Č. 10840.

Zaměstnanci veřejní: I. Za účinnosti zák. č. 125/27 Sb. přísluší instanční rozhodování ve sporech o právních poměrech obecních úředníků podle zák. č. 443/19 okr. a zem. úřadu, nikoliv okr. a zem. výboru. — II. Jak jest postupovati při provádění předpisu § 212 odst. 1 zák. č. 103/26 Sb.?
(Nález ze dne 8. listopadu 1933 č. 18468.)
Prejudikatura: ad II: Boh. A 9031/31, 8974/31; srov. Boh. A 4131/24, 3410/24.
Věc: Bedřich P. v D. (adv. Dr. Matouš Mandl z Plzně) proti zemskému úřadu v Praze o úpravu služebních příjmů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl usnesením měst. zastupitelstva v D. z 8. ledna 1913 ustanoven ve smyslu zák. o obecních úřednících č. 35/1908 z. z. čes. definitivním sládkem v obecním pivovaře. Usnesením měst. zastupitelstva z 29. prosince 1919 byly pak st-lovy služební požitky upraveny ode dne 1. září 1919 na základě zák. č. 443/19 a přiznáno mu základní služné IX. hod. třídy 1. stupně platového systému státních úředníků s příslušnými přídavky. Podle usnesení měst. zastupitelstva z 8. března 1923 provedena úprava st-lových služebních požitků se zřetelem k zák. č. 394/22 s účinností od 1. dubna 1923 a st-li přiznáno služné VI. hodn. třídy 3. stup. 19608 Kč s místním přídavkem 4488 Kč a s jednotným drahotním přídavkem 1824 Kč, celkem 25920 Kč. Dekretem z 21. prosince 1927 byl podle usnesení měst. zastupitelstva v D. z 24. června 1927 proveden převod st-lových služebních požitků na platový systém zák. č. 103/26. Měst. zastupitelstvo vyšlo při tom ze služebních požitků, které činily ke dni 31. prosince 1925 celkem 25920 Kč, a ve smyslu ustanovení § 19 zák. č. 394/22 a § 212 zák. č. 103/26 byly redukovány na 23128,60 Kč (VII/4). Při tom st-li potvrzeno, že pravoplatným jmenováním dosáhl VII. hodn. tř. V platovém systému zák. č. 103/26 přiznáno st-li v II. služební třídě služné 30600 Kč a činovné 3360 Kč, celkem 33960 Kč ročně s tím, že další jeho postup je ukončen, vyjma případ nabytí výše systemisovaného místa.
V odvolání vytýkal st-l, že při převodu do nových platů nemělo býti st-li přiznáno činovné jen ve výši 3360 Kč, neboť podle § 19 odst. IV. zák. č. 443/19 přísluší st-li příbytečné ve výši 25% základního služného, tudíž 7650 Kč, které zákonem č. 103/26 nebylo dotčeno. St-lovo služné ke dni 1. ledna 1926 má tedy činiti celkem 38250 Kč. Kromě toho přísluší st-li ještě dalších 5 trienálek, tedy další postup v IV. a III. třídě až do 49800 Kč základního služného. V dodatku odvolání namítal st-l dále, že platová úprava přiznaná mu dekretem v odpor vzatým porušuje předpisy §§ 170 a 212 odst. 2 plat. zák. č. 103/26.
