Č. 10 695.

Zbrojní pasy (Slovensko): * Osoby, jež nespadají pod ustanovení posledního odstavce § 7 statutu býv. župy Povážské z 5. července 1923 č. 4200/1923, vyhlášeného v č. 14 z r. 1923 Úředních novin této župy, nemají právního nároku na udělení zbrojního pasu ani na obnovu zbrojního pasu, jehož platnost uplynula, a to ani tehdy, jsou-li osobami podle ustanovení tohoto statutu nezávadnými.
(Nález ze dne 9. září 1933 č. 14 668.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8147/29, 8568/30.
Věc: Alois A. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o zbrojní pas.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 7. května 1931 nevyhověl okresní úřad v Ilavě žádosti st-le o prodloužení platnosti jeho zbrojního pasu ve smyslu § 7 žup. statutu býv. župy Povážské č. 4200/1923 a nařídil mu, aby zbraně, jež má v držení (dvě jednohlavňové brokovnice a jeden revolver), ve smyslu § 10 cit. statutu pod úředním dozorem do 30 dnů z držby odstranil. Zároveň vyslovil, že neučiní-li tak, budou mu zbraně zabaveny a zpeněženy ve prospěch státní pokladny. Výměr jest odůvodněn takto: »St-l byl odsouzen pravoplatným rozsudkem okresního úřadu v Ilavě z 27. března 1931 pro nedovolené držení zbraně (mimo povolené zbraně držel ještě jednu dvouhlavňovou brokovnici) k peněžité pokutě v částce 20 Kč a mimo to jest proti němu zavedeno i trestní řízení pro honební přestupek, pročež nezasluhuje, aby jeho žádosti bylo vyhověno.«
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti tomuto výměru a potvrdil jej z důvodů v něm uvedených, dodav: Okolnost, spáchal-li odvolatel trestní čin, uvedený v odvolání, nemůže býti jedině sama vzata za podklad úvahy, je-li možno uděliti mu povolení k držení zbraní, čili nic, poněvadž o tom rozhoduje úřad s hlediska zájmů nejen žadatelových, ale i s vyššího hlediska požadavků veř. bezpečnosti podle volného uvážení.«
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Podle § 1 statutu býv. župy Povážské č. 4200/23 jest k držení jakékoli střelné zbraně zapotřebí úředního povolení, jež podle § 2 téhož statutu vydává okr. úřad vyslechna mínění obecní rady. Povolení taková — jak se ustanovuje v § 4 — se rok od roku obnovují. V § 7 se ustanovuje dále, že okr. úřady, vydávajíce povolení k držení střelné zbraně, jsou povinny zkoumati potřebnost držení zbraně, případně možnost povolení, a povolení mohou vydati jen osobě, která podle dosvědčených okolností potřebuje zbraň k sebeobraně, aneb o níž se může předpokládati, že zbraně bude používati k honbě v rámci zákona. V cit. ustanovení se praví dále, že jest třeba vždy uvažovati, jaká zbraň by postačovala za daných okolností z důvodů žadatelem uvedených, a že k sebeobraně má se podle možnosti povoliti jen pistole nebo revolver. Povolení k držení zbraně vůbec nemohou obdržeti: 1. osoby, jež pro duševní nebo tělesné chyby jsou neschopny zacházeti se zbraní, 2. osoby, jež nedosáhly ještě 20. roku věku, a 3. osoby, jež byly pravoplatně odsouzeny pro zúmyslně spáchané zločiny, anebo přečiny násilí proti úřadům anebo jednotlivcům, proti lidskému životu a tělesné bezpečnosti, pro loupež, vyděračství, krádež anebo pytláctví, jakož i ti, kdo osobě, jež je přistihla při pytláctví, nebezpečně vyhrožovali, proti ní zdvihli zbraň anebo použili násilí. Konečně se v cit. ustanovení župního statutu o držení zbraní uvádí, že od překážky, stanovené pod cit. bodem 2. může župan — nyní zem. úřad — osvoboditi a že vydání zbrojního listu nemá se odepříti oznámeným hajným na žádost jejich zaměstnavatelů, jestliže tu není okolností, uvedených shora pod bodem 1., 2. a 3.
Z těchto ustanovení zbrojního statutu býv. župy Povážské jest zřejmo, že okr. úřad rozhoduje o žádostech za vydání zbrojního pasu, jakož i za obnovu zbrojního pasu, jehož platnost uplynula, zásadně podle volného uvážení, při němž má v prvé řadě přijití k platnosti ohled na bezpečnostní zájmy státní, jež se kontrole strany vymykají. Právní nárok na vydání zbrojního pasu podle tohoto statutu lze dovoditi jen pro hajné, a to jen za okolností, určených v posledním odstavci § 7. Ustanovuje-li se v tomto paragrafu, že ti, kdo byli odsouzeni pro určité trestné činy, nebo kdo osobě, jež je přistihla při pytláctví, nebezpečně vyhrožovali, proti ní zdvihli zbraň, anebo použili násilí, vůbec nemohou obdržeti zbrojního pasu, neplyne z toho nikterak, že osobám, jež se takových činů nedopustily, zbrojní pas vydán býti musí, nýbrž jen, že volná úvaha, propůjčená úřadu shora citovanými ustanoveními statutu jest omezena v tom směru, že osobám, jež se zmíněných trestních činů dopustily, zbrojní pas vydán býti nesmí.
Z toho, co bylo uvedeno, se podává, že st-li, jenž nespadá mezi osoby uvedené v posl. odstavci § 7 statutu býv. župy Povážské č. 4200/1923, na udělení zbrojního pasu, resp. na obnovení na další rok právní nárok nepřísluší, takže odepřením tohoto povolení nemohlo býti porušeno žádné jeho subj. právo. Poněvadž pak se zřetelem na ustanovení § 2 zák. o ss jest předpokladem úspěšné stížnosti podané k nss-u, aby rozhodnutím nebo opatřením bylo porušeno právo určitého subjektu, založené platným právním předpisem, nemůže míti stížnost, jež porušení takového práva důvodně tvrditi nemůže, před nss-em úspěchu.

Citace:

č. 10 695. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 229-231.