Č. 10955.

Školství. — Církevní věci. — Řízení správní (Slovensko): I. * Vydržovatel církevního ústavu pro vzdělání učitelů na Slov. nemá právního nároku, aby min. škol. zřídil při jeho ústavě komisi pro skládání zkoušek učitelské způsobilosti. — II. Rozhodnutí min. škol. o žádosti vydržovatele církevního ústavu učitelského o zřízení zkušební komise pro zkoušky učitelské způsobilosti nemusí býti opatřeno poučením o opravných prostředcích.
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 21.438.)
Věc: Jan V. ve Sp. (adv. Dr. Jan Durčanský z Bratislavy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. r. Fr. Chmelař) o zřízení zkušební komise pro národní školy při římsko-katolickém učitelském ústavě ve Sp.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 28. listopadu 1930 žádal diecesní úřad ve Sp. min. škol., aby povolilo učitelům ludových škol skládati zkoušky učitelské způsobilosti pro školy národní na řím.-kat. učitelském ústavě ve Sp. Žádost tato byla odůvodněna tím, že tento učitelský ústav jest jeden z nejstarších, že jest při něm studentský internát, že se právě ústav rozšiřuje a moderně velkým nákladem zařizuje, tím přináší církev státu, jehož povinností jest starati se o výchovu učitelů, velké oběti a v budoucnosti beztak bude potřebí rozmnožiti ústavy učitelské, na kterých by mohli učitelé skládati zkoušky učitelské způsobilosti.
Nař. výměrem nevyhovělo min. škol. žádosti biskupského úřadu ve Sp. za zřízení zkušební komise pro školy národní při řím.-kat. ústavě učitelském tamtéž, vzhledem k ustanovení 1. odst. čl. I nař. min. vyuč. z 31. července 1886 č. 6033.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost na nss.
Stížnost namítá vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že nebylo st-li doručeno původní rozhodnutí žal. úřadu, čímž patině chce říci, že nepovažuje za dostatečné uvědomění o rozhodnutí žal. úřadu cestou referátu min. škol. v Bratislavě a dále v tom, že rozhodnutí žal. úřadu nebylo opatřeno poučením o opravných prostředcích a výrokem, o jaké rozhodnutí jde, a to ve smyslu vl. nař. č. 8/1928 Sb. Nss neshledal v tomto postupu vady řízení.
Předně není předpisu o tom, jakým způsobem, t. j. jakou cestou mají ústřední úřady sdělovati svá rozhodnutí stranám. Mohou tak proto učiniti buď, že doručí své rozhodnutí v čistopise přímo straně, nebo že pověří úřad nebo orgán podřízený, aby jejich rozhodnutí stranám intimoval. Způsob tohoto sdělování rozhodnutí jest vnitřní záležitostí úřadů a nemá pražádného vlivu na práva stran. Není proto okolnost, že žal. úřad sdělil st-li své rozhodnutí cestou intimace svým referátem v Bratislavě žádnou vadou řízení. Avšak ani okolnost, že rozhodnutí žal. úřadu nebylo opatřeno poučením o opravných prostředcích ve smyslu vl. nař. č. 8/1928 Sb., nezakládá vady řízení. Nss nepotřeboval zkoumati otázku, zda lze vůbec na daný případ vztahovati předpisy vl. nař. č. 8/28, neboť i kdyby tomu tak bylo, není předpisu o tom, že by rozhodnutí ústředního úřadu, jakým min. škol. nesporně jest, mělo býti opatřeno poučením o opravných prostředcích. Nelze se také dovolávati instrukce k zák. čl. XX:1901 o zjednodušení adm. řízení, vydané pod č. 4600/1901 min. pres., která nařizovala připojení poučení o opravných prostředcích (§§ 5 a 6), avšak jen pro případy, kde odvolání bylo přípustno, v daném případě však žádného odvolání není. Také se nelze dovolávati prov. nař. k zák. o uher. ss (zák. čl. XXVI: 1896), vydaného pod č. 21.973/1896 min. pres., podle kterého měly úřady správní připojovati k svým rozhodnutím poučení o možnosti podání stížnosti k uher. ss, neboť uher. ss, jehož působnost byla taxativně vymezena, měl povahu jinou než nss, jehož působnost jest vymezena zcela všeobecně, nelze proto onoho předpisu vztahovati také na podávání stížností na nss. Ostatek st-l podal stížnost k nss zavčas a neutrpěl postupem úřadu žádné újmy.
