Č. 10774.
Mimořádná opatření poválečná. — Elektrisace. — Řízení před nss-em: Nejde o rozhodnutí naříkatelné před nss-em podle § 2 zák. o ss, sdělí-li min. prací podle § 4 vl. nař. č. 524/19 Sb. dodavatelce elektrického proudu do určité obce k její žádosti o zahájení jednání o dohodu v příčině zvýšení ceny elektrické energie, že obec se zdráhá jmenovati členy smírčího soudu a že elektrárna může podle § 582 c. ř. s. učiniti návrhy na jmenování u příslušného řádného soudu.
(Nález ze dne 13. října 1933 č. 16643.)
Věc: Obec Č. (adv. Dr. Frt. Sedláček z Plzně) proti ministerstvu veřejných prací o zavedení smírčího řízení o úpravě cen elektrické energie.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Na žádost Západočeských elektráren, spol. s r. o. v P., jako dodavatelky elektrické energie do obce Č., zahájilo min. prací výměrem z 21. května 1928 podle § 2 vl. nař. z 23. září 1919 č. 524 Sb. jednání o dohodu v příčině zvýšení ceny elektrické energie, jehož se jmenovaná společnost ve smyslu § 1 cit. nař. domáhala. Když pokus o tuto dohodu ztroskotal, oznámila společnost min., že se domáhá toho, aby o jejím návrhu rozhodl rozhodčí soud, jmenovala mu hned svoje dva členy smírčího soudu a žádala, aby min. vyzvalo obec, aby i ona svoje dva členy jmenovala. Žádosti této min. výměrem z 26. února 1929 vyhovělo, sdělilo obci obsah posléze uvedeného podání společnosti a vyzvalo ji, aby i ona své dva členy smírčího soudu jmenovala. Na to obec podáním z 10. dubna 1929 prohlásila, že odmítá žádost společnosti o zavedení smírčího řízení, poněvadž nejsou dány zákonné podmínky pro jeho zavedení, vytýkala dosavadnímu řízení různé vady, odepřela jmenovati svoje dva členy smírčího soudu a žádala, aby žádost společnosti za zavedení smírčího řízení byla zamítnuta. Nař. výměrem žal. rr.in. žádosti této nevyhovělo a vyrozumělo podle § 4 odst. 2 cit. nař. o tom, že obec se zdráhá dva členy smírčího soudu jmenovati, společnost s tím, že může podle § 582 c. s. ř. učiniti návrhy na jmenování u příslušného řádného soudu.
Jednaje o stížnosti do výměru toho podané, musil nss v prvé řadě zkoumati svoji vlastní příslušnost k rozhodování o stížnosti té. Podle § 2 zák. o ss je nss povolán rozhodovati jen o takových stížnostech k němu podaných, v nichž někdo tvrdí, že mu bylo nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního v jeho právech ublíženo. Je tedy podmínkou příslušnosti nss, aby objekt stížnosti k němu podané bylo lze kvalifikovati jako takové rozhodnutí neb opatření úřadu správního, jež je vůbec způsobilé ublížiti někomu v jeho subj. právech.
Obsahem nař. rozhodnutí je výrok, jímž žal. min. zamítá návrh stěžující si obce, aby byla zamítnuta žádost Západočeských elektráren o zahájení řízení podle § 2 vl. nař. č. 524/19. Tento § 2 stanoví: »Nedohodnou-li se strany samy o požadavcích podle § 1 — t. j. o zvýšení prodejních cen za elektrickou energii nebo plyn smluvně stanovených —, pak jednáním o dohodu mezi nimi pověřuje se min. prací. Pokud jde o podniky náležející samosprávným korporacím nebo při nichž korporace samosprávné jsou kapitálově zúčastněny, budiž před zahájením jednání slyšen příslušný zem. výbor. Pakli se nedocílí dohody, rozhodne o žádosti dodavatelově k jeho návrhu smírčí soud.« Pro likvidaci požadavku dodavatelova jsou tu tedy stanovena tři stadia: pokus o dohodu mezi stranami samými, nedojde-li k ní, nastupuje zprostředkování dohody úřadem, a nezdaří-li se ani to, pak rozhodnutí smírčím soudem.
