Č. 10 665

Školství (Slovensko): Závazek patrona k rozšíření školní budovy nebo k postavení budovy nové?
(Nález ze dne 30. června 1933 č. 3474/31) Věc: Likvidační komise pro správu katolických církevních velkostatků na Slov. v Bratislavě proti župnímu úřadu ve Zvolenu o úhradu nákladu novostavby řím.-kat. ludové školy v Ž.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ve sporu, vedeném svého času řím.-kat. náboženskou obcí v Ž. proti sídelní hlavní kapitole v Ostřihomě, uznalo býv. uher. min. vyuč. v cestě instanční rozhodnutím z 31. května 1918, že sídelní hlavní kapitola v Ostřihomě jest povinna vystavěti budovu řím.-kat. ludové školy v Ž., pozůstávající z jedné vyučovací místnosti a bytu pro jednoho učitele, poznamenalo však při tom, že stavební povinnost, tuto míru přesahující, kapitolu nezatěžuje, poněvadž její závazek, obsažený v kanonické visitaci z roku 1779, na případné potřebné rozšíření školy se nevztahuje. Na základě tohoto rozhodnutí postavila Centrální správa katolických církevních velkostatků v Bratislavě podle plánu, schváleného okr. úřadem a školním inspektorátem v Levicích, novou budovu řím.-kat. ludové školy v Ž. a když stavba byla provedena, obrátila se podáním z 30. září 1926 na okresní úřad v Želiezovcích s žádostí, aby část nákladu, vypadající na zvětšení nové školní budovy, jež činí v zastavěné ploše oproti staré budově 88.77 m2, byla jí katolickou církevní obcí v Ž. nahrazena.
Výměrem ze 4. května 1928 okresní úřad v Želiezovcích požadavek ten zamítl, uznav právem, že Likvidační komise pro správu katolických církevních velkostatků v Bratislavě jest povinna nésti celý náklad novostavby, poněvadž nejde o žádné rozšíření školy, nýbrž jen o postavení budovy s jednou učebnou a jedním bytem učitelským podle nyní platných předpisů, k čemuž ostřihomská kapitola byla cit. rozhodnutím býv. uh. min. vyuč. zavázána. V důvodech uvedeno: »Nař. býv. uh. min. vyuč. z 15. prosince 1897 č. 72 370 výslovně stanoví, že jednotřídní školy musí obsahovati: a) učebnu, b) předsíň a mimo to kabinet. Podle § 27 zák. čl. XXXVIII: 1868 musí bytí učebny stavěny tak, aby postačily pro 60 dětí a aby na každé dítě připadlo aspoň 0,8 - 1,20 m2. V přítomném případě postavila tedy Likvidační komise jen zákonu a nařízení odpovídající školní budovu bez jakéhokoli přepychu. To za rozšíření školy nelze považovati, neboť o rozšíření by po názoru okr. úřadu bylo možno mluviti jen tehdy, kdyby Likvidační komise byla postavila místo jedné učební síně dvě učebny. Totéž platí i o bytě učitele, který musí vyhovovati všeobecným sociálním podmínkám. Ježto místním šetřením bylo zjištěno, že při novostavbě školy splnila Likvidační komise jen zákonité podmínky, bylo třeba rozhodnouti, jak shora uvedeno.«
Odvolání Likvidační komise z tohoto výměru župní úřad ve Zvolenu nař. rozhodnutím nevyhověl z důvodů prvé stolice, poznamenav, že proti rozhodnutí tomu opravného prostředku cestou instanční není.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Mezi stranami není sporno, že st-lka byla povinna postaviti v Ž. církevní ludovou školu s jednou vyučovací místností a bytem pro jednoho učitele. Rovněž není stížností brán v odpor předpoklad, z něhož úřady při svém rozhodování vycházely, že tuto stavbu bylo nutno provésti tak, aby odpovídala předpisům pro novostavby ludových škol té doby platným. Na sporu jest jedině, zda náklad takto postavené budovy — kromě výloh za práce ruční (nádenické) a povozy — má nésti st-lka sama, jak uznaly úřady, či zda onu jeho část, která vznikla zvětšením budovy proti dřívějšímu stavu, je povinna hraditi náboženská obec v Ž., jak domáhá se st-lka.
