Č. 10869.

Vojenské věci. — Řízení správní: I. Z výroku zem. voj. velitelství, jímž odmítlo odpor ve smyslu § 3 zák. č. 72/1887 ř. z. proti adm. náhradnímu nálezu vojenskému jako opožděný, jest stížnost k mno přípustná. — II. Na 14denní lhůtu k podání zmíněného odporu nevztahuje se předpis § 36 vl. nař. č. 8/28 Sb. o čítání lhůty.
(Nález ze dne 21. listopadu 1933 č. 17098.)
Věc: Václav K. v P. (adv. Dr. Lad. Vopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o včasnost odporu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: V důsledku pravoplatného rozsudku divisního soudu v Praze jako soudu nalézacího z 19. února 1925, jímž byl st-1 uznán viným zločinem zneužití moci služební podle § 380 voj. tr. zák. v jednočinném souběhu s přečinem proti kázni a pořádku podle § 269 c) voj. trest. zák., bylo st-li nálezem o náhradě zem. voj. velitelstvi v Praze z 5. prosince 1929 uloženo podle § 3 zákona ze 6. června 1887 č. 72 ř. z., aby vojenské správě nahradil částku 51000 Kč s 5% úroky za dobu tří let uplynulou do dne vydání tohoto nálezu o náhradě a od tohoto dne dále až do jejího úplného splacení, kteroužto škodu způsobil tím, že cena, kterou vojenská správa zaplatila za záznamníky (knihy) a záznamy (tiskopisy) o střelbě zápalkami firmě »Pallas« v P., jíž byly st-lem dány do tisku bez předchozího předepsaného ofertního řízení, kterážto cena byla firmou libovolně stanovena, převyšovala cenu, kterou by voj. správa za tyto pomůcky platila, kdyby bylo provedeno předepsané ofertní řízení podle zadávacího řádu. Tuto škodu jest proto st-1 povinen nahraditi podle příslušných ustanovení o. z. o. a obdobných ustanovení služebního předpisu K-l, a to solidárně s majitelem firmy »Pallas« Arnoštem G. v Košicích. K tomuto nálezu o náhradě bylo připojeno poučení, že má k náhradě povinný právo do 30 dnů po doručení tohoto nálezu podati přímo u zem. voj. velitelství (intendance) rekurs, o němž rozhodne mno, nebo do dvou týdnů od téže doby počítaje písemnou námitku, kterou se věc odejme rozhodnutí vojensko-administrativnímu a přenese na řádný pořad rozepře mezi státem a stranou před příslušným soudem. Tento nález o náhradě doručen st-li dne 8. února 1930.
Proti nálezu o náhradě vznesl st-1 u zem. voj. velitelství v Praze včas rekurs datovaný dnem 4. března 1930, který zem. voj. velitelství v Praze předložilo mno zprávou ze 17. května 1930, navrhujíc jeho zamítnutí.
Mno rozhodnutím z 3. července 1930 rekursu nevyhovělo a nález o náhradě potvrdilo z důvodu, že »adm. i trestním řízením bylo zjištěno, že rekurent jako referent 5. oddělení hlav. štábu mno bez vědomí představených a bez předepsaného ofertního řízení zadal firmě »Pallas« (majitel A. G.) tisk vojenských pomůcek (záznamníků a záznamů) k střelbě zápalkami za značně vysoké ceny, čímž způsobil voj. správě škodu v nálezu o náhradě uvedenou a je proto právem povinen škodu tu nahraditi. Ostatní vývody rekursu nejsou v souvislosti s řečeným činem, nevyvracejí důvody nálezu o náhradě a nelze k nim přihlížeti.« K rozhodnutí připojeno poučení, že k náhradě povinný má právo do 14 dnů po dodání mu tohoto rozhodnutí podati proti němu písemnou námitku přímo u onoho velitelství, které náhradní nález vydalo, čímž se věc převede na pořad práva civilního. — Rozhodnutí to doručeno st-li dne 22. července 1930.
Po zamítnutí rekursu vznesl st-1 u zem. voj. velitelství v Praze »písemnou námitku« ze 4. srpna 1930 žádaje, aby věc byla převedena na pořad práva civilního, kterážto námitka byvši podle poštovního razítka podána na poštu v L. dne 5. srpna 1930, došla podle podací značky zem. voj. velitelství v Praze dne 6. srpna t. r.
