Č. 10896.Živnostenské právo: * Zednický mistr, který svoji živnost přeložil ze Slovenska nja území, kde platí zákon o stavebních živnostech č. 193/1893 ř. z., jest oprávněn živnost zednického mistra provádéti v rozsahu § 3 tohoto zák.(Nález ze dne 28. listopadu 1933 č. 19.396/32.)Věc: Josef K. v M. proti zemskému úřadu v Brně o živnostenský přestupek. Výrok. Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: St-l, jenž nabyl koncese zednického mistra podle vl. nař. z 26. května 1925 č. 103 Sb., oznámil podáním ze 7. ledna 1927 osp-é v Brně, že »svou živnost zednického mistra hodlá přestěhovati do M.« a žádal, aby mu surovým dekretem byla udělena příslušná koncese«. K této žádosti propůjčila mu zsp v Brně výnosem z 1. února 1927 skoncesi k provozování živnosti mistra zednického se stanovištěm v M.«Proti udělení koncese podalo odvolání odborné společenstvo zednických mistrů pro obvod obch. komry v Brně. Min. obch. odvolání nevyhovělo výnosem ze 14. května 1927, »poněvadž podle ustanovení § 2 zák. z 23. června 1925 č. 155 Sb. byl výše jmenovaný (t. j. st-l) ku přenesení své živnosti zednického mistra z Bratislavy do M. oprávněn, ovšem jen v tom rozsahu oprávnění, jaké má živnost zednického mistra na Slov.«. Toto rozhodnutí bylo intimováno též st-li, jemuž bylo doručeno 29. června 1927.Nálezem okr. úřadu v Brně z 25. února 1931 byl st-l uznán vinným přestupkem § 17 zák. č. 193/1893 ř. z. a § 3 vl. nař. č. 103/1925 Sb. a odsouzen k pokutě Kč 800, v případě nedobytnosti do vězení na 40 dnů. Podstata přestupku shledána v tom, že v měsíci srpnu 1930 dokončil st-l stavbu rodinného domku Tomáše V. v O., jehož hloubka je 9.05 m, a v téže době dokončil stavbu domku Petra N. v O., jehož šířka měří 17 m a hloubka 12 m, a prováděl tedy neoprávněně stavby, k nimž podle znění koncesní listiny není oprávněn.Podáním z 8. března 1931 zaslal st-l »jako omluvu proti tomu opis své koncesní listiny« a prohlásil, byv tázán dne 22. března 1931 u okr. úřadu v Brně, že považuje toto podání za odvolání. Zem. úřad v Brně odvolání nevyhověl nař. výnosem.O stížnosti uvažoval nss takto:Žal. úřad potvrdil trestní nález vydaný proti st-li, vycházeje z právního názoru, že st-l, vykonávaje udělenou mu koncesi mistra zednického pro M., jest omezen na rozsah, jaký má tato živnost na Slov. Po této stránce dovolal se výnosu min. obch. ze 14. května 1927, jímž prý byla koncese na základě odvolání společenstva zednických mistrů v Brně doplněna v tom směru, že st-l je oprávněn provozovati živnost zednického mistra jen v tom rozsahu, jaký má tato živnost na Slov., který podle názoru žal. úřadu nabyl moci práva. Stížnost ovšem nemá pravdu, tvrdí-li, že st-l byl o tomto výnosu uvědomen pouze v ten smysl, že stížnost společenstva byla zamítnuta, neboť podle obsahu správních spisů byl st-li sdělen celý obsah uvedeného výnosu.Vzhledem k tomu však, že na sporu jest otázka pravoplatnosti tohoto výnosu, pokud se týče výroku v něm obsaženého o rozsahu živn. oprávnění, musil si nss vyložiti předem obsah jeho a ujasniti si, zdali tento výnos min. obch. ve zmíněné části má povahu judikátního výroku a zdali nabyl právní moci a proto účinnosti též vůči stěžovateli. A tu dospěl nss k názoru, že po této stránce nelze uvedené poznámce přiznati povahu výroku judikátního. Předmětem sporu, který byl zahájen odvoláním společenstva zednických mistrů v Brně, domáhající se zrušení koncese udělené st-li zsp-ou, a ukončen uvedeným výnosem min. obch. ze 14. května 1927, byla jedině otázka právní existence koncese. Min. obch. zamítnuvši odvolání společenstva, rozřešilo otázku tu kladně. Byl-li pak spor takto