3 cit. zák. a § 3 a násl. vl. nař. č. 197/23 stanovy revírní, resp. Ústřední bratrské pokladny mezi nebáňskými podniky, jejichž zaměstnanci mohou býti pojištěni u bratrské pokladny, v § 4 bodu 12 resp. § 3, VII bodu č. 33 i uvedený vápenný lom. Tím, že r. 1925 zakoupila tento lom od jmenované společnosti firma Lučobný priemysel Dr. B. a spol., nemohlo se na pojistné příslušnosti dělníků nic změniti, poněvadž změnou v osobě majitele nemění se pojistná příslušnost dělnictva závodu, zvláště zůstávají-li stanovy dále v platnosti. Podle 2. věty § 3 cit. vl. nař. jest v takovýchto nebáňských podnicích řešiti otázky povinného pojištění u bratrské pokladny podle týchž zásad jako u báňských. Podle § 4 téhož nař. může býti pojistná povinnost dělníků nebáňského podniku u bratrské pokladny zrušena, až když se vyhoví podmínkám tímto paragrafem stanoveným. To se však nestalo, takže dělníci zaměstnaní v uvedeném vápenném lomu podléhají pojistné povinností podle zák. č. 242/22 nepřetržitě, i když se změní osoba jejich zaměstnavatele. Výrok o náhradě útrat místního šetření byl odůvodněn § 234 obec. hor. zák. a úvahou, že příčinu k němu zavdala firma Dr. B. a spol. tím, že odepřela platiti bratrské pokladně pojistné za své dělníky, zaměstnané ve svém kamenném lomu v T.
Odvolání, jež z obou těchto rozhodnutí podala stěžující si firma, min. prací v dohodě s min. soc. péče nař. rozhodnutím zamítlo z těchto důvodů: Podle spisů a odvolání jde v tomto případě o vápenný lom v T., jehož dělníci podle stanov Ústřední bratrské pokladny v Praze, schválených dne 27. září 1924 (odst. 2, bod VII, č. 33 § 3), a podle stanov revírní bratrské pokladny v Bratislavě, schválených dne 27. června 1925 (bod II, č. 12 § 4) jsou povinni pojištěním u bratrské pokladny po rozumu § 3 zák. č. 242/22 a § 4 vl. nař. č. 197/23. Dále vyplývá ze spisového materiálu, že dosud nedošlo k nové úpravě poměru tohoto podniku k bratrské pokladně po rozumu § 4 tohoto vl. nař. Pouhou změnou státního dozoru a vlastníka podniku, pak prodlením bratrské pokladny a jinakým upotřebením výrobků závodu nemění se nic na povinném pojištění dělnictva ani podle uvedeného zákona ani podle cit. vl. nař. Místního šetření bylo třeba k zevrubnému vysvětlení rozhodných okolností. Podnět k němu zavdala st-lka tím, že nedbala platných předpisů. Zakládá se tedy uložená jí náhrada komisních útrat na § 234 obec. hor. zák.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, vytýkající mu nezákonnost, o které uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka pojistné příslušnosti zaměstnanců stěžující si firmy v náležejícím jí vápenném lomu v T. Jde o to, zda tito zaměstnanci jsou pro případ nemoci, invalidity a stáří podrobeni pojistné povinnosti u revírní bratrské pokladny v Bratislavě, jak to vyslovil žal. úřad, či u okr. nemoc, pojišťovny v Rimavské Sobotě, jak tvrdí st-lka. Spor nutno rozhodnouti podle zák. z 11. července 1922 č. 242 Sb. o pojištění u báňských bratrských pokladen a provádějícího jej vl. nař. ze dne 11. října 1923 č. 197 Sb. se zřetelem k zákonu z 9. října 1924 č. 221 Sb. ve znění zák. z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb. Podle § 5 lit. b) tohoto zák. jsou totiž z povinného pojištění, jím upraveného, vyňaty osoby, podléhající pojistné povinnosti podle §§ 2 a 3 cit. zák. z 11. července 1922 č. 242 Sb. V § 3 tohoto zák. jest pak ustanoveno, že vedle osob zaměstnaných v hornictví (§ 131 o. h. z.) mohou býti podle něho pojištěny pouze osoby zaměstnané v oněch podnicích, jejichž dělníci byli do dne jeho účinnosti pojištěni u bratrské pokladny podřízené dozoru báňských úřadů. Ustanovení toto nabylo účinnosti dnem 1. října 1924 (srv. vyhlášku min. prací z 12. září 1924 č. 202 Sb.).
