Č. 10915.

Známky: I. O mezích činnosti nss-u při přezkoumávání výroku min. obch. o podobnosti známek. — II. Při posouzení podobnosti známek jest přihlížeti k možnosti omylu průměrného konsumenta — při obyčejné pozornosti — o původu zboží, označeného známkami vykazujícími určité charakteristické znaky. — III. Sestává-li známka z několika prvků, majících stejnou charakterisační způsobilost rozlišovací, takže by každý z těchto prvků sám o sobě byl způsobilý tvořiti obsah známky, není touto skutečností ještě vyloučena možnost zaměnitelné podobnosti se známkou jinou, jejímž obsahem je jen jeden z těchto prvků.
(Nález ze dne 5. prosince 1933 č. 20.464.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 3465/24, 5610/26; ad II.: Boh. A 1053/21, 5610/26; ad III.: Boh. A 9181/31.
Věc: Václav V. v P. (adv. Dr. Viktor Šťastný z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. firmu Dr. A. Oe. v B., adv. Dr. Ludv. Janowitz z Prahy) o ochranou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle spisů byla pro firmu Dr. A. Oe., dnes zúčastněnou stranu, 4. června 1923 zapsána u obch. komory v Praze — mimo jiné — také pro mouku na pečení, pečivo, piškoty, prášek na pečení, tuky pro pokrmové a technické účely, pudinkový prášek atd. pod č. 23.189 známka, vykazující bílou silhuetu ženské hlavy v profilu v černém elipsovitém poli, kde se vyskytují ještě bílé nápisy »Oetker’s Hellkopf«. Pod touto grafickou částí pak vykazuje známka části textové, z nichž vynikají nápisy »Doktor Oe.’s Backpulver Backincc. Nad uvedeným černým elipsovitým polem jest pak drobnější nápis »Dr. A. Oe., Baden-Wien«. Levá polovina známky obsahuje jedině textové části, a to dva kuchařské recepty. Z textu vynikají jedině slova »Dr. Oetkeťs Topfkuchen«, a »Dr. Oetkeťs Marmorkuchen«.
Pro Václava V., dnešního st-le, byla zapsána 17. března 1927 u obch. komory v Praze pro přísady do pečivá pod č. 31.727 známka, vykazující na žlutém podkladě červené srdcové pole, v němž jest provedeno v barvě podkladu známky a červenou kresbou vyobrazení hlavy dívky v národním kroji. Obličej jest obrácen en face. Pod touto grafickou částí jest něco níže po stranách po jednom menším červeném srdci, dále pak některé části textové, z nichž vyniká pouze nápis »Vanilinový cukr«.
Žalobou de praes 16. února 1929 domáhala se zúčastněná strana, opírajíc se o § 3 známk. novely výmazu známky c. 31.727/Praha z důvodu její zaměnitelné podobnosti se známkou č. 23.189/Praha. Po provedeném řízení vyhovělo min. obch. této žalobě, prohlásilo nař. rozhodnutím zápis známky č. 31.727/Praha neúčinným, nařídilo její výmaz a uznalo st-le povinným k náhradě útrat známkového sporu.
Toto své rozhodnutí opřelo min. obch. o nepopřené zjištění, že obě známky jsou zapsány pro stejný druh zboží, že známka č. 23.189/Praha má prioritu před známkou st-le a o tyto úvahy:
»St-l neprávem soudí, že známky se liší již svými motivy. Naopak dlužno uznati, že obě známky vykazují jako společný motiv obraz ženské hlavy, provedený světle na tmavém poli. Vyobrazení ženské hlavy vykazují ovšem některé rozdíly. Tak vykazuje známka zúčastněné strany pouze silhuetu ženské hlavy z profilu a s velkým účesem, kdežto známka st-lova zobrazuje částečně kresbu obličeje, části národního kroje, místo účesu jest zde čepec a hlava jest provedena en face. Také barva vyobrazení jest různá. Tyto rozdíly v provedení nejsou však nikterak tak výrazné a charakteristické, aby se dalo předpokládati, že si jich povšimne i průměrný konsument při obyčejné pozornosti, kterou známkám věnuje a že podle nich známky odliší. Při tom dlužno msti také na paměti, že konsument zpravidla nevidí známek současně vectle sebe, nýbrž každou zvláště a často až po dlouhé době. I když se připustí, že totožnost motivu, v různých známkách použitého, nemusí ještě za všech okolností založiti podobnost známek, sluší přece uvážiti, že tam, kde je znázorněn předmět druhově týž, nelze předpokládati, že při obyčejné pozornosti utkví v paměti průměrného konsumenta více než zcela všeobecné rysy, které