Odvolání to okresní úřad v Domažlicích zamítl výměrem z 18. března 1930 jakožto bezdůvodné. Další odvolání st-lovo bylo pak zamítnuto nař. výměrem z těchto důvodů: Zák. č. 103/26 nepředpisuje obcím určitý platový systém, podle něhož by byly povinny upraviti požitkové poměry svých zaměstnanců a neukládá jim, aby svým zaměstnancům poskytly služební požitky v té míře, jaké dává platový zákon státním zaměstnancům, nýbrž ustanovuje v § 212 pouze, že obce nesmějí svým zaměstnancům, nehledíc k výjimce obsažené v odst. 2 a 3 § 212, poskytnouti nebo ponechati služební požitky a práva rozsáhlejší nežli odpovídají míře platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců. Tímto zákonným příkazem redukce zasaženy jsou služební požitky a právní nároky obecních zaměstnanců bez rozdílu, zda vyplývají ze služebních řádů a z usnesení obecních zastupitelstev či ze zákona. Proto i právní moc dřívější úpravy provedené podle zák. č. 495/21 a č. 394/22 pozbyla své závazné síly v uvedeném rozsahu. Byla tudíž obec D. povinna provésti k 1. lednu 1926 zmíněnou redukci st-lových služebních požitků, ať se zakládaly na usneseních obecního zastupitelstva, či na předpisech dřívějších zákonů. Nař. dekretem provedla obec, vycházejíc ze st-lových služebních požitků, stanovených ke dni 31. prosince 1925 ve výměře odpovídající požitkům státního úředníka VI. hodn. třídy 3. stupně, redukci na výši požitků podle VI. hodn. tř. 1. stupně a zařadila st-le, uznávajíc jeho jmenování do VII. hodn. tř., do II. služební třídy nového schématu s požitky 5. platové stupnice, stupně e) bez dalšího postupu. Touto novou úpravou, které st-l se domáhal již svým podáním z 22. prosince 1926, mohl býti nezákonně dotčen ve svých právech pouze potud, pokud by se tato úprava dotýkala jeho platových práv měrou vyšší, nežli platový zákon připouští. Kdyby se pak i v nejpříznivějším případě pro st-le uznalo, že by bylo jej srovnati se státním úředníkem skupiny C, jehož skutečná doba se čítá od 1. listopadu 1911 a jemuž by byla plně započtena předchozí soukromá kvalifikovaná služba 10 roků podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 a z titulu služby po čas války konané další 2 roky 6 měs. podle zák. č. 457/19, jak ve svém odvolání se domáhá, tedy při celkové době služební k 31. prosinci 1925 26 roků 8 měs., dosáhl by úředník takový pragmatikálním postupem podle čl. III § 1 zák. č. 541/19 po jednom roce čekatelském (čl. V. cit. zák.), pěti letech služby v XI. hodn. tř., pěti letech v X. hodn. tř., šesti letech v IX. hodn. tř. a osmi letech v Vlil. hodn. tř. začátkem 26. roku služebních požitků VII. hodn. tř. 1. stupně, takže při celkové době 26 roků 8 měs. k 31. prosinci 1925 byl by dosáhl požitků VII. hodn. tř. 1. stupně již dnem 1. května 1924. Vycházelo-li by se pak z té okolnosti, že této VII. hodn. tř. nabyl jmenováním, byl by převeden úředník ten podle předpisů VII. části plat. zák. č. 103/26 do 5. plat. stupně b) s dalším postupem do stupně c) dnem 1. července 1927. Nelze tedy uznati, že by obec, zařadivši st-le k 1. lednu 1926 do 5. plat. stupnice, stupně c), překročila mez v odst. 1 § 212 plat. zák. stanovenou a zasáhla do jeho práv a nároků měrou vyšší, než zákon ten připouští. Pokud by se st-l dovolával předpisu odst. 2 § 212 cit. zák. na zachování svých práv nabytých jmenováním, dlužno dovozovati, že tento zákonný předpis nepřiznává obecním zaměstnancům právního nároku vůči obci, aby při úpravě podle zák. č. 495/21, č. 394/22 a č. 103/26 z takových práv vycházela.
Bohuslav, Nálezy správní XV.