Jest nesporné, že vápenný lom v T. byl v den účinnosti tohoto zákona vlastnictvím R.-sko-Š.-ské železopriemyselné úč. spol., která zastavila v něm výrobu od 10. února 1923, a dále že stěžující si firma lomu toho nabyla v r. 1925 a od 4. března 1925 s výrobou v něm započala. Rovněž tak jest nesporné, že dělníci, kteří byli zaměstnáni v řečeném podniku, byli přede dnem účinnosti zák. č. 242/22 pojištěni u bratrské pokladny. Stížnost nepopírá ani skutkového zjištění žal. úřadu, že uvedený lom jako podnik o sobě nehornický, jehož zaměstnanci mohou podle § 3 cit. zák. býti pojištěni u bratrské pokladny, byl také ve smyslu § 3 vl. nař. č. 197/23 vyjmenován ve schválených stanovách revírní bratrské pokladny v Bratislavě.
Vycházeje z uvedeného právního stavu a opíraje se o vylíčené nesporné skutečnosti, rozhodl žal. úřad, že dělníci stěžující si firmy, zaměstnaní v jejím vápenném lomu v T., jsou povinni pojištěním u této bratrské pokladny, ježto ke zrušení této pojistné příslušnosti podle ustanovení § 4 vl. nař. č. 197/23 nedošlo.
Proti tomu stížnost, aniž popírá objektivní totožnost podniku, brání se především námitkou, že nejde již o pojistnou povinnost osob zaměstnaných ve vápenném lomu R.-sko-Š.-ské železopriemyselné úč. spol. v T., uvedené ve stanovách řečené bratrské pokladny, nýbrž o zaměstnance vápenného lomu Lučobného priemyslu, kom. spol. Dr. B. a spol., který podléhá předpisům zák. živn., nikoli horního. Námitka tato jest však bezdůvodná, ježto tento moment jest pro posouzení otázky pojistné příslušnosti s hlediska § 3 zák. č. 242/22 bez právního významu, neboť podle něho rozhodnou jest výhradně toliko skutečnost, zda osoby zaměstnané v určitém podniku byly do dne účinnosti tohoto zákona pojištěny u bratrské pokladny. Nesejde, tedy na právní povaze dotčeného podniku, ani na tom, jakým předpisům podléhal. Ustanovení § 3 cit. zák. má právě na mysli jen zaměstnance v podnicích nehornických, neboť osoby zaměstnané v podnicích hornických podléhají po dni účinnosti zák. č. 242/22 pojistné povinnosti u bratrských pokladen stejně jako před tím. To vyplývá také z předpisů §§ 3 a 4 vl. nař. č. 197/23, jednajících o pojistné příslušnosti osob, jež byly do oné doby zaměstnány v podnicích nehornických a o zrušeni příslušnosti takového podniku k bratrské pokladně.
Rovněž tak jest právně irelevantní osoba majitele dotčeného podniku. Na pojistnou příslušnost jeho zaměstnanců nemá žádného vlivu skutečnost, že podnik přešel po účinnosti cit. zák. do vlastnictví jiné osoby, neboť zákon v té příčině neobsahuje žádného ustanovení, podle něhož by změna v osobě vlastníkově měla v zápětí nějakou změnu v pojistné příslušnosti zaměstnanců podniku. Proto také nepředpisuje § 3 vl. nař. č. 197/23, aby ve stanovách revírní bratrské pokladny byli vyjmenováni nováni majitelé dotčených podniků, nýbrž jen jednotlivé podniky nehornické. Nezáleží proto na tom, zda a kdo byl jako majitel jeho ve stanovách vyjmenován, a nelze z toho, že není v nich zapsána stěžující si firma, dovozovati, že z té příčiny není dána pojistná příslušnost jejího podniku k revírní bratrské pokladně. Stejně nemá ani právního významu okolnost, že snad zaměstnanci nového podnikatele nejsou totožní se zaměstnanci jeho předchůdce, neboť zákon činí pojistnou příslušnost zaměstnanců u bratrské pokladny závislou jediné na tom, aby šlo o zaměstnance v podnicích, jejichž dělníci byli do dne účinnosti zákona pojištěni u bratrské pokladny, podřízené dozoru báňských úřadů, a podle § 3 cit. vl. nař. pojištění vztahuje se na všechny zaměstnance těchto podniků, kteří by podléhali pojištění u bratrské pokladny, kdyby byli zaměstnáni v hornictví. Stížnost vytýká proto žal. úřadu neprávem, že nepřihlédl k uvedeným okolnostem, neboť okolnosti ty jsou pro posouzení sporné otázky nerozhodné (srov. Boh. A 10 357/33).
