Č. 10 716.

Pojištění nemocenské. — Řízení správní (Slovensko): * Předpisem článku 8 odst. 1 organisačního zákona (č. 125/ 27 Sb.) byl § 156 zák. čl. XIX:1907 v tom směru derogován, že o odvolání z rozhodnutí okr. úřadu ve věcech nemocenského pojištění nerozhoduje již min. soc. péče, nýbrž zem. úřad.
(Nález ze dne 18. září 1933 č. 12 407/32.)
Prejudikatura: opačně Boh. A 9399/31.
Věc: Nemocenská pokladna československých státních drah, zastoupená českou finanční prokuraturou v Praze proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 3. prosince 1924 vyrozuměla okresní dělníky pojišťující pokladna v K. Masarykovu léčebnu v K., že byly podle zák. čl. XIX: 1907 předepsány za zaměstnance této léčebny nemocenské pojistné příspěvky do 31. října 1924 částkou 44 966 Kč a že částka ta je podle § 17 min. nař. 4790/1917 splatná do 8 dnů po doručení u okresní dělníky pojišťující pokladny. Z tohoto výměru se odvolalo min. želez, v zastoupení státní správy železniční a nemocenské pokladny čsl. státních drah, jejímž zařízením jest Masarykova léčebna, a to přímo u okr. úřadu v Kežmarku, který pak výměrem z 24. února 1925 odvolání zamítl a platební výměr z důvodů věcných potvrdil.
Min. soc. péče však nař. rozhodnutím k odvolání min. žel. výměr okr. úřadu zrušilo pro nepříslušnost s tímto odůvodněním: »Podle ustanovení § 18 min. nař. č. 4790/1917 o rozklade proti platebnímu příkazu rozhoduje předsednictvo pokladny. V tomto ustanovení je vyslovena kompetence předsednictva pokladny a nebyl proto okr. úřad příslušný, aby o rozkladu proti platebnímu příkazu podle cit. paragrafu sám vydal rozhodnutí. Příslušný instanční postup v této věci jest tedy zaříditi.«
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí, musil nss z úřední povinnosti řešiti nejdříve otázku, zda žal. úřad byl sám příslušný, aby jako stolice odvolací přezkoumával v kterémkoli směru rozhodnutí okr. úřadu.
Po této stránce uvážil nss, že před účinností organisačního zák. č. 125/27 nebylo lze min. soc. péče upírati kompetenci, aby ve věcech nemocensnkého pojištění podle § 156 zák. čl. XIX:1907 ve znění § 23 vl. nař. č. 199/22 působilo jako bezprostřední stolice instanční, rozhodující o odvolání proti výrokům okr. úřadů. Otázkou jest, zda tato působnost min. soc. péče zůstala zachována vzhledem k předpisům cit. organisačního zák. po 1. červenci 1928, kdy uvedený organisační zákon nabyl na Slov. a Podk. Rusi účinnosti.
V té příčině jest přihlédnouti k ustanovení čl. 8 cit. zák., jenž stanoví v 1. odst., že pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření a nálezů) okr. úřadu k zem. úřadu, a rozhoduje-li tento úřad sám v prvé stolici, lze se odvolati z jeho rozhodnutí (opatření) k příslušnému min. Zkoumati pak jest, zda tímto předpisem nebyla kompetence min. soc. péče, založená na § 156 zák. čl. XIX:1907 a na § 23 vl. nař. č. 199/22, přesunuta na zem. úřad.
Zabývaje se výkladem tohoto ustanovení, vyslovil nss v nál. Boh. A 9399/31, že jediným jeho účelem bylo omeziti pořad instancí na dvě stolice v případech, kde podle předpisů dosud platných rozhodovaly stolice tři, z čehož usoudil nss, že jím instanční pravomoc rozhodovati o odvoláních z výroků okr. úřadů v uvedených věcech nemoc, pojištění z min. soc. péče na zem. úřady přenesena nebyla.
Názor tento podrobil nss přezkoumání v adm. plenu z 22. května 1933. V souhlase s usnesením tohoto plena o významu cit. 1. odst. čl. 8 org. zák. přiklonil se nss k názoru, že nebylo jeho jediným účelem omeziti pořad instancí na dvě stolice v případech, kde podle dosud platných předpisů rozhodovaly instance tři, nýbrž, že v ustanovení tom jest vysloven zároveň další všeobecný princip o pořadu instancí politických tak, že je-li předmětem opravného prostředku výrok okr. úřadu, jest instancí odvolací zem. úřad. Nss přihlíží při tomto výkladu ke znění cit. 1. odst. čl. 8, jež určuje, že »lze se odvolati z rozhodnutí okr. úřadu k zem. úřadu«, kde tedy jest výslovně určeno, který úřad má vystupovati jako stolice odvolací, je-li předmětem opravného prostředku výrok okr. úřadu.
Jest proto v cit. ustanovení spatřovati ve zmíněném směru předpis, určující kompetenci úřadu odvolacího, a bylo jím pak derogováno všem dosavadním normám, podle nichž bylo možno odvolati se z rozhodnutí okr. úřadu k příslušnému min., takže za účinnosti čl. 8 odst. 1 org. zák. rozhoduje zem. úřad o odvolání z rozhodnutí okr. úřadu i tehdy, jestliže podle dosavadního právního stavu šlo o odvolání přímo na min.
V přítomném sporu bylo nař. rozhodnutí vydáno již za účinnosti organisačního zákona. V té době byl podle toho, co vyloženo, úřadem, příslušným rozhodovati o odvolání z rozhodnutí okr. úřadu, jediné zem. úřad, kdežto žal. úřad kompetence té již neměl. Rozhodl-li přes to, osobil si kompetenci, která mu podle právního řádu nepříslušela, pročež bylo jeho rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10 716. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 275-277.