94 Rozhoduje o stížnosti shledal nss nutným především zdůrazniti, že ze správních spisů, zejména z usnesení městského zastupitelstva v D. z 8. ledna 1913 a z 29. prosince 1919, nahoře citovaných, nepochybně plyne, že st-l byl ustanoven ve službách městské obce D. obecním úředníkem ve smyslu zák. o obecních úřednících z r. 1908 a 1919, tedy úředníkem ve služebním poměru veřejnoprávním. Pokud by tedy z některých narážek ve stížnosti, zejména ze zmínky o předpisu § 210 odst. 4 plat. zák. č. 103/26, bylo možno usuzovati, že st-l má za to, že jeho služební poměr by měl býti po stránce právní posuzován jinak, jest k tomu poznamenati, že toto jeho stanovisko by odporovalo spisům správním a nebylo by ostatně v souhlase ani s ostatními vývody stížnosti, v nichž se sám st-l dovolává toho, aby na jeho služební poměr bylo použito předpisů zákona o obecních úřednících.
V dalším pak vzal nss v úvahu námitku stížnosti, že okr. a zem. úřad nebyly příslušný v této věci rozhodovati, poněvadž podle ustanovení § 40 zák. o obecních úřednících z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., který beze změny platí i za účinnosti zák. č. 77/1927 a č. 169/1930 [arg. § 29 lit. m)], mají se spory o příjmy služební, jakož i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů obecních úředníků rozhodovati pořadem instancí samosprávných, jimiž st-l míní okresní a zemské výbory.
Námitku tuto neuznal nss důvodnou.
Výměr okr. úřadu i rozhodnutí dnes nař. byly vydány již za účinnosti zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb., který v Čechách vstoupil podle ustanovení § 1 zák. z 28. června 1928 č. 92 Sb. v účinnost dnem 1. prosince 1928. Jest tudíž při zkoumání otázky pří- slušnosti na prvém místě přihlédnouti k předpisům tohoto zák., jakožto normy generelním způsobem nově upravující organisaci veřejných úřadů správních a jejich příslušnost. V § 4 tohoto zák. se stanoví, že okr. úřady vykonávají ve svém obvodu . . . . . práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela v Čechách zastupitelským okresům, podle § 5 téhož zák. vykonávají zem. úřady ve svém obvodu práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela v Čechách . . . . . zem. (správním) výborům. Podle tohoto ustanovení přešla tedy na okr. úřady a zem. úřady také ona působnost, jež podle předpisů § 99 čes. obec. zříz. a podle § 77 zák. o okr. zastupitelstvech příslušela okr. výborům a zem. výborům v oboru instančního rozhodováni o odvoláních z usnesení obecního zastupitelstva jakožto správních úřadů I. stolice. I kdyby se obratům »okresní úřad« a »zemský úřad« v §§ 4 a 5 organ. zák. mohlo rozuměti tak, že se jimi nemíní okresní, resp. zemský úřad v obvyklém slova smyslu, totiž monokratický orgán státní správy, nýbrž celý úřední organismus, povolaný v okresu (zemi) vykonávati vnitřní správu, tedy incl. okresní (zemské) zastupitelstvo a okresní (zemský) výbor, přece z celé výstavby zákona organisačního vyplývá princip, že vnitřní správu vykonává zásadně monokratický orgán státní a že, pokud zákon chce, aby okresní (zemský) úřad vykonával působnost svou v organisační formě jiné — okresního (zemského) zastupitelstva a výboru —, výslovně to stanoví. Avšak předpisu, že by okresní (zemský) úřad měl vykonávati instanční kontrolu ve věcech obecni samosprávy prostřednictvím okres- ních (zemských) výborů, organisační zákon neobsahuje, neboť v § 99 přiznává okresním (zemským) výborům pouze dohlédací moc nad obcemi, jíž se nerozumí rozhodování pořadem stolic, a zemským výborům instanční rozhodování jen o opravných prostředcích proti dozorčím aktům okresních výborů vůči obcím. Vedle této kompetence přísluší ovšem okr. a zem. výborům podle § 3 zák. č. 77/27 ve znění zák. č. 169/30 také rozhodovati o odvoláních z usnesení obecního zastupitelstva, ale jen ve věcech obecního rozpočtu.
