Č. 10870.

Živnostenské právo. — Řízení před nss-em: Žádá-li vlastník budovy, ve které jiná osoba provozuje hotel nebo pensionát, o povolení k pronájmu této budovy k jiným účelům, než přechovávání cizinců podle li věty § 1 zák. č. 54/1920 Sb., nemá v řízení o této žádosti majitel koncese, opravňující k provozování hotelu nebo pensionátu, postavení strany a není proto ani legitimován, stěžovati si k nss-u na rozhodnutí, kterým min. obch. žádosti vlastníka budovy vyhovělo.
(Nález ze dne 21. listopadu 1933 č. 19480.)
Věc: Arpád H. ve V. proti ministerstvu obchodu o schválení pronájmu hotelu pro umístění státních úřadů.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že dává k žádosti majitelky hotelu čp. . . . ve V. Hermíny P. ve smyslu zák. z 23. ledna 1920 č. 54 Sb. svolení ke zrušení tohoto hotelu za účelem použití jeho místnosti za kanceláře státních úřadů. O tom byl st-1 jako nájemce hotelu uvědomen s podotknutím, že jeho protestu proti zrušení hotelu nebylo dáno místa.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podal Arpád H., uvážil nss toto:
Po stránce skutkové jest nepopřeno, že Hermína P., jejíž žádost byla nař. rozhodnutím vyřízena, jest majitelkou domu č. ... ve V., že však ona živnost hostinskou a výčepnickou (hotel) v tomto domě neprovozuje, nýbrž že ji tam provozuje st-1 na základě koncese, jež byla jemu udělena pro řečený dům, a že živnost vykonává v místnostech, jež od majitelky domu, Hermíny P., najal.
Z toho, že žádost o sporné svolení podala majitelka domu, jest patrno, že žal. úřad udělil Hermíně P. žádané svolení podle prvé věty § 1 zák. z 23. ledna 1920 č. 54 Sb., kde se praví, že prodej anebo pronájem hotelův anebo pensionátů, nebo jejich částí k jiným účelům, nežli ku přechovávání cizinců, bez povolení ministra průmyslu, obchodu a živností se zakazuje. Předpis tento omezuje vlastníka domu ve volné disposici s jeho vlastnictvím, a to z důvodu veřejného zájmu, jejž zákon spatřuje v tom, aby bylo přechováváni cizinců v hotelích a pensionátech dostatečnou měrou zabezpečeno. Vlastník může svůj dům, jenž v celku anebo z části těmto účelům slouží, prodati anebo pronajmouti k účelům jiným toliko se svolením min. obch. Udělí-li min. obch. toto svolení, dává tím najevo, že veřejný zájem v konkrétním případě onoho omezení vlastnického práva nevyžaduje, restituuje pro daný případ právní stav, jaký tu byl před vydáním cit. zák., a přiznává vlastníku domu právo disponovati s domem, pokud se týče místnostmi, o něž jde, způsobem v žádosti naznačeným.
Jde tu tedy o práva vlastníka domu, který jedině je oprávněn o řečené povolení žádati a jemuž se toliko rozhodnutím o podané žádosti právo nalézá. Zákon neobsahuje ustanovení o tom, že by v řízení o takové žádosti zahájeném příslušela právní posice strany i někomu jinému, zejména případnému nájemci, který v domě neb v části jeho podle nájemní smlouvy s vlastníkem domu učiněné hotel aneb pensionát provozuje, a že by tedy min. obch. bylo povinno o jeho námitkách proti uděleni žádaného svolení věcně rozhodnouti. Neplyne to ani z povahy věci, když se uváží, že tu jde o veřejný zájem, zabezpečiti dostatečným způsobem přechovávání cizinců, a hájení tohoto veřejného zájmu cit. zákon svěřil žal. úřadu.
Nemá-li však nájemce hotelu, jenž jej provozuje na základě svého živn. oprávnění, v řízení zahájeném o řečené žádosti postavení procesní strany, pak není st-1 ani legitimován stěžovati si k nss-u na udělené svolení, neboť udělením jeho majitelce domu, Hermíně P., nemohl býti v nějakém svém subjektivním právu zkrácen. Soukromoprávních nároků, kterých st-1 nabyl z nájemní smlouvy, dojednané s majitelkou domu, nař. rozhodnutí vůbec se nedotklo. Ježto pak nss je podle § 2 zák. o ss povolán poskytovati ochranu jen v případě porušení nějakého subj. práva a nikoliv též faktického zájmu, jejž zákon nechrání, jest nss-u odňata možnost, aby stížnost podrobil svému přezkoumání.

Citace:

č. 10870. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 669-671.