Zem. voj. velitelství uložilo na to výnosem z 29. srpna 1930 účtárně mno, aby st-le zpravila, že »jeho písemná námitka, resp. odpor, který podal podle § 52 odst. 2 služ. předpisu K-l proti rozhodnutí mno ze 3. července 1930 a který měl dojíti k zem. voj. velitelství v Praze do dvou týdnů po dni jeho doručení, t. j. nejpozději do 5. srpna 1930 (rozhodnutí min. přijal podle vlastnoručně podepsané a datované stvrzenky dne 22. července 1930), došel zem. vojen, velitelství 6. srpna 1930. Došla tudíž jeho námitka (odpor) k zem. voj. velitelství jako úřadu nález o náhradě vydavšímu po uplynutí předepsané lhůty a nelze proto věc převésti na pořad práva civilního. Podle § 53 služ. předpisu K-l, dále výnosu mno č. j. 678/38 odd. 1929 a jej pozměňujícího výnosu č. j. 1998/38 odd. 1929 nabývá tudíž nález o náhradě z 5. prosince 1929 právní moci a srážky, které byly podle jeho nařízení provedeny z jeho zaopatřovacích požitků pro zatímní zajištění voj. správy, stávají se srážkami uhražovacími.«
Podáním z 10. listopadu 1930 adresovaným mno a vzneseným u zem. voj. velitelství v Praze dne 13. listopadu 1930 podal st-1 stížnost do prve cit. výměru téhož velitelství z 29. srpna 1930 v příčině opožděného podání námitky (odporu), dovozuje, že dvounedělní lhůta k podání písemné námitky ve smyslu § 3 zák. č. 72/1887 ř. z. počala běžeti dnem doručení rozhodnutí mno, t. j. dne 23. července t. r., a končí dne 6. srpna 1930, kdy písemná námitka zem. voj. velitelství došla, takže skutečně jest podána včas.
Nař. rozhodnutím vyslovilo mno, že »nevyhovuje stížnosti vojína v záloze Václava K. pro bezdůvodnost a schvaluje rozhodnutí zem. voj. velitelství v Praze, neboť odmítnutí námitky st-le jako opožděné jest po právu důvodem . . . .« Toto rozhodnutí doručeno st-li dne 10. ledna 1931.
Maje rozhodovati o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, musel se nss zabývati předem námitkou žal. úřadu uvedenou v jeho odvodním spisu, že rozhodování o odporu náleží do pravomoci zem. voj. velitelství jakožto konečné adm. instance, žal. úřad že sice k st-lově stížnosti nař. rozhodnutím schválil výměr zem. voj. velitelství, jímž toto vyslovilo, že odpor st-lův došel pozdě a že proto nelze věc převésti na pořad práva civilního, ale že nebyl instancí odvolací a st-l že nemůže se výroku toho dovolávati.
Jde tedy o to, zda žal. úřad byl příslušným k instančnímu rozhodování adm. o stížnosti do výměru zem. voj. velitelství v Praze z 29. srpna 1930 v příčině opožděného odporu, kteroužto otázku musil nss zkoumati i z povinnosti úřední (§ 5 zák. o ss).
Podle § 3 zák. ze 6. června 1887 č. 72 ř. z. o účincích a naříkatelnosti náhradních nálezů úřadů stálého vojska . . . ., vydaných cestou administrativní, na jehož základě byl proti st-li vydán zem. voj. velitelstvím v Praze nález ukládající mu náhradu škody způsobené porušením služebních povinností, — může ten, kdo k náhradě škody byl odsouzen, podati proti nálezu odpor, a to do dvou týdnů ode dne doručení nálezu u úřadu, který nález vydal. Tento odpor působí podle 3. odstavce téhož § odkázání přisouzené pohledávky eráru na řádný pořad práva. Služební kniha K-l (schválená rozhodnutím císaře ze 6. června 1887 N. V. Bl. č. 25 k Pres. 3342/1887), která se i stížnost dovolává, provádějíc cit. zákon stanovila v § 50 odst. 1, že odpor jest vznésti ve lhůtě k tomu stanovené (§ 49) u onoho úřadu, který náhradní nález vydal, t. j. podle §§ 48, 49 a 52 odst. 2 u příslušného sborového velitelství (resp. intendance). Toto velitelství má podle § 50 odst. předposl. a § 52 odst. 3 zmíněné služební knihy K-l včas došlý odpor, instruovaný způsobem v těchto předpisech uvedeným, odstoupiti finanční prokuratuře (§ 54) povolané k vedení sporu jménem eráru. Opožděně došlý odpor jest podle § 50 odst. posl. a § 52 odst. posl. z moci úřední odmítnouti.
