Č. 10 683

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): * Obecní notář nemá vůči obci, v níž jest jeho úřední působiště, nárok na diety pro dvojí domácnost, ani když mu obec neposkytla naturálního bytu podle § 14 zák. č. 221/1920 Sb.
(Nález ze dne 4. září 1933 č. 8926/31)
Věc: Imrich B. ve Sp. proti zemskému úřadu v Bratislavě o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody:Podáním z 25. dubna 1925 žádal st-l obecní úřad města L. o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu přidělení do L. od 1. ledna 1923 do 22. března 1923 dovolávaje se ustanovení § 14 zák. č. 211/20. Žádání toto zamítl městský zastupitelský sbor a v postupu instančním okr. úřad v Levoči a zem. úřad v Bratislavě z důvodů meritorních.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Na sporu jest, zda přísluší st-li jakožto notáři ve smyslu zák. č. 211/20 nárok na diety pro dvojí domácnost podle bodu II-D-2 Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov., usnesení vlády z 27. července 1920, na základě § 14 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb.
Podle § 1 zák. č. 211/20 a vl. nař. č. 383/20 vstoupil zák. č. 211/20 v účinnost dnem 1. srpna 1920. Tímto dnem nabyl proto také účinnosti předpis § 14 zák. č. 211/20, jenž v odst. 1 stanoví, že osobní náklad na obecní a obvodní notáře nese stát. Ustanovení toto jest jen výronem a důsledkem předpisu § 1 tohoto zák., jenž prohlašuje, že úřad obecního a obvodního notáře na Slov. budou ode dne, který bude určen nařízením, tedy podle vl. nař. č. 383/20 od 1. srpna 1920, obstarávati pouze státní úředníci, ustanovení podle tohoto zák., a že podle § 3 tohoto zák. obecní a obvodní notáři ustanovení podle tohoto zák. jsou podrobeni zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služebním poměru státních úředníků a nařízením k němu vydaným, jakož i všem zákonům a ustanovením, kterými jsou v ostatních částech republiky upraveny služební a zaopatřovací požitky státních úředníků. To znamená, že obecní a obvodní notáři, ustanovení podle zák. č. 211/20, k nimž náleží i nesporně st-l, stali se od 1. srpna 1920 státními úředníky a že mohou jakožto takoví své nároky na služební požitky, pokud se týká na přiznání diet pro dvojí domácnost podle Zásad z 27. července 1920 uplatňovati toliko vůči státu a nikoliv vůči obci, v níž mají své úřední působiště ať trvalé, ať přechodné. Obec jest podle § 14 odst. 1 zák. č. 211/20 pouze povinna přispívati k částečné úhradě osobního nákladu na obecní a obvodní notáře, a to v ten způsob, že podle dosavadních uherských předpisů poskytuje notáři naturální byt nebo odvádí pokladně státní příbytečné. Než z toho plyne, že obec jest toliko vůči státu povinna k částečné náhradě osobních nákladů na obecní a obvodní notáře, že však notář vůči obci nemá přímého nároku na naturální byt. Nárok na naturální byt může vůči obci uplatniti jen stát sám, jeho úkolem a věcí jest pak, aby obec, v níž má obecní a obvodní notář své úřední působiště, přiměl, aby poskytla notáři naturální byt. Nějaký nárok obecního a obvodního notáře na poskytnutí diet z důvodu vedení dvojí domácnosti jakožto náhradu za neposkytnutý naturální byt nelze však z ustanovení § 14 neb jiného ustanovení zák. č. 211/20 nijak dovoditi.
Dospívá proto nss k názoru, že obecní notář nemá vůči obci, v níž jest jeho úřední působiště, nároku na diety pro dvojí domácnost ani, když mu obec neposkytla naturálního bytu podle § 14 zák. č. 211/20.
Marně dovolává se stížnost k odůvodnění nároku st-lova na diety pro dvojí domácnost bodu II D 2 Zásad z 27. července 1920, ježto Zásady tyto upravují osobní poměry státních zaměstnanců na Slov. vůči státu, jak nemůže ani v nejmenším býti pochybováno, a tedy i služební poměry a obzvláště nárok na diety pro dvojí domácnost podle bodu II D 2 Zásad vůči státu, neobsahují však nikde, což ani stížnost sama netvrdí, ustanovení, jež by zakládala nárok státního zaměstnance a obzvláště obecního a obvodního notáře na přiznání výhod v Zásadách státním zaměstnancům poskytnutých, obzvláště i diet pro dvojí domácnost, vůči obci, v níž má notář své úřední působiště.

Citace:

č. 10 683. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 200-201.