Z toho plyne, že předpis § 40 zák. o obec. úřed. o samosprávném instančním pořadu ve sporech ze služebního poměru obecních úředníků, nebyv výslovně v platnosti zachován, pozbyl v důsledku ustanovení odst. 3 hlavy druhé organ. zák. platnosti, pokud odporuje ustanovením organ. zák., t. j. pokud určuje, že spory ze služebního poměru obecních úředníků jest rozhodovati v pořadu instancí samosprávných.
Pro opačné stanovisko stížnosti nic neplyne z toho, že se v § 29 lit. m) zák. č. 77/27 a 169/30 praví, že se mění, pokud se týče doplňují §§ 3, 6 a 42 zák. č. 443/19, a že tedy zákony ty považují předpisy tyto za dosud platné, neboť žádný z oněch paragrafů neupravuje kompetenci k rozhodování ve věcech služebního poměru obecních úředníků, a nemůže tedy z onoho předpisu nic býti usuzováno na platnost kompetenčního ustanovení § 40 zák. o obec. úřednících.
Ve věci pak uvážil nss, že obecní zastupitelstvo v D. usnesením z 24. června 1927 provedlo jednak redukci služebních příjmů st-lových ve smyslu ustanovení § 212 zák. č. 103/26, jednak převedlo takto redukované jeho příjmy na platový systém tohoto zák.
St-l se ani ve správním řízení, ani ve stížnosti na nss nebrání tomu, aby jeho služební příjmy byly upraveny podle platového systému zák. č. 103/26, nýbrž namítá jednak, že platová redukce nebyla provedena způsobem zákonným, jednak se cítí zkrácen tím, že. mu nebyly zachovány vedle platové úpravy podle zák. č. 103/26 ještě určité nároky, jež prý vyplývají ze zákona o obecních úřednících a které předpisem § 212 zák. č. 103/26 nebyly zasaženy.
Jak jest postupovati při provádění předpisu § 212 odst. 1 zák. č. 103/26, vyložil nss podrobně v nál. Boh. A 9028/31 v ten smysl, že provede-li samosprávná korporace úpravu platových poměrů svých zaměstnanců podle plat. zák. č. 103/26, musí je vzhledem k zásadě § 212 odst. 1 cit. zák. do tohoto systému převésti rovněž podle analogie 7. části plat. zák. Aby tento převod mohla provésti, musí nejprve u svého zaměstnance zjistiti ony momenty, které jsou podle sedmé části plat. zák. směrodatný pro převod zaměstnance státního, a to vzhledem k jasnému úmyslu zákona, projevenému v § 212 odst. 3 cit. zák., podle stavu ke dni 31. prosince 1925. Vzhledem k zásadě, ustanovené v § 212 odst. 1 zák. č. 103/26, že služební a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů nesmějí přesahovati míru platových a služebních práv a nároků analogických zaměstnanců státních a že tudíž vyšší služební požitky a právní nároky oněch zaměstnanců jest redukovati na míru práv a nároků zaměstnanců státních, nebude u samosprávného úředníka — na rozdíl od zaměstnance státního — rozhodným onen právní stav, který tu dne 31. prosince 1925 skutečně byl, nýbrž nutno k tomuto dni provésti nej-
94* prv ekviparaci jeho s obdobným zaměstnancem státním podle normy odst. 1 § 212 a pak provésti převod podle vzoru sedmé části plat. zák. na základě momentů pro převod rozhodných, jak onou ekviparaci ideálně byly zjištěny.
Při vyhledání obdobného úředníka státního za účelem ekviparace dlužno hleděti k objektivní kvalifikaci služebního místa samosprávným úředníkem zastávaného, zjistiti příslušnou skupinu ve smyslu § 52 státní služební pragmatiky a vyšetřiti, jaké požitky by státnímu úředníku dne 31. prosince 1925 za stejných skutkových předpokladů příslušely podle pravidel platných pro tuto skupinu úředníků státních. Objektivní kvalifikací služebního místa jest pak rozuměti ono předběžné vzdělání, jež jest pro ustanovení na to které služební místo všeobecně předepsáno nebo dotyčnou samosprávnou korporací zvláště požadováno. Tyto zásady byly vysloveny v nál. Boh. A 4131/24 a 3410/24 při výkladu ustanovení § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22, ale mají plnou platnost i pro výklad ustanovení § 212 zák. č. 103/26, neboť předpis ten obsahuje uplatnění téhož principu redukce práv a nároků zaměstnanců samosprávných korporací na míru práv a nároků zaměstnanců státních.
