Č. 10 669Církevní věci (Slovensko): Zánik rodinného patronátu vymřením rodiny?(Nález ze dne 30. června 1933 č. 5196.) Věc: Dr. Pavel J. v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě (za zúč. Gejzu F. ve V. adv. Dr. Milan Ivanka z Bratislavy) o plnění patronátních povinností.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Okresní úřad ve Vráblech výměrem ze 16. září 1930 zavázal na základě kanonické visitace z r. 1779 Gejzu F. z V., aby jako patron uvedl do úplného pořádku kostel a faru ve V., jakož i všecky patronátu podléhající hospodářské budovy, a to do 3 měsíců od pravoplatnosti tohoto výměru pod exekucí.Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad uvedený výměr I. stolice, a to z těchto důvodů: »Podle názoru zem. úřadu k vyřešení daného sporu je nevyhnutelně potřebno zjistit právní povahu patronátu, totiž, zda v daném případě jde o patronát osobní — rodový — (jus patronatus familiare vel gentilium) anebo o patronát reální (jus patronatus reale), poněvadž jen po zjištění této okolnosti je možno zjistiti, zda patronát řím.- kat. církevního obročí ve V. i dodnes trvá, resp. trval do rozparcelování majetku odvolatele. Z ustanovení § 16 kanonické visitace je zřejmo, že tu jde o patronát familiární, ježto ustanovení toto »in matre N. et filiali Sz. dominus terrestris est inclyta familia a K. de N. catholica, quae in simul habet jus patronatus tam propter errectam ecclesiam, parochiam et scholam« atd., za patrona obročí označuje výslovně rodinu K.-ovu, která je současně označena za zeměpána. Tato rodina však dnes již neexistuje, v důsledku čehož třeba míti za to, že patronátní poměr vymřením rodiny K. zanikl a později neoživí ani tím, že pozdější nabyvatelé pozemků, resp. vlastníci majetku rodiny K. skutečně plnili i nadále patronátní závazky, jež však plniti nebyli povinni v nedostatku patronátních poměrů, kdyžtě vlastností osobního či rodinného patronátu je, že práva a povinnosti patronátu následkem odprodeje majetku nepřecházejí na nového nabyvatele ipso facto, což by se mohlo státi případně jen za souhlasu všech interesovaných činitelů, kdy by však již neoživí starý patronátní poměr, ale vznikl by tím patronátní poměr nový, což však v daném případě se nestalo. V daném případě patronát vymřením rodiny K., jíž toto právo za vystavení kostela a dotování církevního obročí svého času bylo uděleno, zanikl, v důsledku čehož při rozparcelování majetku Gejzy F., resp. při stanovení přejímací ceny nemělo se vůbec přihlížeti k patronátu, resp. činiti opatření ohledně patronátních břemen. Že v daném případě šlo o patronát rodinný a nikoliv reálný, je patrno i z dalšího ustanovení kanonické visitace, kde se činí opatření ohledně patronátních závazků pro ten případ, kdy by majetek patronův mezi časem se zmenšil, kteréžto opatření by bylo zbytečným, když by tu šlo o patronát reálný, neboť při reálním patronátu břemena — vyjímaje pozemkovou reformu — vždy přecházela na nové nabyvatele a proto tyto náklady by nemohly býti přeneseny na věřící za žádných okolností, nýbrž jen na majitele pozemků. Je to tedy opatření pro ten případ, když by rodina, jíž patronát byl původně udělen, vymřela, a patronát by zanikl, aby bylo stanoveno, kdo má nésti břemena vyplývající z udržování objektů církevního obročí. Na věci nic nemění ani ta okolnost, že majitelé resp. vlastníci majetku, patřivšího kdysi rodině K., i nadále nesli patronátní břemena. Jak shora již uvedeno, nebyli povinni je nésti v nedostatku právního podkladu, a nemůže tedy ani nyní tato okolnost míti za následek, aby nynější majitel v nedostatku právního podkladu byl povinen nésti břemena z patronátního poměru, který už dávno zanikl.