V uvedené sporné otázce stojí úřady na stanovisku, že podle rozhodnutí býv. uh. min. vyuč. z 31. května 1918 se závazek st-lky, obsažený v kanonické visitaci z roku 1779, nevztahuje sice na rozšíření školy, mají však za to, že v daném případě, kde byla postavena budova pouze s jednou učební síní a bytem pro jednoho učitele, nejde o rozšíření školy, nýbrž toliko o postavení školní budovy podle platných předpisů. O rozšíření by po názoru úřadů bylo možno mluviti jen tehdy, kdyby st-lka byla postavila místo jedné učební síně a bytu pro jednoho učitele dvě učebny a byty pro dva učitele.
Naproti tomu dovozuje stížnost, že ve smyslu kanonické visitace z roku 1779 a cit. rozhodnutí býv. uh. min. vyuč. byla st-lka zavázána toliko znovuvystavěti školní budovu v těch rozměrech, jaké měla škola roku 1779, a že proto všecky změny, jak v budově samé, tak v jejím zařízení, jež si vyžádaly nové školské předpisy, v roce 1779 ještě neexistovavší, zatěžují toho, kdo má budovu udržovati, t. j. církevní obec. Ježto pak nová budova je podle zjištění úřední komise z 29. února 1928 v zastavěné ploše proti původní větší o 88.77 m2 — kteréžto rozšíření nastalo zvětšením vyučovací místnosti a předsíně a zřízením kabinetu, kterého dříve nebylo, což vše provedeno na rozkaz škol. inspektorátu v Levicích ve smyslu nových zákonitých předpisů - nemůže býti st-lka, jejíž závazek se podle min. rozhodnutí z 31. května 1918 nevztahuje na případné potřebné rozšíření školy, přidržována, aby nesla i tyto vícepráce.
Nss uznal správným stanovisko žal. úřadu. Církevní ludové školy na Slov. jsou veřejné vyučovací ústavy a jako takové musí co do výstavby a udržování odpovídati předpisům, platným pro obecní školy ludové (§ 10 a § 11 č. 1 zák. čl. XXXVII: 1868). Je-li tedy st-lka, jak nepopírá, povinna postaviti v Ž. školní budovu o jedné vyučovací místnosti s bytem pro jednoho učitele, nelze závazku tomu rozuměti jinak, než že nová budova musí býti postavena tak, jak to vyžadují předpisy platné v době, kdy ke splnění závazku dochází. Jinak by nešlo o školní budovu (školu) a nemohlo by se pak ovšem také mluviti o splnění závazku st-lčina.
Jest sice pravda, že podle opětovně cit. rozhodnutí býv. uh. min. vyuč. z 31. května 1918 lpí na st-lce jako právní nástupkyni sídelní hlavní kapituly v Ostřihomě závazek vystavěti v Ž. školní budovu, pozůstávající z jedné vyučovací místnosti a jednoho bytu učitelského a že - jak v rozhodnutí tom dále výslovně poznamenáno — stavební povinnost, tuto míru přesahující, st-lku nezatěžuje, poněvadž její závazek, obsažený v kanonické visitaci z roku 1779, na případné potřebné rozšíření školy se nevztahuje. Leč z toho neplyne, že by st-lka byla povinna vystavěti školu jen v těch rozměrech, jaké tato měla roku 1779, neboť mluví-li se v cit. rozhodnutí na jedné straně o škole s jednou vyučovací místností a bytem pro jednoho učitele a na druhé straně o rozšíření školy, nelze po názoru nss-u býti v pochybnostech, že »rozšířením« jest tu rozuměti postavení budovy o dvou neb více vyučovacích místnostech a tomu odpovídajících učitelských bytech a nikoli, jak pojem ten vykládá stížnost, pouhé zvětšení zastavěné plochy školy jednotřídní. Jestliže za tohoto stavu věci žal. úřad odmítl náhradní nárok, vznesený st-lkou proti řím.-kat. církevní obci z důvodu, že nová školní budova je proti původní o 88.77 m2 zvětšena, učinil tak právem.
