Č. 10899.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Výměrem, podléhajícím podle §§ 189 a 239 zák. č. 221/24 a 184/28 instančnímu rozhodování, je též »upomínka« okr. nemoc, pojišťovny, vybízející stranu, aby do určité lhůty vyrovnala nedoplatky na pojistných příspěvcích, jinak že se proti ní zavede exekuce.
(Nález ze dne 28. listopadu 1933 č. 20.107.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Humenném proti zemskému úřadu v Bratislavě o sociální pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nemoc, pojišťovna v Humenném vyzvala přípisem z 18. listopadu 1929 Juraje Ž. v K., aby svůj nedoplatek na příspěvcích v obnose 820 Kč do tří dnů vyrovnal s tím, že jinak se proti němu zavede exekuce prostřednictvím advokáta a kromě toho může býti pro neplacení pojistného potrestán až do 5.000 Kč, v případě nedobytnosti vězením do 1 měsíce.
Odvolání Juraje Ž., v němž popíral, že by něco dluhoval, zamítl okr. úřad v Humenném výměrem z 5. září 1930 jakožto nepřípustné s odůvodněním, že lze ve smyslu § 239 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 si stěžovati pouze do výměrů nositelů pojištění, upomínka, o kterou se v daném případě jedná, není však výměrem ani opatřením ve smyslu § 189, nemůže proto býti brána v odpor opravnými prostředky.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím výměr okr. úřadu k odvolání Juraje Ž. zrušil a uložil okr. úřadu, aby provedl řízení ve věci samé a vynesl meritorní výměr. V důvodech se praví, že názor okr. úřadu je nesprávný, ježto výpis z členského účtu okr. nemoc, pojišťovny v Humenném je podle ustanovení § 189 zák. č. 221/24 výměrem a to výměrem přezkoumatelným pořadem správních stolic podle § 239 cit. zák., ana pojišťovna výpisem z účtu stanoví stav, který má význam pro právní poměr mezi ní a stranou v mezích cit. zákona.
Na toto rozhodnutí podala stížnost okr. nemoc, pojišťovna v Humenném navrhujíc, aby rozhodnutí to bylo zrušeno pro nezákonnost. Tuto shledává v tom, že žal. úřad uznal zmíněný výpis z účtu výměrem přezkoumatelným správními úřady; dovozuje, že tento výpis není ani rozhodnutím ani opatřením pojišťovny podle § 189 zák. č. 221/24. Jím se neukládá zaměstnavateli žádná povinnost, zavázán k placení pojistného byl již platebními výměry měsíčně; jde, jak protistrana sama uvedla, o upomínku pojišťovny, jež jest jen prozatímním zakročením, a podkladem sporu může býti jedině platební výměr, kterým se zaměstnavatel zavazuje k zaplacení pojistného za určitou osobu. O námitce té uvážil nss toto:
Podle § 239 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., ve znění zák. z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb., náleží rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění, uvedených v § 189 politickým úřadům, pokud rozhodování to není vyhraženo soudům. Na tomto předpise založil žal. úřad svůj výrok.
Na sporu jest, zdali v daném případě lze shora cit. připiš okr. nemoc. pojišťovny č. 8270 kvalifikovati za výměr nositele pojištění podle cit. § 189. Žal. úřad zodpověděl tuto otázku kladně a to právem:
Podle § 189 cit. zák. »opatření a rozhodnutí pojišťovacích ústavů určená zájemníkům (stranám) jest jim doručiti písemně výměrem. Tím stanoven pojem »výměrů« pojišťovacích ústavů tak, že jsou jimi opatření a rozhodnutí těchto ústavů, určená stranám. Citované písemné sdělení stěžující si pojišťovny č. 8270 bylo učiněno Juraji Ž., jakožto zaměstnavateli podle § 8 cit. zák., tedy nepochybně zájemníku (straně). Má však také povahu opatření a rozhodnutí pojišťovacího ústavu. Každý správní akt, jímž se důsledky z normy vyplývající aplikují na určitý subjekt, resp. jímž se upravuje právní posice, zakládají nebo deklarují práva a závazky určitého subjektu, jest podle své povahy rozhodnutím nebo opatřením. Povahy této nepozbývá již tím, že opakuje nebo shrnuje opatření nebo rozhodnutí dřívější a jest proto způsobilý, aby strana opravným prostředkem domáhala se jeho distančního přezkoumání. Dopis okr. nemoc, pojišťovny, shora citovaný, stanoví Juraji Ž. z titulu pojištěni podle zák. č. 221/24 zcela určité povinnosti, vyzývá jej zaplatiti částku 820 Kč, vytyčuje přesný termín, do kterého jest výzvě vyhověti a připojuje hrozbu exekucí. Podle tohoto svého obsahu upravuje, po případě deklaruje dopis ten určité závazky zaměstnavatelovy způsobem takovým, aby mohl pojišťovně sloužiti za exekuční titul. Právem prot žal. úřad přiznal dopisu tomu povahu výměru ve smyslu cit. § 189 a 239.
Nelze proto uznati důvodnou vpředu cit. námitku stížnosti, odpírající zmíněnému dopisu povahu výměru.
Stěžující si pojišťovna ještě dále namítá, že stížnost zaměstnavatele směřovala proti exekučnímu vymáhání nedoplatku pojistného na základě vykonatelných a pravoplatných platebních výměrů, příslušelo proto rozhodovati o stížnosti té soudu, který exekuci povolil.
Námitka tato spočívá na předpokladech, jež jsou v rozporu se spisy správními. Neboť, jak shora uvedeno, směřoval opravný prostředek Juraje Ž. proti výměru stěžující si pojišťovny č. 8270, a jen tento výměr byl předmětem instančního rozhodování správních úřadů, o exekuční vymáhání nedoplatků pojistného na základě vykonatelných a pravoplatných platebních výměrů se vůbec nejednalo, v tomto směru nedomáhala se strana výroku, ba ve spisech správních není ani zmínky o tom, že by byla zavedena exekuce soudní pro sporný nedoplatek 820 Kč.

Citace:

Č. 10899. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 744-745.