«O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:Závěr žal. úřadu, že patronát řím.-kat. církevního obročí ve V. zanikl, jest založen na předpokladu: 1. že podle kanonické visitace z roku 1779 bylo patronátní právo k tomuto obročí uděleno rodině K. za vystavění kostela a dotování církevního obročí, 2. že podle téže kanonické visitace v případě, že rodina K. vymře, jest určeno, kdo má nésti břemeno vyplývající z udržování objektu církevního obročí, takže vymřením této rodiny zaniká i právo patronátní, jí příslušející, 3. že rodina K. vymřela.Stížnost, nepopírajíc správnost tohoto posléz uvedeného předpokladu, brojí proti správnosti předpokladů uvedených pod bodem 1. a 2., tvrdíc, že kanonická visitace z r. 1779, jakož i archidiakonální visitace z r. 1842 označuje za patrona »dominium« a že tedy je patronát spojen s nemovitostí, a proto vymřením rodiny K. nezanikl. Tyto námitky nemohou však podle názoru nss-u zvrátiti správnost předpokladů žal. úřadu shora pod 1. a 2. uvedených.Jest pravda, že v § 16 kanonické visitace se praví, že »domum parochialem et necessaria aedificia cum cincturis sicut et scholarem conservare, sarta tecta aedificare obligatur Inclitum Dominium, vel in defectu eius parochiani « a že se tu z visitace z r. 1756 cituje, že »domum parochialem et scholarem aedificare, eandem sarta tecta conservare obligatur Dominium, vel in defectu eiusdem omnes parochiani.....« Než tím není vyvráceno, že podle kanonické visitace z r. 1779 patronát byl svého času udělen rodině K. a že vymřením této rodiny zanikl, neboť výrazu »dominium« na místech kanonické visitace, jichž se stížnost dovolává, není použito ve významu »panství«, nýbrž ve významu »panstvo«, jak plyne nejen již ze znění těchto míst (vel in defectu eius), ale i z četných jiných míst kanonické visitace, kde výrazu »inclitum dominium« se užívá zřejmě k označení panstva, a tedy nikoli k označení reálního majetku; tak na př. v § 2 (Chorus est unus, isque humilis pro inclito dominio erectus), v § 3 (e regione sacristiae in choro pro inclito dominio erecto), v § 8 (inclitum dominium pro se per intervenientem sacerdotem constituit) a v § 15 (habet in Matre N. ab anno 1748 per inclitum dominium sibi excisos agros 4). Poukaz stížnosti na to, že archidiakonální visitace z r. 1842 označuje za patrona »dominium«, není doložen a nelze proto již z tohoto důvodu shledati v něm námitku podle § 18 zák. o ss řádně konkretisovanou.Podle toho, co bylo uvedeno, nepodařilo se stížnosti prokázati, že jsou nesprávné shora uvedené předpoklady žal. úřadu, že podle kanonické visitace z r. 1779 patronátní právo bylo uděleno rodině K. a že v případě vymření této rodiny právo patronátní zanikne. Poněvadž pak stížnost nepopírá, že rodina K. vymřela, musí nss vycházeti z toho, že všechny tři shora uvedené předpoklady žal. úřadu jsou správné. Usoudil-li pak žal. úřad na základě těchto předpokladů, že patronát řím.-kat. obročí ve V. zanikl, nemohl nss shledati, že by tento úsudek byl nesprávný. Za tohoto stavu věci ani tvrzení stížnosti, že nynější majitel panství patronátních povinností nepopíral, naopak je plnil a své nájemce k jich plnění zavazoval, nemá významu právního, neboť zaniklý patronát nemůže obživnouti, správně znovu býti zřízen pouhým skutečným plněním patronátních povinností, resp. jich nepopíráním.Z těchto důvodů dospěl nss k zamítnutí stížnosti, aniž se musil zabývati námitkou, že úřad nesprávně označil patronát ve V. jako reální, kdyžtě v konkrétním případě jedině rozhodnou jest otázka, zdali zmíněný patronát zanikl čili nic, a správnost odpovědi, kterou dal žal. úřad na tuto otázku v nař. rozhodnutí, stížností vyvrácena nebyla.