Č. 10821.

Zaměstnanci veřejní: * Nároku obecního úředníka na ponechání správcovského přídavku jako zvláštní výhody podle ustanovení § 41 odst. 3 zák. o obec. úřednících č. 443/19 nebrání okolnost, že úředníku byla v jiných směrech poskytnuta platová úprava výhodnější, než jakou mu zaručují předpisy cit. zák.
(Nález ze dne 2. listopadu 1933 č. 17979.)
Věc: Obec města M. proti zemskému úřadu v Brně (za zúč. Ing. Karla Cz. adv. Dr. Fr. Kačer z Prahy) o správcovský přídavek Ing. Karla Cz.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost
řízení.
Důvody: Proti úpravě služebních příjmů podle zák. č. 443/19, provedené usnesením správní komise města M. ze 6. května a 25. května 1920 podal inž. Karel Cz., ředitel měst. stav. úřadu v M., rozklad event. rekurs z 30. listopadu 1920, v němž namítal, že dosavadní 25%ní správcovský přídavek, kterýž mu přísluší podle § 13 stanov pro organisaci měst. úřadů a úpravy příjmů měst. úředníků a sluhů č. 3428/1912, byl mu neprávem přiznán pouze ve výši 10% ze základního služného včetně trienálek a kvinkvenálek místo ve výši 25%, neboť měl mu býti v této výši ponechán jako zvláštní výhoda ve smyslu ustanovení § 41 odst. 3 zák. č. 443/19.
Předkládajíc tento rekurs mor. zv uvedla správní komise města M ve zprávě z 8. dubna 1921, že usnesením jejím ze 6. května pokud se týče 25. května 1920 byly upraveny služební a hmotné poměry úředníků obce M. podle zák. č. 443/19. Měst. úředníci byli zařazeni podle tohoto zák. s tou výhodou, že základní plat byl jim přiznán o 2 stupně výše než je zákonem určeno. Správní komise poskytla dále měst. úředníkům 2 další postupy a to dvě 10% kvinkvenálky po dosažení 24. služebního roku a tím 8 trienálek a přiznala správcům úředních oddělení 10% správcovský přídavek, který se počítá ze základního platu včetně trienálek případně kvinkvenálek. Podle zák. nemají správcové úředních oddělení nároku na správcovy přídavek, správní komise přiznala jim však 10% ní správcovský přídavek. Dříve měli správcové úřadů správcovský přídavek ve výši 25% ze základního služného a z bienálek. Nyní je základní plat značně vyšší, bienálky již neexistují, takže rovněž již ne- existuje základ dřívějšího správcovského přídavku. Odvolatel mohl by žádati o ponechání správcovského přídavku v dosavadní výši, ale jen tehdy, kdyby nynější celkové příjmy jeho byly nižší než měl dříve, toho však v případě odvolatelově není. Z toho je patrno, že odvolatel nebyl proti dřívějšímu stavu zkrácen. Konečně podotknuto, že se úprava příjmů stala kolektivní smlouvou, která byla sjednána mezi zástupci správní komise a zástupci organisace úřednictva a tím se stala závaznou pro všechny úředníky, kteří jsou členy úřednické organisace, tedy i pro odvolatele jakožto člena této organisace. Opis této kolektivní smlouvy byl ke zprávě přiložen s poznamenáním, že smlouva ta byla schválena ve schůzi obecní správní komise ze 6. května 1920.
K této zprávě podal ing. Karel Cz. k vyzvání mor. zv-u vyjádření ze 13. října 1921, v němž prohlásil, že považuje za nerozhodnou okolnost, že podle nové úpravy obdržel vyšší služné, než měl před ní, neboť nárok na 25% správcovský přídavek je zvláštní výhodou ve smyslu § 41 odst. 3 zák. č. 443/19, již jest zachovati bez ohledu na to, že celkové služební příjmy jsou i bez oné zvláštní výhody vyšší, než byly před platovou úpravou. V kolektivní smlouvě bylo sice ujednáno, že správcům jednotlivých samostatných úřadů přísluší 10% ní funkční přídavek ze služného, avšak toto ustanovení se samozřejmě vztahuje jen na ony úředníky, kteří teprve po uzavření této smlouvy budou jmenováni správci samostatných úřadů a nikoliv na úředníky, kteří takovou funkci již zastávají. Nehledíc k tomu, nemůže taková smlouva zbaviti jednotlivé úředníky výhod již zákonem jim poskytnutých a nebyl to zajisté úmysl smluvních stran, poněvadž při kolektivních smlouvách platí zásada, že dosavadní výhody vždy ústávají v platnosti.
