Č. 10646.Občanství státní. — Řízení správní: * Min. vnitra »vyneslo« konečné rozhodnutí o žádosti za udělení čsl. státního občanství během dvouleté lhůty ode dne podání žádosti (§ 4 odst. 5 úst. zák. č. 152/26) jen, bylo-li rozhodnutí žadateli doručeno před uplynutím oné lhůty. Den datování nerozhoduje.(Nález ze dne 21. června 1933 č. 7591.)Věc: Josef Sz. v Užhorodě (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla zamítnuta žádost st-lova za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/1926 Sb., zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: 1. — — — — — —.II. St-l podal žádost ze 17. listopadu 1928, došlou podle presentáta na zem. úřad v Užhorodě dne 19. listopadu 1928, za udělení čsl. státního občanství na základě § 1 zák. č. 152/26. Po šetření v této věci vydal žal. úřad nař. rozhodnutí tohoto znění: — — — — — —.»Min. vnitra nevyhovuje žádosti jmenovaného o udělení čsl. státního občanství podle zák. č. 152/26, ježto žadatel jest z nároku na udělení čsl. státního občanství vyloučen podle § 1:3 lit. e), poněvadž odepřel složití slib poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/1918 Sb. a nebyl proto na svém služebním místě ponechán ani později přijat, nýbrž rozhodnutím min. zeměd. z 1. března 1920 dán k disposici maď. min. orby v Budapešti. « Rozhodnutí to bylo st-li doručeno dne 7. ledna 1931.O stížnosti uvážil nss: Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok, a sice vyslovil jednak žal. úřad z podnětu odvolání st-lova z rozhodnutí okr. úřadu v Rachovč, že st-l není čsl. státním občanem podle § 1:1, § 1:4 a § 2 úst. zák. č. 236/20, jednak nevyhověl st-lově žádosti za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 z důvodu, že udělení stojí v cestě vylučovací důvod podle § 1:3 lit. e) cit. zák. — — — — — — — — —Co se týče zamítavého vyřízení žádosti za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26, namítá stížnost, že nař. rozhodnutí bylo st-li doručeno teprve dne 7. ledna 1931, t. j. po uplynutí lhůty dvou roků ode dne podání žádosti; tím uplatňuje stížnost výtku, že žal. úřad vzhledem k ustanovení § 4 odst. 5 cit. zák. nebyl již oprávněn vydati rozhodnutí, žádost za udělení čsl. státního občanství zamítající. Této námitce bylo dáti za pravdu.Ustanovení cit. § 4 odst. 5 zní: »Nebola-li žiadost odvolaná a nevynesie-li ministerstvo vnútra konečné rozhodnutie behom dvoch rokov od dňa podania žiadosti u politického úřadu II. stolice, považuje sa čsl. štátne občianstvo za žiadateFovi udelené podl’a tohoto zákona.« Ze znění tohoto předpisu plyne, že v případě, kde min. vnitra do lhůty 2 roků ode dne podání žádosti u politického úřadu II. stolice »nevyneslo« konečné rozhodnutí, považuje se čsl. státní občanství za udělené, čili, že se žadatel stává čsl. státním občanem a že min. není po uplynutí této lhůty již oprávněno, vydati rozhodnutí žádost zamítající, neboť tím by mařilo důsledek již ex lege nastalý.V daném případě se podává ze správních spisů, že žádost st-lova došla podle presentata na politický úřad II. stolice, totiž zem. úřad v Užhorodě, dne 19. listopadu 1928. Končila tudíž dvouletá lhůta, do které min. vnitra muselo vynésti konečné rozhodnutí, dne 18. listopadu 1930. Okolnost, kdy žádost byla odeslána na zem. úřad, resp., kterým dnem jest datována (17. listopadu 1928), jest zcela nerozhodna, kdyžtě zákon určuje počátek této lhůty dnem, kdy byla u politického úřadu II. stolice podána. Nesporno jest pak, že nař. rozhodnutí jest datováno dnem 17. listopadu 1930 a tvrzení st-lovo, že mu bylo doručeno dne 7. ledna 1931, není žal. úřadem nikterak bráno v pochybnost, takže nss z tohoto data musí vycházeti.Záleží tudíž jedině na výkladu slov: »nevynesie-li min. vnútra konečné rozhodnutie behom dvoch rokov«, má-li se jim totiž rozuměti tak, že zákon má na mysli datum vydání rozhodnutí nebo den doručení tohoto rozhodnutí, neboť v prvém případě by bylo ministerstvo vnitra rozhodlo ještě během oné dvouleté lhůty, v druhém případě však již po jejím uplynutí.Nss uznal stanovisko stížnosti správným.Již výraz »nevynesie-li . . . konečné rozhodnutie« nenechává pochybnosti o tom, že se musí jednati o vynesení rozhodnutí, t. j. o vydání rozhodnutí vůči žadateli; vůči straně jest však nějaké rozhodnutí vyneseno, vydáno jen tehdy, bylo-li jí vyhlášeno ústně nebo písemně doručeno, neboť před tímto momentem neopustilo ještě vnitřní oblast úřadů a mohlo býti úřadem bez jakéhokoliv porušení práv strany odvoláno nebo změněno. Doručení (ať již písemné nebo ústní vyhlášení) jest součástkou správního aktu, jímž teprve vznikají právní účinky tohoto aktu vůči straně, před doručením správní akt ještě nevstoupil v život a nemůže, není-li jiného positivního ustanovení zákona, také žádné právní důsledky vy volatí (srov. též ustanovení § 72 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb.).Ale pak, když je nesporno, že doručení nař. rozhodnutí se stalo teprve dne 7. ledna 1931, »vynesl« žal. úřad své zamítavé rozhodnutí již po uplynutí dvouleté lhůty v § 4 odst. 5 normované, a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se nss musel zabývati ostatními námitkami stížnosti.