Z obsahu nař. výnosu je patrno, že se v něm žal. min. k námitce stěžující si obce zabývalo otázkou, jsou-li v daném případě splněny podmínky § 1 cit. vl. nař., zejména, existuje-li mezi stěžující si obcí a Západočeskými elektrárnami smlouva o dodávku elektrické energie, uzavřená před platností cit. nař., což obec popírala. Tuto otázku zodpovědělo žal. min. kladně. Ve stížnosti podané k nss popírá obec opětně správnost tohoto řešení a shledává porušení svého práva v konstatování, že podmínky pro zahájení uvedeného řízení jsou dány.
Ale ať je rozhodnutí žal. ministerstva v tomto směru správné či nikoli, je lhostejno, neboť výrok ten není vůbec způsobilý zasáhnouti do subj. práv st-lčiných. Vždyť strana, jež si nepřeje zúčastniti se jednání o dohodu před příslušným úřadem — ať z kteréhokoli důvodu, tedy také snad proto, že po jejím názoru nejsou dány zákonné podmínky pro zahájení tohoto jednání — může prostou neúčastí dohodu zmařiti, a v takovémto případě nezbývá úřadu nic jiného, než konstatovati, že k dohodě nedošlo. To se také v daném případě stalo. Jestliže však konečný výsledek řízení před žal. úřadem — t. j. konstatování, že k dohodě nedošlo — není vůbec způsobilý jakkoli zasáhnouti do právní sféry st-lčiny, nelze mu přiznati charakter úředního rozhodnutí neb opatření naříkatelného podle § 2 zák. o ss před nss, a nemůže takovouto jeho kvalifikaci založiti ani ona jeho stať, v níž úřad si řešil otázku, zda jsou dány zákonné podmínky, aby bylo zahájeno jednání o dohodu před ním samým, kdyžtě také toto řešení má platnost a účinnost právě jen pro řízení před žal. úřadem prováděné a nemůže tedy míti závaznost ani pro další stadium, jež teprve má nastoupiti, t. j. pro rozhodovací řízení před smírčím soudem. Při této povaze nař. výroku je však pro otázku přípustnosti stížnosti podané k nss bez významu, byl-li zem. výbor o podané žádosti slyšen včas či nikoli.
Obec Č. stěžuje si ovšem také do toho, že žal. min. přijalo oznámení Západočeských elektráren o jmenování dvou členů smírčího soudu, a že obci nařídilo, aby také ona svoje dva členy do smírčího soudu jmenovala. Avšak ani v tomto směru nelze výrok žal. úřadu uznati za způsobilý objekt stížnosti podané k nss. Že by prostým oznámením o jmenování dvou členů smírčího soudu a vzetím tohoto oznámení k úřední vědomosti mohla býti nějak porušena subj. práva st-lčina, nelze se domysliti. Příkaz daný obci, aby i ona svoje dva členy smírčího soudu jmenovala, mohl by ovšem za okolností míti povahu aktu způsobilého dotknouti se subj. práv obce, a to tenkráte, kdyby ze znění jeho bylo patrno, že vydaný příkaz je míněn jako příkaz vynutitelný obvyklými prostředky exekučními. Tuto povahu však mu žal. úřad sám odňal tím, že naznačil konsekvenci — a tedy jedinou konsekvenci —, kterou neuposlechnutí jeho příkazu bude míti v zápětí, poukázav na právo protistrany učiniti u příslušného řádného soudu podle § 582 c. s. ř. návrh na jmenování dalších dvou členů smírčího soudu. Nemá tedy nař. výnos ani v této části povahu správního aktu, naříkatelného podle § 2 zák. o ss a bylo proto stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.