K tomuto vyjádření ing. Cz. zaujala stěžující si obec stanovisko v podání k mor. zv ze 3. listopadu 1921 v tom smyslu, že účel ustanovení § 41 zák. o obec. úřed. byl pouze ten, aby starší úředníci nebyli platovou úpravou podle zák. poškozeni. Organisační statut obecní ze 7. června 1912 přiznal ing. Cz. 25%ní správcovský přídavek z příjmů stanovených v tomto statutě; nárok na správcovský přídavek v téže percentuelní výši z nově stanovených služebních požitků nelze ze zák. dovoditi, nejvýše by bylo možno citovanému předpisu zák. rozuměti tak, že správcovské přídavky mají zůstati v platnosti v nezměněné ciferné výši, v jaké byly vypláceny v době zařazení inž. Cz. podle kolektivní smlouvy, ale i to jen tehdy, kdyby celkové příjmy služební nebyly zvýšeny.
Okresní úřad v Mor. Ostravě, jemuž byla na základě zák. č. 125/27 odstoupena věc ke kompetentnímu vyřízení, pak výměrem z 10. září 1929 zamítl odvolání inž. Karla Cz. jakožto bezdůvodné.
Dalšímu odvolání inž. Cz. vyhověl zem. úřad v Brně nař. výměrem z těchto důvodů: Spornou je otázka, zda 25%ní správcovský přídavek je zvláštní výhodou ve smyslu § 41 odst. 3 zák. č. 443/19. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nutno za zvláštní výhodu považovati ty výhody, jež se týkají oněch stránek služebního poměru, jež cit. zákonem byly upraveny. Správcovský 25%ní přídavek byl součástí platu. Cit. zákon mimo jiné upravil výši služebního příjmu obecního úředníka, upravuje tudíž určitou stránku služebního poměru obecního úředníka a je tedy 25%ní správcovský přídavek zvláštní výhodou, která ve smyslu § 41 odst. 3 zák. č. 443/19 zůstává nadále v platnosti. Přísluší ing. Cz. tudíž od 1. března 1920 dále 25%ní správcovský přídavek.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané obcí města M. uvážil nss toto:
Obsahem nař. rozhodnutí je výrok žal. úřadu, že 25%ní správcovský přídavek je zvláštní výhodou ve smyslu předpisu § 41 odst. 3 zák. o obec. úřednících, která musí ing. Cz. zůstati zachována i za úpravy platové, provedené podle tohoto zákona. Stížnost proti tomuto právnímu názoru nenamítá, že by správcovský přídavek, o nějž je spor, nemohl býti za žádných okolností uznán za zvláštní výhodu ve smyslu § 41 odst. 3 zák. o obec. úřednících, nýbrž dovozuje, že 25% ní správcovský přídavek bylo by možno uznati za zvláštní výhodu ve smyslu předpisu § 41 odst. 3 zák. o obec. úřed. jen tenkráte, kdyby se ing. Cz. nebylo dostalo se zřetelem k úmluvě z 29. dubna 1920 platových výhod jiných, přesahujících platové nároky zaručené zákonem o obecních úřednících, totiž dvou 10%nich kvinkvenálek po vyčerpání 8 trienálek a 10% správcovského přídavku pro výměru pense započítatelného. Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Podle ustanovení odst. 3 § 41 zák. o obec. úřednících z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. zůstávají zvláštní výhody, přiznané obecním úředníkům — kteří byli ustanoveni před tím, než cit. zákon nabyl účinnosti a optovali podle odst. 2 téhož paragrafu v tom smyslu, aby pro budoucnost jejich služební poměr byl posuzován nadále podle ustanovení tohoto zákona — jejich služební smlouvou, nadále v platnosti.