právě ten který předmět charakterisují, t. j. v tomto případě, které postačují a kterých jest třeba, aby vyvolaly představu světlé ženské hlavy na tmavém poli. Uvedené grafické součásti známek dlužno proto uznati za zaměnitelně podobné. Tyto grafické součástí jsou pak již samy o sobě tak výrazné, že je může konsument pokládati za zvláštní značky, které právě jsou určeny vyznačovati původ zboží z určitého podniku. Za těchto okolností nemůže pak ani připojení jména a jiných odlišných nápisů (jako na př. »Backin«, »Oe . . ,’s Backpulver«, »Vanilinový cukr« atd.), stejně tak jako i různý tvar tmavého pole (elipsa — srdce), dále pak i rozdíl v barvách, vyloučiti záměnu známek při obyčejné pozornosti průměrného konsumenta. Kromě toho jest tu možnost záměny ještě zvyšována tím, že jde tu o zboží denní potřeby, při jehož koupi není pozornost konsumentova nikterak napjata, a že tu jsou konsumenty nejširší vrstvy konsumentů, tedy často také vrstvy velmi malé inteligence.«
»Poukaz st-le na kontrast černé a bílé barvy ve známce zúčastněné strany, nemůže nic měniti na rozhodnutí ministerstva, neboť tento kontrast není tak charakteristický, jak soudí st-l a nelze jej pokládati za tak význačný znak, že by mohl za daných okolností — které byly vyloženy v předešlém odstavci — odůvodniti nepodobnost známek.«
»St-l namítal dále, že srdce v jeho známce dodává známce zvláštního rázu, že se vžilo a jest charakteristickým. Ani toto tvrzení nic neprokazuje. St-li dlužno přisvědčiti potud, že srdce jest v jeho známce částí vedle vyobrazení rovněž významnou a že může část konsumentů si zapamatovati právě ono srdce a pokládati je za rozhodující. Leč tato okolnost nevylučuje, aby jiná část konsumentů si povšimla jako význačného znaku ne srdce, nýbrž vyobrazení světlé ženské hlavy v tmavém poli. Pokud pak konsument právě podle posléze uvedeného znaku, který zná ze. známky zúčastněné strany, bude zboží v obchodě požadovati, bude jedině jemu přikládati ve známce význam rozhodující a nemohou pak jiné sebe různější součásti vyloučiti záměnu známek. Vžití srdce jest tu bez významu, neboť za základ dlužno vzíti nikoliv konsumenta, který zná známku st-lovu, nýbrž konsumenta, který zná známku zúčastněné strany a který podle této známky hledá v obchodě žádané zboží. Také z námitky, že průměrný konsument si povšimne slovenského kroje a uvědomí si, že by německá firma Oe. si nedala na své zboží slovenský kroj, nelze nic dovozovati, neboť za základ nelze tu vžiti konsumenta, který kupuje zboží podle firmy, nýbrž konsumenta, který kupuje zboží podle známky, resp. podle některé význačné části známky, kterou si právě zapamatoval. Nerozhoduje, že jméno »Oe.« se vyskytuje také ve známce žalující strany vedle součástí obrazové a jiných součástí textových, neboť nelze předpokládati, že konsument, který si zapamatoval ze známky zúčastněné strany světlou hlavu v tmavém poli, musil si nutně zapamatovati také jméno »Oe.«.
O stížnosti proti tomu podané nss uvážil:
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. obch. žalobě zúčastněné strany z důvodu, že mezi střetnuvšími se známkami jest žalobou tvrzená podobnost podle § 3 známk. novely z roku 1895.
Podle své konstantní judikatury (na př. Boh. A 3465/24, 5610/26 a j.) přezkoumává nss v mezích stížností vznesených výtek (§§ 5 a 18 zák. o ss) výrok úřadu o podobnosti známek, jednak po stránce právní, totiž, zdali úřad svůj úsudek založil na správném výkladu a užití zákona, t. j., zda posuzoval podobnost známek s těch hledisek, jak to předpisuje ustanovení zákona, jednak po stránce skutkové, t. j., zda si úřad zjednal pro svůj úsudek dostatečný podklad a je-li logicky možný závěr, k němuž v otázce podobnosti dospěl.
Stížnost, pohybujíc se svými výtkami v podstatě v rámci soudní judikaturou takto vymezeném, vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad šel přes meze zákona, t. j., že za základ svého úsudku o podobnosti nepoložil konkrétní obsah střetnuvších se známek, nýbrž jen motiv jim společný, měřítko to, které zákon nezná.
