Č. 10881.

Stavební právo (Čechy): Dohoda uzavřená v řízení o povolení stavby a určení stavební čáry mezi obcí a stavebníkem o bezplatném postoupení části stavebního pozemku pro účely veřejného prostranství podle §§ 22 a násl. čes. stav. řádu je závazná i pro budoucí nabyvatele tohoto pozemku i tehdy, když nebyla zapsána do pozemkových knih a když pozemku, jehož se dohoda týče, bylo nabyto příklepem ve veřejné dražbě.
(Nález ze dne 24. listopadu 1933 č. 18088.)
Věc: Anna M. v J. (adv. Dr. Vladimír Salač z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o postoupení pozemku pro ulici.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle protokolu z 12. června 1896, sepsaného při komisi, konané o žádosti Františka Št. v J. za povolení ke stavbě obytného domu na parc. č. . . ., prohlásil stavebník František Št., že z parc. té bezplatně věnuje obci pozemek pro ulici. Toto prohlášení pojato bylo také do stav. konsensu měst. úřadu v J. z 1. července 1896 a poznamenáno, že vzhledem k tomuto prohlášení dotčený pozemek pro ulici ihned se přejímá do vlastnictví městské obce. — V roce 1917jstala se na základě příklepu vlastnicí svrchu uvedené reality st-lka Anna M, Proti této podala měst. obec J. žalobu, kterou domáhala se toho, aby st-lka vydala obci prohlášení, způsobilé ke knihovnímu převodu svrchu uvedené části jejího pozemku do vlastnictví obce. Nejvyšší soud v Brně usnesením z 10. října 1928 žalobu odmítl pro nepřípustnost pořadu práva, a to v podstatě proto, že nárok uplatňovaný obcí jest veřejnoprávní povahy. — Obec J. obrátila se pak na zem. úřad v Praze se žádostí, aby ve smyslu § 25 stav. řádu rozhodl, že st-lka Anna M. je povinna bezplatně postoupiti obci onen pozemek.
O této žádosti rozhodl zem. úřad v Praze výměrem z 2. prosince 1930 tím způsobem, že uznal st-lku za povinnu odstoupiti obci J. zdarma pozemek z parc. č. . . ., spadající do ulice tak, jak se stavebník a předchozí majitel František Št. při komisi z 12. června 1896 zavázal, kterýžto závazek byl pojat do stavebního povolení a nabyl moci práva.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka Anna M. odvolání, ve kterém namítala, že nemůže býti vázána prohlášením dřívějšího majitele pozemku o postoupení části jeho obci, poněvadž celé této nemovitosti nabyla příklepem v řízení dražebním, ve kterém obec neuplatnila svůj nárok na část zmíněné parcely, a poněvadž musí bytí chráněna ve své důvěře v knihy veřejné, do nichž nebyl pojat závazek dřívějšího majitele nemovitosti vůči obci.
Min. prací nař. rozhodnutím zamítlo odvolání st-lky, a to v podstatě proto, »že dohoda, uzavřená s předchůdcem st-lky Františkem Št., byvši pojata do stav. protokolu a stav. povolení, stala se smlouvou závaznou i pro obor veřejného práva; závazky z této smlouvy přecházejí na st-lku jako právní nástupkyni stavebníka Fr. Št. Pro posouzení věci není směrodatným, byla-li st-lka nucena plochu, na ulici připadající, v dražebním řízení zaplatiti a nabýti, že jí po 13 let nepřetržitě a nerušeně užívala, měla ji v držení a platila z ní daně, neboť pro splnění jejího veřejnoprávního závazku vůči obci jest nerozhodno, jakým soukromoprávním aktem nabyla plochy, která má do veřejného statku zdarma býti postoupena. Bylo věcí st-lky, aby se před nabytím parcely přesvědčila o veřejnoprávních břemenech, váznoucích na parcele, a aby tak chránila své zájmy. Neučinila-li tak, musí nésti důsledky tohoto svého opomenutí, neboť obec nebyla povinna, aby nárok na část parcely v dražebním řízení uplatňovala, stejně jako nebyla povinna provésti vklad knihovní ohledně postupu části pozemku st-lky do veřejného statku. I bez tohoto vkladu přešel na st-lku veřejnoprávní závazek, plynoucí obci z dohody, uzavřené s předchůdcem st-lky Františkem Št.« O stížnosti Anny M. do tohoto rozhodnutí podané, v níž se namítá, že rozhodnutí min. je v rozporu s ustanoveními exekučního řádu (§ 170 č. 5), knihovního zákona (§ 71) a o. z. o., uvážil nss takto:
Povinnosti, zakládající se na ustanovení stav. řádu, nejsou povinnostmi ryze osobními, nýbrž postihují každého, kdo se nabytím vlastnictví k určitému pozemku octne v téže právní a skutkové situaci, ze které vyplynula povinnost osoby původně zavázané. Stejně také práva a povinnosti, plynoucí z úředního aktu stav. úřadů (parcelační povolení, určení stav. čáry, stav. povolení), nejsou vázána jen na osobu, pro kterou původně dotčený akt stav. úřadu byl vydán, nýbrž mají povahu absolutní v tom smyslu, že povinností a práv z nich vycházejících stává se účasten každý, kdo nabyl vlastnictví k objektu, jehož akt se týče. Stejně jest tomu v případech, kde stav. řád připouští, aby ohledně plnění určité povinnosti, zakládající se na předpisech stav. řádu, byla uzavřena dohoda mezi stranami, neboť dohoda taková, jsouc surrogátem úředního rozhodnutí, opravňuje a váže nejen strany, které ji uzavřely, nýbrž účinky svými postihuje i osoby, které v relaci k určitému pozemku vstoupí na místo osob původně oprávněných neb zavázaných.
V daném případě není sporu o tom, že mezi dřívějším držitelem pozemku č. kat.... Františkem Št. a mezi obcí uzavřena byla dohoda, kterou František Št. se zavázal, že z řečeného pozemku postoupí obci plochu potřebnou pro zřízení ulice c d zdarma. Že taková dohoda jest přípustná a pro strany závazna, plyne jasně z ustanovení § 25 stav. řádu, který připouští uzavření dohody stran povinnosti vlastníka stav. pozemku k postoupení určité části jeho pro účely veřejného prostranství. Dohoda taková, nahražujíc výrok kompetentního úřadu, působí stejně jako tento výrok nejen proti vlastníku, jenž dohodu uzavřel, ale vzhledem k absolutní své povaze i proti každému pozdějšímu nabyvateli dotyčného pozemku, a to bez ohledu na to, jak tento pozemku toho nabyl, zejména, zda získal jej cestou dobrovolné koupě, či ve veřejné dražbě. Poněvadž dotyčná povinnost vyplývá z úředního aktu, resp. z dohody jej zastupující, a ze skutečnosti, že určitá osoba stala se vlastníkem pozemku, ohledně něhož dohoda byla uzavřena, není požadavkem jejího trvání, aby povinnost ona byla zapsána do knih. Bezdůvodné jsou proto námitky, které st-lka čerpá z ustanovení exek. řádu, knih. zák. a o. z. o., když nepopírá, že stala se vlastnicí pozemku, ohledně něhož dřívější majitel se zavazuje postoupiti určitou plochu pro účely uliční, a když povinnost dřívějším majitelem pozemku převzatá dosud splněna nebyla.

Citace:

č. 10881. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 695-697.