vymezen, nebylo rozhodnutím min. obch. nic měněno na existenci koncese. K výroku o rozsahu živn. oprávnění nemělo min. obch., rozhodujíc jako stolice odvolací o řečeném odvolání, vůbec podnětu, protože otázka rozsahu koncese nebyla na sporu. Nemělo důvodu ani k opatření z moci úřední podle § 146 odst. 4 živn. řádu, který jedině mohl by tu přijíti v úvahu, poněvadž nešlo o nedostatek nějakého zákonného požadavku pro nabytí živn. oprávnění. Jestliže za tohoto stavu věci min. zamítajíc odvolání společenstva vyslovilo, že st-l podle ustanovení § 2 zák. z 23. června 1925 č. 155 Sb. byl k přenesení své živnosti zednického mistra v Bratislavi do M. oprávněn, a dodalo »ovšem jen v tom rozsahu oprávnění, jaké má živnost zednického mistra na Slov.«, nemůže nss tomuto dodatku rozuměti tak, že by tvořil součást judikátního výroku o podaném odvolání, jenž by byl nabyl účinku právní moci vůči st-li, nýbrž mohl jej vyložiti jen jako nezávazný projev právního názoru, že st-l, vykonávaje svoji živnost v M. na základě koncesního dekretu právem mu vydaného, bude tak moci činiti jen v rozsahu, jaký má živnost zednického mistra na Slov. Poznamenati dlužno též, že koncesní dekret st-li vydaný pro M. podle správních spisů dodatkem tímto doplněn nebyl.Zbývá tedy zkoumati, zdali právní názor vyjádřený v uvedeném dodatku cit. výnosu min. obch., jejž žal. úřad položil za základ nař. rozhodnutí, jest ve shodě se zákonem. Paragraf 2 zák. z 23. června 1925 č. 155 Sb., kterým se upravuje teritoriální rozsah nabytých živn. oprávnění, praví: »Stavitelé, zedničtí, tesařští, kameničtí a studnařští mistři, oprávnění na základě koncesní listiny vydané podle zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. . . . . neb na základě koncesní listiny aneb živn. listu, vydaného podle živn. předpisů dříve uherských, mohou kdekoliv na území čsl. republiky vykonávati práce, spadající do jejich oboru, mohou svoji živnost kamkoliv přenésti« . . . »Avšak živnostníci, oprávnění dosud na Slov. a Podk. Rusi, smějí v ostatních částech republiky práce dotyčné prováděti, jakož i zřizovati závody vedlejší a sklady pouze v oněch místech a v tom rozsahu, jako příslušní živnostníci oprávnění podle zák. č. 193/1893 ř. z.«. »Živnostníci pak oprávnění dosud na území republiky mimo Slov. a Podk. Rus smějí na Slov. a Podk. Rusi dotyčné práce prováděti pouze v tom rozsahu, jako příslušní živnostníci, oprávnění podle zák. čl. XVII: 1884 (živn. zák.)«.Z tohoto ustanovení se podává, že o rozsahu oprávnění rozhodují ustanovení těch zákonů, které jsou platné na tom kterém území čsl. republiky, do něhož živnost z území jiného, kde platí jiné předpisy, byla přenesena, že tudíž o rozsahu živnosti nabyté podle předpisů platných na Slov. a přenesené na území, kde platí zákon o stavebních živnostech č. 193/1893 ř. z., sluší posuzovati nikoliv podle předpisů platných na Slov., nýbrž podle zák. č. 193/1893 ř. z. Ze zákon č. 155/25 chtěl provésti takovou volnou rovnoprávnost živnostníků ze Slov. a Podk. Rusi a živnostníků z Čech, Mor. a Slez., dotvrzují parlamentní materiálie zákona, v nichž na různých místech jest tento úmysl výslovně zdůrazněn (srov. důvodovou zprávu k vlád. návrhu — tisk 2087 senátu, zprávu živn.-obch. výboru senátu o tomto návrhu — tisk 2103, a zprávu výboru posl. sněm. pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností — tisk 5173).Byl proto st-l, přesídliv řádně z Bratislavy do M., oprávněn provozovati živnost zednického mistra v tom rozsahu, jaký této živnosti dává zákon o stav. živnostech č. 193/1893 ř. z.Názor žal. úřadu, který stojí na stanovisku opačném, nemá tudíž opory v zákoně.