Ve věci samé namítá stížnost nezákonnost nař. rozhodnutí a odůvodňuje ji takto:
Zákon č. 276/1920 Sb., kterým byla přenesena platnost předpisů o zkouškách učitelské způsobilosti pro školy národní platných v zemích historických i na Slov., nezrušil práv vydržovatele církevního učitelského ústavu zaručených mu předpisem § 13 zák. čl. XXXVIII: 1868. Zákon č. 276/20 sjednocuje po názoru stížnosti výlučně materielní předpisy o zkouškách učitelské způsobilosti: učitelé, kteří nabyli diplomu na učitelských ústavech uherských do roku 1918, podrobují se zvláštním zkouškám jazykovým a vlastivědným (§ 3), vzhledem na změněné poměry do budoucna nabývají na Slov. platnosti ustanovení platná v zemích historických (§ 2), ale netýká se tato unifikace právního postavení učitelských ústavů na Slov. a práv jejích vydržovatelů, jaká jsou kodifikována v § 13 zák. čl. XXXVIII: 1868. Konání zkoušek učitelské způsobilosti na učitelských ústavech církevních není závislé na povolení min. škol., jde tu naopak o zákonitou podmínku, a kdyby vydržovatel podmínky té nesplnil, ztratil by právo vydržovat učitelský ústav. Jestliže podle zák. č. 276/20 platí nyní pro zkoušky učitelské způsobilosti na těchto ústavech na Slov. jiné předpisy, znamená to jen, že vydržovatel jest povinen zkoušky na svém ústavě podle nového předpisu zaříditi, ale neztrácí práva zkoušky tyto konati. To by muselo v zákoně býti výslovně uvedeno, jmenovitě by bylo nutno stanovití, že církevní ústavy učitelské ztrácejí povahu ústavů veřejných a stávají se soukromými, za jaké jsou podle práva v zemích historických platného považovány. Takového ustanovení však tento zákon neobsahuje. Avšak zřízení komise pro zkoušky učitelské způsobilosti na ústavech církevních neprotiví se — podle názoru stížnosti — ani zákonodárství platnému v zemích historických. Podle odst. 4 § 38 zák. č. 62/1869 ř. z. ustanoví pro zkoušky učitelské způsobilosti ministr vyuč. zvláštní komise, při čemž buď zásadou, že členy komise mají býti ředitelé a učitelé učitelských ústavů, školní dozorce a důkladní učitelé obecných škol. Jiného omezení tu není. Při kterých ústavech, zda při státních, či zemských či obecních má býti taková komise zřízena, v tom má ministr volnou ruku. Že nařízením z 31. července 1886 č. 6033 zřídil ministr zkušební komise jen při státních učitelských ústavech, to neznamená, že by zřízení jich při ústavech nestátních odporovalo zákonu, znamená to jen, že ministr použil práva zákonem mu daného jen podle tehdejší potřeby neúplné. Jestliže zákonem č. 276/20 nabyla ustanovení o zkouškách způsobilosti učitelské, tedy také o zřízení zkušební komise platná v zemích historických, platnosti také na Slov., neznamená to, že byla přenesena tato ustanovení jen v té míře, v jaké jich ministr před 47 lety použil, nýbrž že nabyla platnosti bez omezení, tak že i na Slov. má ministr právo zřídit zkušební komisi při kterémkoliv ústavě veřejném, ba dokonce podle oddílu B. zák. č. 62/1869 ř. z. i při ústavě soukromém. Konečně uvádí stížnost, že zákonem č. 276/20 se nezrušují uherské předpisy vztahující se ke zřízení komise, neboť tyto uherské předpisy se neprotiví předpisům v zemích historických platným.
Nss neuznal tuto námitku důvodnou.
