Č. 10631.

Cesty. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Účastník, který používal veř. cesty obecní jen z titulu usus communis, není legitimován ke stížnosti, usnese-li se obecní zastupitelstvo na zákazu užívání cesty k jízdě nákladními automobily.
(Nález ze dne 16. června 1933 č. 8234.)
Prejudikatura: Boh. A 1029/21, 1904/23, 6276/27.
Věc: Ústřední potravní spolek pro Slezsko v L. proti zemskému úřadu v Brně o zákaz jízdy těžkými automobily.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v L. usneslo se ve schůzi konané dne 9. dubna 1930 zakázali pod pokutou jízdu nákladními automobily nosnosti přes 2 tuny po všech neválcovaných obecních cestách, ježto tyto cesty pro tak veliký náklad stavěny nejsou. Usnesení toto bylo sděleno také stěžujícímu si spolku, který podal z něho odvolání, jež bylo výměrem okr. úřadu ve Frýštátě ze 3. září 1930 zamítnuto podle § 90 slez. obec. zříz. se zřetelem k § 7 zák. č. 33/1898 z. z. slez. v podstatě z toho důvodu, že stěžující si spolek není k odvolání legitimován. Nař. rozhodnutím zamítl zem. úřad v Brně odvolání, jež podal stěžující si spolek z tohoto výměru, z důvodů věcných.
Uznav na základě usnesení adm. plena z 22. května 1933 z důvodů, uvedených v nál. Boh. A 10.597/33, že toto rozhodnutí bylo vydáno úřadem v pořadí instančním k rozhodování ve věci příslušným, musil nss dále zkoumati stižní legitimaci stěžujícího si spolku, kterou mu žal. úřad zřejmě přiznal, jak to plyne z toho, že přes to, že první instance mu ji odepřela, v nař. rozhodnutí o ní se nezmínil a o odvolání spolku meritorně rozhodl. Tato skutečnost nemůže býti arci překážkou, aby se nss otázkou legitimace st-le zabýval, ježto ji zkoumá samostatně, nejsa při tom vázán právním názorem, ze kterého při tom žal. úřad vycházel.
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, kdy někdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního ve svých právech zkrácen, a to toliko na zakročení strany (§ 5). Z toho plyne, že základním nezbytným předpokladem stižní legitimace jest, aby šlo o porušení veřejných subj. práv osoby, která ve stížnosti tvrdí, že byla v nich správním aktem poškozena. Pouhému zájmu strany nss ochranu poskytnouti nemůže.
V daném případě cítí se stěžující si spolek poškozeným tím, že obecní zastupitelstvo v L. zakázalo jízdu nákladními automobily, přes 2 tuny těžkými, po všech neválcovaných veřejných obecních cestách, kterých spolek dosud neomezeně svými automobilovými vozidly používal. Toto používání veřejných cest vykonával spolek patrně jen jako každý jiný uživatel veřejné cesty v důsledku obecného užívání, jaké přísluší podle § 287 o. z. o. každému občanu. Taková pouhá účast na obecném užívání (usus communis) nedává však účastníkům ani nároku na zachování veřejné cesty jako takové, ani postavení strany v řízení o zrušení veřejné cesty. Právo procesní strany v tomto řízení mohl by pro sebe reklamovati jen ten, komu by příslušelo k oné cestě nějaké veřejné právo na kvalifikované její užívání, jež by pak požívalo ochrany podle § 2 zák. o ss, jak nss již opětně vyslovil (srov. Boh. A 1029/21, 1904/23, 6276/ 27). Při tomto zásadním právním názoru setrvává nss i v daném případě. Z toho pak argumento a majore ad minus plyne, že tím méně lze účastníku, který používal veřejné cesty jen ex titulo usus communis, přiznati nárok na její dosavadní neobmezené užívání, a postavení procesní strany v takovém řízení, ve kterém nešlo ani o zrušení veřejných cest, nýbrž toliko o zákaz používati jich k jízdě těžšími automobily, jak tomu bylo v nynějším případě. Takovýmto opatřením mohlo by býti zasaženo do veřejných subj. užívacích práv jen tehdy, kdyby užívání toto nedálo se uživatelem jen usu publico, nýbrž opíralo by se o zvláštní kvalifikovaný titul veřejnoprávní. Nějakého takového zvláštního titulu se však stěžující si spolek ve stížnosti nedovolává ani v řízení správním nedovolával a ani netvrdil, že by řečeným zákazem byla mu vůbec znemožněna komunikace jeho automobily s jeho nemovitostmi. Odůvodňuje-li spolek svou legitimaci ke stížnosti poukazem na to, že jest představitelem značné části obce, majitelem několika nemovitostí a poplatníkem, nejsou tyto okolnosti se zřetelem k tomu, co bylo výše řečeno s to, aby legitimace spolku mohla býti o ně opřena, neboť i kdyby tvrzení tato byla správná, nevyplývalo by z nich, že opravňují spolek k podání stížnosti, když spolku materielní nárok na zachování dosavadního neobmezeného užívání veřejných obecních cest nepřísluší.

Citace:

Č. 10631. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 49-51.