Tyto předpisy neuvádějí sice výslovně, který úřad má vysloviti odmítnutí opožděného odporu, ale má-li úřad náhradní nález vydavší postoupiti jen odpor včas podaný a má-li odpor opožděný býti z moci úřední odmítnut, plyne z toho jasně, že i odmítnutí opožděného odporu vysloviti musí zem. voj. velitelství, u něhož odpor vznesen.
V příčině otázky, je-li výrok zem. voj. velitelství konečný, či je-li přípustný další opravný prostředek k mno, jest uvésti, že ani zák. č. 72/1887 ř. z., ani služební kniha K-l nemají v tomto směru žádného ustanovení a nutno při zodpovědění otázky té vycházeti jen z úvah všeobecných o podstatě věci a ze zásad ovládajících řízení správní vůbec a řízení instanční zvlášť. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 330/20, 389/20, 1060/21, 4997/26 zásadu, že tam, kde zákon výslovně pořad stolic neomezuje, nutno pokládati za vůli zákona, poskytnouti straně právo odvolati se vždy až k oné instanci, která dle organisace úřadů a stanoveného hierarchického pořadí jeví se býti pro úřad v 1. stolici rozhodnuvší nadřízenou instancí nejvyšší.
Na názoru v citovaných nálezech vysloveném setrvává nss i v daném případě. Nález Boh. A 4997/25 svrchu citovaný týká se adm. řízení ve příčině státního zaměstnance náležejícího mezi četnické gážisty, pro něž stejně jako pro voj. gážisty platí po rozumu § 1 odst. 4 zák. č. 103/26 čtvrtá část tohoto zák., jednajícího o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců. I v daném případě jde o adm. řízení v plném tohoto slova smyslu, jak jasně vyplývá ze zák. č. 72/1887 ř. z.
Z toho plyne pro daný případ, že z výroku zem. voj. velitelství v Praze, jímž toto odmítlo st-lův odpor proti adm. náhradnímu nálezu ve smyslu § 3 zák. č. 72/1887 ř. z. jako opožděný, jest stížnost pořadem instančním k mno přípustná a není tedy rozhodnutí zem. voj. velitelství konečným.
Není proto námitka žal. úřadu důvodnou, takže bylo přikročiti k věcnému zkoumání stížnosti vytýkající nezákonnost nař. rozhodnutí proto, že zamítlo st-lův rekurs do výroku zem. voj. velitelství jako bezdůvodný.
Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že prý zákon č. 72/1887 ř. z. stanoví v § 3 a služ. kn. K-l v § 52 lhůtu k podání odporu dvěma týdny po dni doručení náhradního nálezu a podle § 36 vl. nař. č. 8/28 končí lhůta stanovená podle týdnů uplynutím onoho dne posledního týdne, jenž svým jménem odpovídá dni, kterým lhůta počala. St-1 obdržel prý náhradní nález adm. dne 22. července 1930, t. j. v úterý, začínala tedy lhůta k odporu běžeti středou dne 23. července 1930 a končila opět středou dne 6. srpna t. r., takže odpor, který došel zem. voj. velitelství dne 6. srpna 1930, byl podán včas. Leč stížnost přehlíží, že ustanovení § 36 vl. nař. č. 8/28 (správní řád) platí podle § 1 odst. 1 jen pro řízení, které provádějí úřady v § tom jmenované ve věcech náležejících do působnosti politických (státních policejních) úřadů a nevztahuje se tedy na řízení podle zák. č. 72/ 1887 ř. z. ve věci spadající do oboru působnosti úřadů vojenských. Jestliže tedy náhradní nález doručen st-li — jak nesporno — dne 22. července 1930, počala lhůta 2 týdnů čili 14 dnů k podání odporu ve smyslu § 3 zák. č. 72/1887 ř. z. a § 52 služ. knihy K-l běžeti sice až dnem 23. července t. r., ale končila uplynutím druhého týdne (resp. 14. dne), t. j. dnem 5. srpna 1930, kdy nejpozději musel býti odpor u zem. voj. velitelství v Praze podán. Došel-li tam odpor— jak nepopřeno — teprve dne 6. srpna 1930, došel pozdě a jest tedy výrok žal. úřadu schvalující odmítnutí rekursu pro jeho opoždění v souhlasu se zákonem.

Citace:

č. 10869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 666-669.