Č. 10946.

Zemědělství (Podk. Rus): * »Účastníkem« ve smyslu čl. III. vl. nař. č. 201/1921 Sb. je mimo majitele dobytka jen ten, jenž majiteli dobytka užívání pastviny ponechal.
(Nález ze dne 16. prosince 1933 č. 21.576.)
Věc: Helena K. a spol. v Ch. proti zemskému úřadu v Užhorodě o vrácení přeplatku za užívání pastviny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Pachtovní smlouvou ze 3. května 1921 propachtovali st-lé Andreji D. a spol. náležející jim nemovitosti k pastvě na dobu od 3. května 1921 do 30. srpna 1921 za pachtovné 17.000 Kč. K žádosti Jury V. a spol., kteří jako majitelé dobytka spachtovali dále od M. Š. a V. H. z nemovitostí těch poloninu »Pomahajec«, aby stanoveny byly poplatky za vypas, rozhodl pastevní výbor v Chustu výměrem ze 16. srpna 1921, že Michal Š. a Vasil H. jako nájemníci poloniny »Pomahajec« jsou podle čl. III vl. nař. č. 201/21 povinni zaplatiti st-lům jako jejím majitelům za používání této pastviny v r. 1921 ve smyslu čl. I cit. vl. nař. jen 3.972 Kč, a že st-lé jsou povinni vrátiti nájemcům přeplatek, který byl dodatečným výměrem pastevního výboru z 22. dubna 1922 stanoven částkou 5.753 Kč. K žádosti M. š. a spol. povolil býv. hlavnoslužnovský úřad v Chustu výměrem z 23. srpna 1922 exekuci k vydobyti tohoto přeplatku.
V odvolání z tohoto výměru namítali st-lé, že jim rozhodnutí pastevního výboru nebylo vůbec doručeno, a že Jos. K., manžel spoluštěžovatelky Heleny K., jemuž bylo doručeno, nebyl k tomu st-li zmocněn. Z tohoto důvodu zrušil býv. župní úřad v Sevluši rozhodnutím ze 14. listopadu 1922 uvedený výměr hlavnoslužnovského úřadu v Chustu a uložil mu, aby cit. rozhodnutí pastevního výboru st-lům řádně doručil.
St-lé podali odvolání i z tohoto rozhodnutí býv. župního úřadu v Sevluši k býv. civilní správě v Užhorodě a domáhali se v něm zrušení rozhodnutí pastevního výboru z toho důvodu, že bylo vydáno, aniž byli vyslechnuti. Býv. civilní správa v Užhorodě k tomuto odvolání rozhodnutím z 23. srpna 1927 rozhodnutí župního úřadu v Sevluši, pokud se týkalo doručení výměru pastevního výboru ze 16. srpna 1921, zrušila a zároveň na základě svého dozorčího práva z moci úřední zrušila také toto rozhodnutí pastevního výboru pro vady řízení a nařídila býv. hlavnoslužnovskému úřadu v Chustu, aby věc znovu řádně projednal a vydal nové rozhodnutí. Na základě tohoto rozhodnutí bývalé civilní správy v Užhorodě vydal pak hlavnoslužnovský úřad v Chustu výměr ze 6. června 1928, kterým žádost M. Š. a spol. o vrácení přeplatku pachtovného 5.753 Kč odmítl pro inkompetenci. Odmítnutí to odůvodnil tím, že podle čl. I. vl. nař. č. 201/1921 Sb., resp. § 1 zák. č. 87/1924 Sb. vztahují se ustanovení jejich na spory vzniklé mezi majiteli (pachtýři, uživateli) půdy na straně jedné, a majiteli dobytka na straně druhé. V daném případě nejde však o spor mezi majiteli dobytka a pachtýři, nýbrž o spor mezi majiteli půdy a pachtýři, k jehož řešení nejsou však adm. úřady kompetentní.
Nař. rozhodnutím zem. úřad v Užhorodě k odvolání M. Š. a spol. toto rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a vyslovil, že otázka vrácení přeplatku pachtovného za poloninu »Pomahajec« pro rok 1921 Michalu Š. a spol. byla rozhodnutím pastevního výboru v Chustu ze 16. srpna 1921 pravoplatně rozřešena. — — — — —
Rozhoduje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
V řízení správním byla na sporu otázka, zda rozhodnutí pastevního výboru v Chustu ze 16. srpna 1921, kterým bylo st-lům uloženo, aby jako propachtovatelé poloniny »Pomahajec« vrátili M. Š. a spol. jako pachtýřům této nemovitosti přeplatek pachtovného v částce 5.753 Kč, jest exekučním titulem, na základě něhož může adm. úřad povoliti proti st-lům exekuci k vydobytí této částky. Hlavnoslužnovský úřad v Chustu jako exkuční úřad 1. stolice příslušnou exekuční žádost M. Š. a spol. odmítl vycházeje z právního názoru, že pastevní výbor v Chustu nebyl podle čl. III vl. nař. č. 201/21 příslušný, aby rozhodl spor o vrácení řečeného přeplatku, ježto nešlo o spor vzešlý mezi účastníky na základě předpisů tohoto nařízení, z čehož vyvodil pak dále svou nepříslušnost k povolení žádané exekuce. Žal. úřad zrušil nař. rozhodnutím rozhodnutí 1. stolice pro nezákonnost a vyslovil, že spor o vrácení uvedeného přeplatku pachtovného byl pravoplatně rozřešen cit. rozhodnutím pastevního vývoru v Chustu, který byl ke konečnému rozhodnutí tohoto sporu podle čl. III cit. vl. nař. jedině kompetentním. Žal. úřad uznal tedy, že uvedené rozhodnutí pastevního výboru jest způsobilým exekučním titulem, na jehož základě lze povoliti exekuci k vydobytí onoho přeplatku pachtovného.
