Č. 10933.

Školství: * Nejvyšší počet členů-zástupců škol v místní školní radě, stanovený v odst. 2 § 20 zák. č. 292/1920 Sb., platí jen pro případy, kdy jde o školy téhož vyučovacího jazyka.
(Nález ze dne 13. prosince 1933 č. 21.198.)
Věc: J. B. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o členství v místní školní radě.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle usnesení měst. zastupitelstva v O., schváleného měst. škol. výborem v O., byla zřízena pro obvod české obecné školy a německé obecné školy v N. zvláštní společná míst. škol. rada. Předseda měst. škol. výboru vybídl proto výnosem z 9. října 1929 Františka K., řídícího učitele české obecné školy v N., jako nejstaršího správce školy, aby provedl volbu dvou zástupců učitelstva pro míst. škol. radu podle § 20 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. a § 6 vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 605 Sb. a to ve společné konferenci. Při společné konferenci učitelstva české školy obecné a německé školy obecné v N., konané dne 21. října 1929 za přítomnosti 3 učitelů školy české a st-le jako správce školy německé, přikročeno k volbě 2 zástupců učitelstva do míst. škol. rady. St-l žádal, aby ve smyslu ustanovení § 20 zák. č. 292/20 byla provedena volba ve společné poradě, ale odděleně podle národnosti. Předsedající František K. poukázal na to, že provedení volby odděleně podle národnosti by nemělo podkladu v § 20 cit. zák. a že dá proto provésti volbu neodděleně. St-l pak prohlásil, že za těchto podmínek se volby nezúčastní a odešel. Po jeho odchodu zvoleni za zástupce učitelstva v místní školní radě František K. a Vavřín Z. Proti této volbě podal st-l stížnost k měst. škol. výboru v O., kterou tento výbor zamítl výnosem z 21. prosince 1929.
Odvolání st-lovo z tohoto výnosu zamítla zšr v Brně výnosem ze 16. října 1930 z těchto důvodů: Ve školním obvodu O.-N. jsou na české škole 3 učitelé a na německé škole 1 učitel, který jest správcem této školy. Podle § 20 odst. 2 zák. č. 292/20 volí se v obci, kde jsou na veřejných školách dohromady 4 učitelé, do mšr-y 2 zástupci školy. Volba zástupců školy, kterou koná konference učitelstva, provádí se podle ustanovení § 20 odst. 1 shora cit. zák. tím způsobem, že zástupce školy volí konference učitelstva téhož jazyka vyučovacího, čímž je stanoveno, že v obci, kde jsou školy různého jazyka vyučovacího, koná se volba v oddělených voličských sborech. Počet členů připadajících na tyto sbory dlužno pak po rozumu ustanovení § 21 cit. zák. zjistiti podle zásady poměrného zastoupení. V daném případě připadnou za užití této zásady, jak je normována v ustanoveních volebního řádu obecního, oba mandáty učitelstvu na české škole. Názor st-le, že on jako správce jednotřídní německé školy obecné v O.-N. vstupuje do mšr-y již v důsledku této funkce, je mylný, poněvadž ustanovení § 20 odst. 2 cit. zák., jehož se dovolává, má na zřeteli celkový počet učitelstva v obci, kde je jen škola téhož vyučovacího jazyka. Podle protokolu o volbě zástupců školy v O.-N. dne 21. října 1929 konané byli zástupci školy skutečné voleni toliko učitelstvem české školy obecné.
Další odvolání zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y; k vývodům odvolání poznamenalo min. škol., že zásadu vytčenou v odst. 1 § 20 zák. č. 292/20 o způsobu volby zástupců školy dlužno vykládati ve spojení s odst. 2 cit. paragrafu o stanovení členů mšr-y z řad učitelských na základě celkového počtu osob na školách, mšr-ě podřízených, a že nelze mu tudíž přiznati jiný význam než ten, že provedení volby podle národnostních skupin učitelstva předpokládá, že z celkového počtu přidělovaných míst v mšr-ě připadne — podle zásady poměrného zastoupení, kterouž dlužno na daný případ analogicky aplikovati — zmíněné národnostní skupině vůbec zastoupení v mšr-ě. Opačné stanovisko vedlo by k nepoměrnému zvětšování počtu členů mšr v těch případech, kde mšr-ě byly podřízeny školy různého vyučovacího jazyka. Dlužno vžiti v úvahu, že na 1 člena z řad učitelstva připadají další dva členové z řad občanstva. Ježto pak národnost těchto členů by podle zákona nemusela nezbytně odpovídati národnosti zástupce učitelstva, jest zřejmo, že výklad stížností uplatňovaný nemá dostatečné opory ani v účelu zák., ba že mu přímo odporuje.
