Č. 10941.

Pojištění úrazové: I. Pojistná povinnost osob zaměstnaných v podnicích vyjmenovaných v § 1 zák. č. 1/1888 ř. z. není závislá na tom, zda jednotlivá osoba ve svém konkrétním zaměstnání jest vůbec vydána skutečnému nebezpečí úrazu či nikoliv. — II. Kdy se užívá přístrojů, jichž používání je podkladem pojistné povinnosti, jen »mimochodem«?
(Nález ze dne 16. prosince 1933 č. 16.635/31.)
Prejudikatura: Boh. A 278/19, 6068/26, 9513/31.
Věc: Rudolf N. v J. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy uznala zařazovacím výměrem z 10. listopadu 1924 podnik st-lův »strojní truhlářstvk v J. za povinný pojištěním a zařadila jej od 1. února 1920 pod titul 426, do nebezpečenské třídy III. a nebezpečenského procenta 14. Námitkám, jež podal st-l proti tomuto výměru, zsp v Praze nevyhověla. Další jeho odvolání zamítlo min. soc. péče rozhodnutím z 20. června 1925. Když nss nálezem Boh. A 6068/26 toto rozhodnutí zrušil, doplnilo žal. min. šetření a nař. rozhodnutím odvolání st-lovu z uvedeného rozhodnutí szp-é opět nevyhovělo.
V důvodech zjišťuje žal. úřad, že strojní družstvo truhlářů v Jičíně, jehož podílníkem byl st-l. mělo za účel podporovati členy své v jejich živnosti, zříditi společnou dílnu, opatřenou obráběcími stroji, se sušárnou a skladištěm, a propůjčovati jim obráběcí stroje za poplatek valnou hromadou stanovený. Zjišťuje dále, že na strojích zmíněného družstva konány byly práce pro podnik st-lův jím samým v období 1920—1928 v rozsahu v nař. rozhodnutí podrobně uvedeném, t. j. 479 hodin 32 minut. Z toho plyne podle nař. rozhodnutí, že odvolatel vykonával ve vlastní dílně pouze ruční práce truhlářské, kdežto strojové opracování materiálu prováděl skutečně na hnacích přístrojích strojního družstva truhlářů v J., jehož byl společníkem. Žal. úřad dochází pak k závěru, že podle výsledku šetření nekonaly se práce obráběcí ve strojní dílně družstevní jen snad výjimečně, nahodile nebo v některém případě, nýbrž od zařazení podniku 1920 »trvale«, a že je jisto, že vykonávání obráběcích prací padalo se zřetelem k daným okolnostem na váhu pro celkový živn. podnik odvolatelův; není tu tedy podmínky druhé věty § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák. pro neuznání pojistné povinnosti podniku.
Stížnost, podaná na toto rozhodnutí, vytýká mu nezákonnost. Nepopírajíc správnosti skutkové podstaty, ze které žal. úřad v nař. rozhodnutí vycházel, a ze které vychází také nss při posuzování nynějšího sporu podle § 6 odst. 1 zák. ss, brání se stížnost proti tomu, že podnik st-lův byl nař. rozhodnutím uznán za podrobený úrazové pojistné povinnosti dvěma námitkami. Namítá především, že žal. úřad zjistil, že st-l mimo svou dílnu obráběl materiál na strojích v dílně Strojního družstva truhlářů v J. sám, při čemž mu pomáhali jeho dva účňové jen tim, že materiál tam dovezli a po zpracování zase jej odtamtud odvezli do jeho dílny zpět. Z tohoto skutkového zjištění dovozuje stížnost, že jsou tu dány předpoklady § 1 odst. 4 č. 2 poslední věty úr. zák. pro neuznání pojistné povinnosti podniku st-lova, ježto žádný z jeho zaměstnanců nebyl vydán nějakému nebezpečí, které má na mysli § 1 úr. zák.
Námitka tato jest bezdůvodná, ježto úrazové pojištění podle úraz. zák. č. 1/1888 ř. z. jest vybudováno na principu kolektivního pojištění všech dělníků a závodových úředníků, zaměstnaných v podnicích vyjmenovaných v § 1 tohoto zák., jakož i v zařízeních k nim náležejících, proti následkům úrazů při provozování jich se přiházejících in abstracto, takže pojistná povinnost těchto osob není závislá na tom, zda ta která osoba ve svém konkrétním zaměstnání jest snad vůbec vydána skutečnému nebezpečí úrazu či nikoli (srov. na př. Boh. A 278/19, 9513/31 a j.).
Druhou námitkou obrací se stížnost proti úsudku žal. úřadu, na němž spočívá nař. rozhodnutí, že obráběcí práce v družstevní strojní dílně od zařazení podniku st-lova, t. j. od r. 1920 nekonaly se jen výjimečně, nahodile nebo v některém případě, nýbrž trvale, tedy nikoli toliko mimochodem. Stížnost dovozuje, že se tento závěr žal. úřadu vyvrací sám sebou, neboť nař. rozhodnutí zjišťuje počet hodin tak, že jest zřejmé, že obráběcí práce v družstvení strojní dílně dály se jen zřídka, příležitostně, nahodile, výjimečně a v mizivém rozsahu, svědčícím o tom, že vykonávání prací těch nepadalo vůbec na váhu pro celkový živn. podnik st-lův, takže jsou tu dány podmínky § 1 odst. 4 č. 2 druhé věty úr. zák., aby podnik st-lův nebyl uznán za podléhající úrazové pojistné povinnosti. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Jde-li při používání hnacího přístroje (silostroje) o nutnou neb aspoň závažnou složku výrobního procesu dotyčného podniku, jakou jest beze sporu strojová úprava prken, potřebných k výrobě nebo dokončení truhlářského výrobku, podává se z toho důsledně, že ono používání stroje padá na váhu pro celkový podnik, čehož by nebylo jen tenkráte, kdyby podnikatel, v daném případě tedy st-l, dotčené práce si obstarával zpravidla jinak, snad ruční prací nebo odebíráním materiálu již strojově zpracovaného a tak používání stroje při jeho podniku tvořilo v rámci celkové výroby výjimku, zjev jen nahodilý, ojedinělý. Že by v daném případě šlo o takovéto výjimečné používání stroje družstevního, netvrdil st-l během správního řízení a netvrdí ani ve stížnosti.
Žal. úřad provedl šetření u Strojního družstva truhlářů v J., jehož výsledek, podávající rozsah prací st-lových na družstevních strojích, byl podle jednotlivých ročních období v nař. rozhodnutí podrobně uveden. Vezme-li se v úvahu, že st-l netvrdil, že obrábění prken pro své truhlářství obstarává ještě jinak nežli na strojích družstva, a přihlédne-li se k výkazu o těchto strojních pracích, podle něhož st-l používal oněch družstevních strojů rok co rok, jak v nař. rozhodnutí uvedeno, třeba uznati, že žal. úřad měl postačitelný skutkový podklad pro svůj závěr, že nešlo o používání strojů těch jen mimochodem, kterýžto závěr podporují i nesporné skutečnosti, že st-l byl podílníkem zmíněného družstva, jehož účelem bylo opatřiti svým členům možnost strojové práce pro jejich závody, a že také družstevních strojů pro svůj závod po léta bez větších časových intervalů používal.

Citace:

Č. 10941. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 858-860.