Jest pravda, že podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 mají na Slov. náboženské společnosti právo zřizovati veřejné školy národní a že podle § 13 téhož zák. čl. mohou zřizovati také ústavy učitelské; nss neshledal příčiny se otázkou veřejnosti těchto škol a ústavů zabývati, neboť nař. rozhodnutím nebyla veřejnost řím.-kat. učitelského ústavu ve Sp. popřena. Dále jest pravda, že podle § 13 cit. zák. čl. jest zřizování církevních učitelských ústavů vázáno mezi jiným na podmínku, že na nich budou ročně konány veřejné zkoušky a že pro absolvovavší chovance budou nařízeny přísné zkoušky odpovídající zkouškám popsaným v §§ 102 a 103 téhož zák. čl.
Podle § 1 zák. č. 276/20 nabývají zákonná ustanovení o zkouškách učitelské způsobilosti pro školy obecné a občanské v Čech., na Mor. a ve Slez. platnosti také pro školy na Slov. a podle § 4 tohoto zák. se zrušují veškerá ustanovení uherského zákonodárství, která tomuto zákonu odporují. Na Slov. podle uher. zákonodárství »zkoušky způsobilosti« toho druhu, jak o nich mluví zákon č. 276/201 a jaké byly zavedeny na území práva kdysi rakouského, zavedeny nebyly; ovšem znalo zákonodárství uherské v §§ 102 a 103 zák. čl. XXXVIII: 1868 a předpisech provádějících zkoušky sledující v podstatě stejný účel jako zkoušky způsobilosti v zemích historických. Jestliže pak zákonem č. 276/20 se přenášejí na Slov. předpisy o »zkouškách učitelské způsobilosti« platné v zemích historických, pak nelze míti za to, že by vedle těchto předpisů zůstaly na Slov. v platnosti ještě uherské předpisy o zkouškách zmíněných v uher. zákonodárství, sledujících — jak řečeno — stejný účel, nýbrž nutno míti za to, že na místo zkoušek podle předpisů uherských nastupují zkoušky způsobilosti podle předpisů platných dosud v zemích historických a že tudíž od účinnosti zák. č. 275/20 platí na Slov. instituce »zkoušek způsobilostk téhož způsobu jako v zemích historických a podle předpisů platných v zemích historických, tak že na Slov. platí nyní nejen předpisy ze zemí historických o předmětech zkoušky, nýbrž také předpisy o tom, na kterých ústavech zkoušky lze konati, o sestavení komisí atd.
Tyto předpisy jsou obsaženy pro země historické v zák. o veřejných školách národních č. 52/1869 ř. z. ve znění zák. č. 53/1883 ř. z. — Podle § 38 tohoto zák. má-li kdo definitivně býti ustanoven za podučitele nebo učitele na školách obecných, má se vykázali vysvědčením způsobilosti pro školy obecné, kteréhož nabýti lze zkouškou způsobilosti učitelské po uspokojivé nejméně dvouleté praktické službě školské na některé veřejné nebo právem veřejnosti opatřené soukromé škole. Podle dalšího odstavce tohoto paragrafu ustaví min. vyuč. ke zkouškám o učitelské způsobilosti zvláštní komise, při čemž má býti zásadou, že členy komise mají především býti ředitelé a učitelé ústavů učitelských, dozorci školní a důkladní učitelé škol obecných.
Při kterých ústavech učitelských má min. takové zvláštní komise ustanoviti, v zákoně stanoveno není. Z toho nutno souditi, že zákon propůjčuje ministru vyuč. — nyní škol. — jen právo zřizovati zkušební komise pro zkoušky učitelské způsobilosti při některých ústavech učitelských, že mu však neukládá povinnosti, zřizovati zkušební komise při všech ústavech učitelských, a že jest věcí úvahy ministra škol., při kterých ústavech tak učiniti chce. Tomu-li tak, pak nelze shledati, že by vydržovatel ústavu učitelského, třeba veřejného, měl nárok na to, aby ministr škol. také při jeho ústavě zřídil komisi pro zkoušky učitelské způsobilosti. Jestliže tedy min. škol. žádosti vydržovatele o zřízení komise nevyhověl a komise nezřídil, neporušil tím subj. práva vydržovatele ústavu, nechť zamítnutí žádosti odůvodnil jakkoliv, tedy třebas i tím, že lze takovou komisi zříditi jen při státním ústavě učitelském.
Nemůže proto ani v daném případě býti důvodně tvrzeno nezákonné porušení práv st-lových.

Citace:

Č. 10955. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 903-906.