Stížnost vytýká, že toto stanovisko žal. úřadu je nezákonné a dovozuje, že první instance vyslovila správně svou inkompetenci z toho důvodu, že nešlo o spor mezi majiteli půdy a majiteli dobytka ve smyslu cit. vlád. nař., neboť st-lé byli podle pachtovní smlouvy v právním poměru s M. Š. a spol., nikoli však s těmi, kdož pásli dobytek na nemovitostech, jež M. Š. a spol. od st-lů zpachtovali.
Jde tedy především o to, zda rozhodnutí pastevního výboru v Chustu ze 16. srpna 1921 jest rozhodnutím příslušného orgánu o sporu mezi účastníky na základě předpisů vl. nař. č. 201/21 ve smyslu čl. III. tohoto nař. Jen tehdy, kdyby šlo skutečně o takovýto spor, byl by pastevní výbor příslušný, aby o něm rozhodl, a jeho pravoplatné rozhodnutí bylo pak exekučním titulem, na základě něhož by adm. vrchnost první stolice (okr. úřad), zjistivší příslušnost pastevního výboru a vykonatelnost jeho rozhodnutí (sr. čl. 12 org. zák. a § 90 vl. nař. č. 8/28), mohla povoliti a vykonati exekuci podle čl. V vl. nař. č. 201/21. Otázku tuto nutno zodpověděti záporně.
Podle čl. I tohoto nař. jsou majitelé (pachtýři, uživatelé) půdy, kteří v pastevním období 1920 ponechali majitelům dobytka užívání pastvy na této půdě, povinni ponechati ji k pastvě i v roce 1921. Z ustanovení tohoto plyne, že předpisy dané v cit. vl. nař. o užívání pastvin a placení poplatků za výpas upravují toliko právní poměry, vzniklé podle tohoto nařízení přímo mezi majiteli (pachtýři, uživateli) půdy na straně jedné, a majiteli dobytka na straně druhé, že se však nevztahují na poměry mezi majiteli půdy a majiteli dobytka, kterým užívání pastviny v r. 1921 neponechali přímo majitelé půdy sami, nýbrž osoby, které pastvinu zpachtovaly od majitelů půdy a daly ji pak dále do užívání majitelům dobytka jako podpachtýřům. Takto vzniká o užívání pastviny právní poměr jen mezi majiteli dobytka jako podpachtýři a pachtýři půdy. Mezi majiteli dobytka jako podpachtýři a majiteli půdy není však žádného právního poměru, neboť podpachtýř může odvozovati všechna práva a závazky vždy jen z poměru, do něhož vstoupil k pachtýři; tímto poměrem nedostává se však do žádného právního vztahu k majiteli půdy jako původnímu propachtovateli. V jeho podpachtýřském poměru není propachtovatelem majitel půdy, nýbrž její pachtýř. Mluví-li čl. III cit. vl. nař. o sporech, na základě předpisů tohoto nařízení mezi účastníky vzešlých, je z toho zřejmo, že tímto výrazem označuje a rozumí jen ty osoby, na které se vztahuje ustanovení čl. I, neboť toliko o těchto osobách lze říci, že jsou účastníky v řízení týkajícím se úpravy užívání pastvin v Podk. Rusi v r. 1921 podle vl. nař. č. 201/21. Podle toho, co shora bylo dovoženo, nelze však majitele dobytka, kterým nebylo ponecháno v tomto roce užívání pastviny od majitelů půdy stmých, nýbrž kteří odvozují toto své užívací právo jen jako podpachtýři od pachtýřů půdy, pokládati proti majitelům půdy za účastníky na základě předpisů cit. vl. nař. Oni jsou takovými účastníky toliko v relaci k pachtýřům. k nimž jsou jedině v právním poměru.
Ze správních spisů jest zřejmo, že majitelé dobytka svým podáním ze 17. července 1921, došlým u hlavnoslužnovského úřadu dne 18. čer. vence 1921, domáhali se stanovení poplatků za výpas pastviny »Pomahajec«, kterou zpachtovali nikoli od st-lů, nýbrž od M. Š. a V. H., proti těmto v tomto sporu, jenž vzešel na základě předpisů cit. vl. nař. byli ovšem majitelé dobytka a M. Š. a V. H. účastníky, a pastevní výbor byl kompetentní, aby o něm podle čl. III rozhodl. Ježto však st-lé s majiteli dobytka nebyli v žádném právním poměru, vzniklém na základě předpisů vl. nař. č. 201/21, a nebyli tedy účastníky v tomto sporu ve smyslu čl. III tohoto nař., pastevní výbor v Chustu nebyl podle tohoto ustanovení příslušný, aby rozhodnutím ze 16. srpna 1921 uložil st-lům vrátiti M. Š. a V. H. část pachtovného 5.753 Kč stanovenou rozhodnutím z 22. dubna 1922, kterou jim tito podle ustanovení pachtovní smlouvy ze 3. května 1921 zaplatili. Rozhodnutí to není proto možno pokládati za pravoplatné rozhodnutí a za vykonatelný exekuční titul kompetentního orgánu, na jehož základě by bylo lze provésti exekuci podle čl. V cit. vl. nař. proti st-lům.
Ježto žal. úřad vycházel v nař. rozhodnutí z opačného právního názoru, který podle těchto úvah není ve shodě se zákonem, bylo nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se také ještě dalšími námitkami proti němu ve stížnosti uplatňovanými.

Citace:

Č. 10946. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 871-874.