Zákon tu zcela všeobecně stanoví, že dosavadní zvláštní výhody přiznané obecním úředníkům zůstávají v platnosti, a nevylučuje nárok obecních úředníků na respektování těchto zvláštních výhod ani tehdy, dostalo-li se úředníku při úpravě jeho služebního poměru podle ustanovení zákona o obec. úřednících dobrovolným rozhodnutím obce snad v jiných směrech úpravy výhodnější, než na jakou by úředník měl právní nárok již ze zákona samého. Z toho plyne, že obec nemůže proti nároku obecního úředníka, aby byly respektovány zvláštní výhody, nabyté před účinností zák. o obecních úřednících, s účinkem se brániti poukazem na to, že nárok ten je kompensován dobrovolným přiznáním výhodnější úpravy služebního poměru v jiných směrech.
Proti tomuto výkladu nemluví ani intence cit. ustanovení, aby totiž úředníkům, jimž byly dříve poskytnuty výhody, které jim v některých směrech poskytovaly postavení ještě příznivější, než na jaké mají nárok podle zák. o obecních úřednících, bylo usnadněno optování ve smyslu předpisu odst. 2 § 41 cit. zák. pro úpravu jejich služebního poměru podle norem tohoto zák., neboť není vyloučeno, že by si úředník cenil zvláštní výhodu, kterou dosud měl, výše, než výhody přislíbené mu v rámci nové úpravy služebního poměru podle zák. o obecních úřednících, a zřetel na ztrátu oné zvláštní výhody by mohl jej odvrátiti od volby pro úpravu služebního poměru podle zákona o obecních úřednících.
Potud nebylo tudíž možno uznati stížnost důvodnou.
Naproti tomu uznal nss oprávněnou výtku stížnosti, že žal. úřad v nař. rozhodnutí nevyčerpal plně předmět sporu, neboť nezabýval se otázkou, zda nárok inž. Cz. na 25%ní správcovský přídavek nebyl snad s jeho souhlasem zrušen a nahražen výhodami jinými; v tomto nedostatku spatřuje stížnost podstatnou vadu řízení.
Předpis § 41 odst. 3 zák. o obec. úřed. mluvě o tom, že zvláštní výhody úředníkům přiznané nadále zůstávají v platnosti, má zřejmě na mysli jen takové zvláštní výhody, které úředníku po právu příslušely ještě v době, kdy se provádí úprava služebního poměru obecního úředníka podle zákona o obec. úřednících, nemůže proto úředník na základě cit. předpisu požadovati, aby při takové úpravě jeho služebního poměru byly respektovány i zvláštní výhody, na něž právního nároku již pozbyl.
Ve správním řízení bylo jak obcí dnes si stěžující, tak i inž. Cz. poukazováno na dohodu (kolektivní smlouvu) z 29. dubna 1920 mezi zástupci obce a zástupci odborové organisace úřednictva o úpravě služebních poměrů úředníků obce M.; stěžující si obec zdůrazňovala, že tato dohoda je závazná i pro ing. Cz. jakožto člena této organisace. Když pak ing. Cz. ve svém vyjádření ze 13. října 1921 dovozoval, že kolektivní smlouvou nebyl dotčen nárok na 25%ní správcovský přídavek, bylo v tom směru konáno šetření výslechem zúčastněných činitelů; tu pak zejména předseda a jednatel Stavovského sdružení samosprávných zaměstnanců severovýchodní Moravy a Slezska vypověděli dne 12. dubna 1922, že ve smyslu dohody z 29. dubna 1920 na místě dosavadního 25% správcovského přídavku měl nastoupiti správcovský přídavek 10%ní ze zvýšených nových příjmů.
Za tohoto stavu spisů bylo věcí žal. úřadu, aby se v zájmu úplného vyřízení projednávané věci (§ 69 odst. 1 a § 82 správ. řádu č. 8/28) vypořádal v nař. rozhodnutí také s otázkou, zda k dohodě z 29. dubna 1920 mezi zástupci obce a zástupci úřednické organisace platně došlo, dále, zda a jaký vliv mohla tato dohoda míti na trvání právního nároku st-lova na 25%ní správcovský přídavek, neboť otázka tato má právní relevanci pro posouzení oprávněnosti nároku ing. Cz. na ponechání 25%ního správcovského přídavku jakožto zvláštní výhody ve smyslu předpisu § 41 odst. 3 zák. o obec. úřednících i za platové úpravy podle tohoto zák.
Ježto žal. úřad ponechal tuto právně závažnou okolnost mimo úvahu, bylo uznati důvodnou výtku stížnosti, že žal. úřad projednávanou věc vyřídil neúplně; pro tuto podstatnou vadu bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 10821.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 525-528.