Č. 10970.

Živnostenské právo: I. Kdo je »podnikatelem« při provozování živnosti a kdo jiného jen kryje? — II. Vlastnost tichého společníka podle obch. zák. neopravňuje k účasti při provozování živnosti, pokud nejsou splněny podmínky stanovené živn. řádem.
(Nález ze dne 23. prosince 1933 č. 21.017.)
Věc: František H. a Alois V. v H. proti zemskému úřadu v Brně o přestupky živnostenského řádu.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okresního úřadu v Šumperku z 9. března 1931 byl František H. v H. uznán vinným přestupkem § 133 c) živn. ř., jehož se dopustil tím, že zneužívá živn. oprávnění ke krytí neoprávněného provozování obchodu se smíšeným zbožím Aloisem V. v H., a byl odsouzen k pokutě 500 Kč, pro případ nedobytnosti k 50dennímu vězení. Nálezem téhož úřadu z téhož dne byl Alois V. v H. uznán vinným přestupkem §§ 38 a 133 c) živn. ř., jehož se dopustil tím, že provozuje neoprávněně na vlastní účet obchod smíšeným zbožím v H., jsa kryt živn. oprávněním Františka H. z H., a byl odsouzen k pokutě 500 Kč, pro případ nedobytnosti k 50dennímu vězen
Nař. rozhodnutími byly tyto trestní nálezy potvrzeny.
O stížnostech podaných na tato rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 133 lit c) živn. řádu dopouštějí se trestního činu živnostníci, kteří svého živn. oprávnění zneužívají k tomu, aby neoprávněné provozování živností osob třetích bylo kryto, jakož i ti, kdo dali podnět k tomu, aby onoho práva bylo zneužíváno ke krytí jejich neoprávněného provozování živnosti. Za takové krytí, jehož pojem v zákoně definován není, je podle povahy věci pokládati každou činnost oprávněného živnostníka určenou nebo způsobilou k tomu, aby bylo způsobeno nebo podporováno provozování živnosti osobou neoprávněnou. Vlastní činnost, která jest podstatou té které živnosti, koná při tom osoba neoprávněná, skrývajíc se za oprávněným živnostníkem. Skutková podstata krytí ve smyslu uvedeného ustanovení živn. řádu jest dána i tehdy, když také osoba kryjící se provozu nějak účastní, jestliže krytý sám koná podnikatelskou činnost a jest pánem provozu, kdežto součinnost kryjícího jest jen podřadnou složkou při provozování živnosti osobou neoprávněnou, majíc za účel jen dokonalejší zastření skutečného stavu věci.
Nelze arci neuznati, že vzhledem k souhlasnému zájmu všech účastníků, aby bylo zastřeno, jak se věci skutečně mají, setká se často s mimořádnými obtížemi, aby v konkrétním případě bylo zjištěno, zda běží o krytí, a bude nutno z rozličných průvodních okolností a z celého posouzení jich utvořiti si úsudek, je-li tento případ dán. Závažné v té příčině bude zejména, kdo jest majitelem provozovny a výrobního zařízení, kdo s obecenstvem vstupuje ve styk, kdo vybírá výtěžek z provozované živnosti, a podobné okolnosti, z nichž je možno usuzovati, kdo jest při provozu vlastním rozhodným činitelem (srov. nál. Boh. A 6261/27).
V konkrétním případě zjistil žal. úřad, že podle smlouvy z 25. února 1930 pronajal Alois V. Františku H. obchodní místnosti i inventář za 100 Kč ročně, a bezúročně mu půjčuje peněžité částky potřebné k nákupu zboží, načež obdrží koncem roku 50% z čistého zisku, že zboží pro tento obchod objednává a platí H. společně s V., že účty znějí na oba a že Alois V. často zastupuje Františka H. v obchodě. Na základě těchto skutečností, jejichž správnost stížnostmi popřena není, dospěl žal. úřad k závěru, že živnost, o kterou jde, provozoval Alois V., jsa při tom kryt živn. oprávněním Františka H., a potvrdil proto trestní nálezy, jimiž byl František H. odsouzen pro zneužití svého živn. listu ke krytí neoprávněného provozování obchodu se smíšeným zbožím Aloisem V., a tento proto, že obchod bez opovčdi na vlastní účet provozoval, dávaje se kryti živn. oprávněním Františka H. Vzhledem k tomu, co bylo pověděno shora, neshledal nss, že závěr, k němuž úřad dospěl, je nesprávný. Je-li totiž zjištěno, že V. je majitelem provozovny i celého inventáře, dává také k disposici bezúročně všechen potřebný provozovací kapitál a účastní se aktivně nejen nákupu zboží, ale i prodeje v obchodě, zastupuje častěji Františka H., ba že účty znějí také na jeho jméno, nelze pokládati za nesprávný úsudek, že vlastním podnikatelem obchodu, o který jde, je V., neboť bez naznačené jeho činnosti by tento obchod ani provozován býti nemohl.
Na správnosti tohoto úsudku nemůže nic změniti okolnost, že H. se účastni rovněž provozování živnosti, jsa — jak se tvrdí ve stížnostech — v obchodní místnosti neustále přítomen, neboť tato okolnost — i když je pravdivá — je v konkrétním případě podřadná, kdyžtě ze skutečností úřadem zjištěných plyne, že vlastním podnikatelem živnosti byl V. Ježto pak správnost těchto skutečností — jak již bylo uvedeno — stížnostmi popřena není, je lhostejno, vyslovil-li úřad právem či neprávem, že podle smlouvy z 25. února 1930 nemá V. podílu na ztrátě a že proto nejde o smlouvu podle §§ 250—251 obch. zák. Na vývody stížnosti, jež se snaží dovoditi, že V. jako tichý společník byl oprávněn účastniti se aktivně v živnosti Františka H., sluší odpověděti, že podmínky samostatného provozování živnosti jsou stanoveny živn. řádem, a byl proto V. — i kdyby obchodní zákon připouštěl aktivní činnost tichého společníka v obchodě — oprávněn konati tuto činost jen v rámci předpisů živn. řádu, tedy v konkrétním případě jen tehdy, kdyby byl vyhověl ustanovení § 11 živn. řádu.

Citace:

Č. 10970. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 940-942.