Č. 10757.
Známky: Známka pro vína a likéry, obsahující toliko slovo »Istriana«, je podle § 1 známk. novely z r. 1895 nepřípustná.
(Nález ze dne 3. října 1933 č. 16374.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1708/22, 2506/23.
Věc: Firma »Istriana«, společnost s r. o. v P. proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle spisů byla pro stěžující si firmu zapsána 19. ledna 1929 u obch. komory v Praze pod čís. 37488 pro vína a likéry všeho druhu známka, pozůstávající výhradně ze slova »Istriana«. Výnosem ze 17. ledna 1930 pojalo min. obch. s hlediska § 1 známk. novely z r. 1895 pochybnosti o způsobilosti této známky k zápisu a nař. výnosem rozhodlo podle § 21 lit. d) známk. zák. z r. 1890, že známka ta neměla býti zapsána a nařídilo její výmaz s odůvodněním, že vykazuje pouze italské slovo »Istriana«, což znamená česky »istrijský«. Známka obsahuje tedy pouhý údaj místa výroby chráněného zboží a jest proto vyloučena ze zápisu podle ustanovení § 1 známk. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. Stížnost proti tomu podaná vytýká předem, že známka byla vzata obch. komorou bez výhrady na vědomí, že teprve později byla stěžující si firma vyzvána k vyjádření, ač známky bylo již užíváno.
Stížnost tudíž má patrně za to, že byla-li známka zapsána, nelze již zavěsti řízení o přípustnosti jejího zápisu. V té příčině sluší odkázati na předpis § 21 lit. d) známk. zák. z r. 1890 ve znění zák. č. ř. z. 65 z r. 1913, podle něhož je známku vymazati, jestliže neměla býti podle nálezu min. obch. zapsána. Z tohoto jasného znění zák. plyne zřejmě, že nález min. obch., opřený o § 21 lit. d) známk. zák., předpokládá, že pochybnosti o způsobilosti známky vedoucí k nálezu na její výmaz, mohou se týkati jen známky již zapsané, a že tudíž řízení tomuto nálezu předcházející předpokládá již zápis známky u obch. komory. Zahájení tohoto řízení nemůže býti tedy zápis známky na závadu a jest proto výtka, hájící opačné stanovisko, ve zřejmém rozporu se zákonem.
Stížnost však nepřestává na této výtce, nýbrž namítá po věcné stránce ještě, že slovo »Istriana« jest výrazem fantasijním a že nemůže býti pojímáno jako označení místa výroby, ježto v království italském neexistuje obvod, jenž se jmenuje »Istria«. Nejde tudíž o místo existující zeměpisně.
K tomu jest uvésti toto: Stížnost nepopírá skutkové východisko nař. rozhodnutí, že slovo »Istriana« znači totéž, co české slovo »istrijský«, vytýká však, že slovo to není popisné ve smyslu § 1 známk. nov. z roku 1895, neboť nemá zeměpisný význam, ježto není užíváno jako úřední, oficielní označení určitého obvodu ve státu italském. V té příčině stačí odkázati na právní názor vyslovený v nál. Boh. A 2506/23, podle něhož jest zcela lhostejno, jakým vývojem nabylo to které slovo významu geografického, jakmile jest jisto, že se slova toho skutečně užívá jako geografického označení, byť to nebylo označení oficielní a úřední. Že se pak slov »Istrie« a »istrijský« užívá obecně jako označení geografického, jest notoricky známo a stížnost to také nepopírá. Nss však již opětovně vyslovil, ku př. v nál. Boh. A 1708/22, že smysl § 1 známk. novely z roku 1895 — vylučujícího ze zápisu jako známky slova obsahující výhradně také údaj místa výroby chráněného zboží, — jest spatřovati v tom, že má býti zabráněno, aby prostředky výrazové vhodné nebo potřebné k popisu zboží, jež vývoj jazykový a společenský styk vytvořil, nebyly jako známky monopolisovány ve prospěch jednotlivce na úkor všech ostatních. Setrvav na tomto právním názoru, nemohl nss shledati odporující zákonu nebo zásadám logického postupu myšlení, když žal. úřad ve slovu »Istriana« nebo »istrijský« shledal výrazový prostředek právě uvedeného druhu, který užit za známku může býti průměrným konsumentem pojat jako označení místa výroby chráněného zboží.