St-lka ovšem shledává oporu pro svůj domnělý nárok také jednak ve výnosech župního úřadu ve Zvolenu z 5. června 1923 a ze 17. dubna 1925, kterými po jejím názoru byla zásadní otázka, že stavební náklady školní budovy, postavené podle úředně schválených plánů, mají býti na patrona a církevní obec rozděleny, již pravoplatně vyřešena, jednak dále v usnesení církevní obce z 19. září 1925, jímž prý tato svou povinnost přispěti k nákladům stavebním uznala.
Žal. úřad tyto již v odvolání uplatňované vývody v nař. rozhodnutí sice výslovně nevyvrátil, avšak, zamítl-li odvolání st-lčino, vyslovil tím zároveň, že neuznává vývody ty důvodnými. V tom pak dlužno mu dáti za pravdu, neboť praví-li se v prve cit. výnosu župního úřadu, že, bylo-li by potřebí stanoviti výši příspěvků správy kat. círk. velkostatků k nákladům stavebním, má býti toto určení na žádost interesentů předmětem nového řádného řízení, ve druhém pak dokonce pouze, že sestavený rozpočet a plány, schválené technickým oddělením, mají býti předmětem nového řízení, které má provésti okresní úřad, nelze z toho nic dovozovati pro otázku, která je na sporu, t. j. je-li či není-li st-lka povinna nésti i náklad zvětšení nové školní budovy s jednou vyučovací místností a jedním bytem učitelským proti stavu dosavadnímu. Stížnost tu přehlíží, že ke stav. nákladům patří nejen výlohy za materiál a práce řemeslné, o kteréž v daném případě jedině jde, nýbrž také, jak již nahoře naznačeno, výlohy za práce ruční (nádenické) a povozy, takže stanovením výše příspěvku, o němž se zmiňuje výnos župního úřadu z r. 1928, stejně jako také rozhodnutí býv. uh. min. z 31. května 1918, možno rozuměti rozvržení veškerých stavebních nákladů na st-lku a na náboženskou obec s tohoto hlediska. Potřeba stanovení příspěvku ve smyslu těchto úředních výnosů mohla ostatně nastati také, kdyby stavbu nebyla prováděla st-lka sama, anebo kdyby bylo došlo ke stavbě školy více než jednotřídní a tedy k skutečnému rozšíření školy, jehož náklad by byla st-lka nebyla povinna nésti.
Nejinak má se věc i s tvrzením, že církevní obec svou povinnost k úhradě sporných nákladů výslovně uznala. Podle spisů konala se totiž dne 19. září 1925 schůze řím.-kat. školské stolice, ve které po přednesení požadavku st-lčina jejím zástupcem, vrch. inženýrem Petrem G., usneseno toliko požádati Centrální správu katolických velkostatků v Bratislavě, aby ve věci této poskytla církevní obci lhůtu, ježto - jak se v příslušném zápisu o dotčené schůzi praví - jde o větší částku a mimo to i o veřejnou práci, která se dotýká každého člena obce. Při tom ovšem doloženo, že řím.-kat. školská stolice se nechce vymykati své zákonné povinnosti, jako i dosud poskytuje na stavbu povozy a ruční práce, to však nijak není uznáním povinnosti církevní obce uhraditi náklad, o nějž jde, stejně jako ne ani to, že její zástupci schválili a bez námitek podepsali protokol o kolaudační komisi z 10. července 1926, v němž o převzetí nákladu toho církevní obcí není vůbec zmínky.

Citace:

č. 10 665. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 148-151.