Stížnost na toto rozhodnutí podanou uznal nss důvodnou z těchto úvah:
Na rozdíl od dřívějšího právního stavu, podle něhož byly mšr-y děleny podle vyučovacího jazyka škol, zavedl zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. o úpravě školství zásadně jednotné mšr-y. Podle § 18 tohoto zák. skládá se mšr 1. z předsedy, 2. ze zástupců školy, 3. ze zástupců školní obce. Jsou-li ve školní obci školy rozdílného vyučovacího jazyka, pak nutno do mšr-y připustiti zástupce škol rozdílného jazyka vyučovacího. Jakým postupem se to má státi, je normováno v § 20 cit. zák. V odst. 1 tohoto paragrafu se praví, že zástupce školy volí konference učitelstva, ustanoveného při veřejných školách obecných a občanských téhož jazyka vyučovacího ve školní obci, po případě v újezdě. Odst. 2 stanoví, že ve školních obcích (v újezdě), kde je na veřejné škole trvale nebo zatímně méně učitelů ustanoveno než tři, vstoupí do mšr-y všichni. Jsou-li na škole tři až pět učitelů, zvolí tito za sebe dva členy. V odst. 3 je pamatováno na případy, jsou-li ve školní obci (v újezdě) zastoupeny různé kategorie škol a učitelů téhož jazyka.
Žal. úřad vykládá si předpis cit. § 20 tak, že jsou-li v obci školy téže kategorie, ale rozdílného vyučovacího jazyka, koná se volba zástupců škol ve společné konferenci učitelstva v oddělených volebních sborech; počet členů, připadající na jednotlivé volební sbory, jest v mezích nejvyššího počtu zástupců stanoveného v odst. 2 § 20 cit. zák. určití podle zásady poměrného zastoupení. Nepřipadne-li ani při použití tohoto principu na některou skupinu vůbec žádný mandát, pak předpis § 20 odst. 2 cit. zák. o počtu zástupců školy z řad učitelstva nepřichází v úvahu a nedostane se té které národnostní skupině vůbec zastoupení v místní školní radě.
Stížnost namítá, že tento výklad ustanovení § 20 cit. zák. je mylný, a namítá to po názoru nss-u právem.
V § 20 odst. 1 se stanoví, že zástupce školy volí konference učitelstva, v níž se sestoupí učitelé při veřejných školách obecných a občanských téhož vyučovacího jazyka ve školní obci, po případě v újezdě. Z ustanovení toho plyne, že jsou-li ve školní obci (újezdě) školy rozdílného vyučovacího jazyka, utvoří se 2 skupiny škol podle vyučovacího jazyka a každá z těchto skupin vyšle do mšr-y svého vlastního zástupce, jejž zvolí konference učitelstva, ustanoveného na školách téhož vyučovacího jazyka. V odst. 2 a 3 cit. paragrafu stanoví se pak počet zástupců, jež ta která škola resp. skupina škol má vyslati do mšr-y, při čemž ovšem výjimkou ze zásady volby stanovené v odst. 1 stanoví se v odst. 2, že je-li na škole učitel pouze jeden nebo dva, vstoupí do mšr-y všichni, poněvadž v takovém případě zřejmě nepovažuje zákon provedení volby, i kdyby snad technicky bylo uskutečnitelné, za účelné. Je-li v obci jen jediná kategorie škol (na př. obecná škola smíšená), jest postupovati podle ustanovení odst. 2, jsou-li v obci školy různé kategorie, jest použiti předpisu odst. 3. V odst. 2 stanoví se počet zástupců učitelstva v mšr-ě podle počtu učitelů na škole trvale neb zatímně ustanovených, při čemž, je-li v školní obci více škol téže kategorie, jest po názoru nss-u sčítati jen ty učitele, kteří jsou ustanoveni při školách téhož vyučovacího jazyka; že by při stanovení počtu zástupců učitelstva v mšr-ě podle odst. 2 měl platiti princip jiný, než který se podává z odst. 1 téhož paragrafu, totiž třídění škol podle vyučovacího jazyka, nelze z ustanovení odst. 2 vyčisti, naopak z ustanovení odst. 3, který upravuje jen specielní případ určení počtu zástupců učitelstva v mšr-ě a kde se výslovně mluví o školách a učitelích téhož jazyka, sluší souditi, že i při stanovení počtu zástupců učitelstva v mšr-ě podle odst. 2 chce zákon uplatniti kriterion stejnosti vyučovacího jazyka.