Z toho plyne, že je nesprávný názor st-lův, na němž stojí ve své stížnosti, že při vyhledání obdobného úředníka státního za účelem ekviparace mělo se vyjíti od základního platu, na který má st-l právní nárok podle zák. o obecních úřednících, a stanoviti nový plat podle platového systému zák. č. 103/26 vyhledáním onoho stupně platu, jenž v novém systému přísluší státnímu úředníku stejné kategorie, neboť podle hořejších vývodů nepadá skutečnost, jaký služební plat samosprávný úředník dosud měl, při vyhledávání analogického úředníka státního vůbec na váhu. S zřetelem k tomu je zcela nerozhodno i to, na jakou výši služebních požitků by st-l měl právní nárok podle platového systému zákona o obecních úřednících.
Ovšem st-l tvrdí, že provedení platové redukce, jak se stalo u něho, šlo dále než připouští předpis odst. 1 § 212 plat. zák., protože byly redukovány i takové požitky, na jaké st-l má právní nárok ze zák. o obecních úřednících. St-l vychází tu z právního názoru, že redukčním předpisem § 212 odst. 1 plat. zák. byly zasaženy pouze nároky, vyplývající ze služebních řádů a usnesení samosprávných korporací, nikoli však též nároky založené zákonem. Leč v tom se st-l mýlí. Nss totiž již v nál. Boh. A 8974/31 dovodil, že ustanovení § 212 odst. 1 zák. č. 103/26, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné neb rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů, zasahuje — na rozdíl od ustanovení § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22 — i takové platové a služební nároky a práva, jež plynou ze zákona.
Tím padají všechny dedukce stížnosti, založené na uvedeném nesprávném právním názoru, jež se dovolávají judikatury nss-u ve věcech platové redukce samosprávných úředníků podle zák. č. 495/21 a 394/22, a jež dovozují, že platové předpisy zák. o obecních úřednících, zejména jeho ustanovení § 41, nebyly zrušeny a že dosud jsou zachovány výhodnější platové úpravy úředníků ustanovených před účinností zák. č. 443/19, poklid jde o nároky plynoucí z tohoto zákona, in concreto úprava zvyšování služného trienálkami podle § 19 III zák. č. 443/19.
Pokud jde o vyhledávání stejné neb odbobné kategorie státně zaměstnanecké, srovnával žal. úřad st-le se státním úředníkem skupiny C. Z některých míst stížnosti by se sice mohlo souditi, že st-l má za to, že měl býti srovnán se státním úředníkem jiné skupiny, leč stížnost nikde konkrétně neuvádí, kterou skupinu státních úředníků považuje st-l ze stejnou neb rovnocennou služebnímu postavení st-lovu, a nelze proto v tomto bodu uznati stížnost za náležitě konkretisovanou podle požadavku § 18 zák. o ss.
Pokud st-l konečně vytýká, že nebylo rozhodnuto o otázce příbytečného ve smyslu § 19, IV zák. č. 443/19, není výtka ta důvodnou, neboť, byl-li st-l převeden na platový systém zák. č. 103/26, pak nebylo již místa pro rozhodování o přiznání příbytečného, neboť příbytečné se v platovém systému zák. č. 103/26 vůbec nevyskytuje, poněvadž příbytečnému ve smyslu ustanovení § 19, IV zák. č. 443/19 odpovídá v platovém systému zák. č. 103/26 činovné, které st-li bylo přiznáno.

Citace:

Č. 10840.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 580-585.