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že ke zrušení pojistné příslušnosti vápenného lomu v T. jako podniku nehornického podle § 4 vl. nař. č. 197/23 nedošlo. Stížnost netvrdí opak. Poukazuje jen k tomu, že k takové úpravě dojiti nemusilo, neboť taková úprava by byla na místě jen v příčině zaměstnanců vápenného lomu R.-sko-Š.-ské železopriemyselné společnosti, jejíž podnik byl zapsán ve stanovách revírní bratrské pokladny. — Stížnost se mýlí. Nehornický podnik, který byl do dne vyhlášení zák. č. 242/22 přičleněn k některé bratrské pokladně podřízené dozoru báňských úřadů, lze zbaviti této příslušnosti jen za předpokladů uvedených v § 4 cit. vl. nař. Až do rozhodnutí dozorčího úřadu příslušné bratrské pokladny zůstává pojistná příslušnost podniku nedotčena, a jest lhostejno, kdo ve stanovách jejich jest zapsán jako jeho majitel, jak shora bylo již dovoženo.
Poukazuje-li stížnost k obhájení svého stanoviska k tomu, že podle odůvodnění nař. rozhodnutí měli by býti pojištěni u revírní bratrské pokladny také zaměstnanci její chemické továrny v H. proto, že stanovy uvádějí také předchůdce st-lčina, stačí k tomu poznamenati, že o pojistnou příslušnost tohoto podniku v daném sporu nejde. Proto není možno se jí zabývati.
Stížnost obrací se dále také proti výroku, kterým byla jí uložena náhrada útrat místního šetření jednak námitkou, že šetření toho nebylo třeba, ježto se vztahovalo na skutkové okolnosti pro řešení sporu vesměs nerozhodné, jednak tvrzením, že o nedbání platných předpisů st-lkou nemůže jíti, poněvadž všechny své zaměstnance přihlásila řádně u okr. nemoc, pojišťovny v Rimavské Sobotě, a nepřihlášením u revírní bratrské pokladny nechtěla je v právech nijak zkrátiti.
Ani tuto námitku nelze však uznati důvodnou. Výrok o náhradě útrat opřel žal. úřad o předpis § 234 obec. hor. zák., podle něhož útraty, vzniklé jednáním ve věcech stran, mají hraditi zpravidla ty strany, které k jednání zavdaly podnět. Předpoklady pro to, aby straně mohla býti uložena náhrada takových útrat, jsou tedy ve smyslu tohoto ustanovení toliko dva, totiž aby šlo o útraty ve věcech stran, a aby strana zavdala k nim podnět. Předpokladu prvního stížnost nepopírá. Otázka pak, která strana zavdala k útratám podnět, jest otázkou skutkovou. Žal. úřad shledal, že st-lka zavdala k nim podnět tím, že nedbala platných předpisů, t. j. nepřihlásila své zaměstnance k pojištění u revírní bratrské pokladny v Bratislavě. Skutečnost tuto stížnost nepopírá a nepopírá ani, že odepřela je přihlásiti u této pokladny i přes její výzvu, takže pokladna obrátila se pak na vládní komisariát v Bratislavě se žádostí o rozhodnutí tohoto sporu o příslušnost, v jehož průběhu pak útraty vznikly. Usoudil-li z toho žal. úřad, že st-lka zavdala svým jednáním takto podnět k útratám, měl pro tento svůj úsudek náležitý skutkový podklad. Není proto možno výroku tomu vytýkati právem vadnost, neboť byla to příčinná souvislost mezi jednáním st-lky a vznikem útrat, čili pravá vnitřní (adekvátní) příčina úředního jednání (srov. Boh. A 1160/22, 4312/25, 6095/ 26 a j.). Okolnost, zda místní šetření bylo pro řešení sporu nutné, jest při tom nerozhodná, ježto musí býti ponecháno volné úvaze úřadu, aby posoudil, jakého šetření jest třeba pro jeho rozhodnutí, a § 234 o. z. h. nečiní útratovou povinnost strany závislou na předpokladu, že útraty jí uložené byly skutečně nutné. Rovněž tak nemá právního významu tvrzení stížnosti, že své zaměstnance přihlásila u okr. nemoc, pojišťovny, ježto tvrzením tím, i kdyby bylo správné, není vyvrácena správnost úsudku žal. úřadu, že st-lka zavdala podnět k uloženým jí útratám ve smyslu § 234 o. h. z.

Citace:

č. 10 729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 302-306.