Z toho plyne, že jsou-li ve školní obci (újezdě) dvě nebo víče škol téže kategorie ale rozdílného vyučovacího jazyka, zvolí učitelstvo každé školy (skupiny škol téhož vyučovacího jazyka) samostatně zástupce školy (skupiny škol) do mšr-y a to počtem tolik, kolik podle ustanovení § 20 odst. 2 odpovídá počtu učitelů trvale neb zatímně ustanovených na té které škole (skupině škol téhož vyučovacího jazyka) nejvýše však pét. Je-li ovšem na škole toho kterého jazyka ustanoveno méně učitelů než 3, odpadá volba a vstoupí do mšr-y všichni učitelé této školy. Uvádí-li žal. úřad na podporu svého stanoviska, podle něhož při stanovení počtu zástupců škol do mšr-y nemá rozdílnost vyučovacího jazyka důležitosti, že volbu zástupců škol jest provésti podle zásady poměrného zastoupení, má tím patrně na mysli, že touto cestou školy různého jazyka dojdou zastoupení v mšr-ě, leč by ovšem počet učitelstva na takové škole byl tak malý, že by ani při volbě provedené podle zásady poměrnosti nemohl se uplatniti. Leč v ustanoveních § 20 cit. zák. není vůbec, opory pro názor, že se volba zástupců škol v mšr-ě má díti podle zásady poměrného zastoupení, jak to zákon stanoví výslovně v § 21 pro volbu zástupců školní obce (újezdu) poukazem na § 64 vol. ř. v obcích.
Pokud konečně nař. rozhodnutí poukazuje na to, že při stanovisku zastávaném st-lem by se počet členů mšr-y nepoměrně zvětšil, jest k tomu uvésti, že zák. č. 292/20 nikde nestanoví pevný nebo nejvyšší přípustný celkový počet členů mšr-y, nýbrž limituje jen počet zástupců škol z řad učitelstva tím způsobem, že nejvyšší počet zástupců škol téhož jazyka vyučovacího stanoví počtem pěti. Z ustanovení § 21 cit. zák., kde se stanoví, že zástupců školní obce (újezdu) je vždy dvakráte tolik, jako zástupců škol, plyne naopak, že zákon předpokládá měnlivost počtu členů mšr-y a určuje pouze vzájemný početní poměr zástupců škol a zástupců školní obce.
V daném případě je mimo spor, že zvláštní mšr-a v O.-N. po právu trvá, a že st-l je jediným učitelem na jednotřídní německé škole v O.-N. Za těchto okolností bylo podle hořejších výkladů st-le uznati za zástupce jmenované německé školy v mšr-ě již ex lege podle ustanovení odst. 2 věty 1 § 292/20. Žal. úřad nesprávně si vyloživ zákon, odepřel to učiniti, čímž zasáhl protiprávně v subjektivní právo st-le na členství v mšr-ě, založené v cit. zákonném předpisu a vyplývající z jeho postavení jako jediného učitele na zmíněné německé škole.

Citace:

Č. 10933. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 832-835.