Je pravda, že žal. úřad uvedl na počátku svých úvah o podobnosti střetnuvších se známek, že vykazují »jako společný motiv obraz ženské hlavy, provedený světle v tmavém poli«, avšak úřad nepřestal na tomto výroku, nýbrž v dalším obsahu nař. rozhodnutí vyslovil, že právě obraz ženské hlavy, provedený světle v tmavém poli, obsažený v obou známkách, znázorňuje předmět druhově týž, jehož jen všeobecné obrysy utkví v paměti průměrného konsumenta. Z toho jest patrno — ač žal. úřad vyslovil, že jde ve směru právě vytčeném o motiv (čímž ostatně chtěl podle spisů zřejmě jen vyvrátiti tvrzení stěžující si strany, že v daném případě nejde ani o společný motiv) — že se ve skutečnosti postavil na stanovisko, že v daném případě spočívají střetnuvší se známky nejen na stejné abstraktní myšlénce — motivu, — nýbrž že obsahují konkrétní provedení této myšlénky, způsobem vykazujícím charakteristické rozlišovací znaky, jež jsou s to uvésti průměrného konsumenta při obyčejné pozornosti v omyl o původu zboží jimi označeného. To plyne ostatně i z toho, že se žal. úřad před tím, nežli dospěl k úsudku právě uvedenému, zabýval podrobně rozdíly obou známek, na něž stížnost klade důraz a že je eliminoval jako nedosti výrazné a charakteristické pro to, aby se dalo předpokládati, že si jich průměrný konsument povšimne při obyčejné pozornosti.
Na podkladě těchto úvah dospěl nss k závěru, že žal. úřad, zkoumaje otázku podobností střetnuvších se známek, nevzal, jak stížnost za to1 má, za její měřítko toliko shodu nebo podobnost motivů, nýbrž možnost omylu průměrného konsumenta při obyčejné pozornosti o původu zboží, označeného známkami vykazujícími určité charakteristické znaky, a se zřetelem právě na tyto znaky, kteréžto měřítko, jak nss opětovně vyslovil (Boh. 1053/21, 5610/26 a j.), odpovídá zákonu.
Zkoumaje pak úsudek žal. úřadu, že střetnuvší se známky jsou skutečně charakterisovány obrazem světlé ženské hlavy na tmavém pozadí, neshledal nss, že odporuje spisům a zásadám správného logického myšlení. Je pravda, že žal. úřad, popisuje v nař. rozhodnutí střetnuvší se známky, zjistil, že známka zúčastněné strany vykazuje »jako nejvýznačnější součást bílou silhuetu ženské hlavy v profilu v černém elipsovitém poli« a známka st-lova »červené srdcové pole, v němž jest provedeno v barvě podkladu známky, (t. j. v žluté) a červenou barvou, vyobrazení dívky v národním kroji a že obličej jest obrácen en face«. Leč to nevylučuje, že charakteristickými znaky společnými oběma známkám je obraz světlé ženské hlavy na tmavém poli, t. j., že již tyto prvky jsou s to vyvolati v průměrném konsumentu dojem, že zboží oběma známkami označené pochází z určitého podniku. Správnost tohoto závěru podporuje nejen stížností nepopřené zjištění žal. úřadu, že zpravidla kupec zboží nevidi různé známky vedle sebe a že konsumenti zboží chráněného střetnuvšími se známkami jsou vrstvy nejširší, často i nepatrné inteligence, nýbrž i úvaha, že možnost omylu zásadně je připustili, i když kupec známku zapsanou pro jiného chranitele z vlastní zkušenosti ani nezná, nýbrž o jejich charakteristických znacích má jen představu, vzbuzenou údaji jiných kupců, doporučujících mu zboží známkou chráněné.
Otázka, zda jiné jednotlivé součásti neb prvky známek jsou s to takovou představu seslabiti a zastínili tak, že v mysli průměrného konsumenta při obyčejné pozornosti nedají vzniknouti možnosti omylu o původu zboží, je dojista závažná, žal. úřad ji však, jak jest zřejmo z nař. rozhodnutí, nepustil se zřetele, vysloviv, že omyl ten nevylučuje ani rozdíly v kresbě, v barvě a v provedení a v poloze ženských hlav, jež obě známky vykazují, ani srdcovité pozadí známky st-lovy a kroj, v němž je znázorněna ženská hlava v této známce.
Nss neshledal ani o tomto úsudku, že by odporoval spisům nebo byl získán vadným myšlenkovým postupem, a to nejen z důvodů shora vytčených, nýbrž i proto, že setrval na názoru vysloveném v nál. Boh. A 9181/31, že, sestává-li známka z více prvků, majících dokonce i stejnou charakterisačni způsobilost rozlišovací, takže by každý z těchto prvků sám o sobě byl způsobilý tvořiti obsah známky ochranné, není touto skutečností ještě vyloučena možnost zaměnitelné podobnosti se známkou jinou, jejímž obsahem je jen jeden z těchto prvků.
Shledal-li tudíž žal. úřad, že podobnost střetnuvších se známek je založena vyobrazením světlé ženské hlavy v tmavém pozadí — poli, nelze nalézti, že nař. rozhodnutí na tom založené spočívá na mylném pojetí zákona nebo na skutkové podstatě odporující spisům a zásadám logického myšlení nebo jinak vadné.
Stížnost, snažící se dovoditi opak, je tudíž bezdůvodná.

Citace:

Č. 10915. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 783-787.