Č. 10856.

Obecní dávky: Obecní dávce z cukru může býti podroben i cukr, který podle min. nař. č. 136/1910 ř. z. je od státní daně cukerní osvobozen, poněvadž je určen k výrobě cukrového kuléru.
(Nález ze dne 16. listopadu 1933 č. 16830/31.) Věc: Firma Josef E. v B. proti zemskému úřadu v Brně o vrácení obecní dávky z cukru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si firmě byla městskou radou v Brně přiznána výhoda vrácení 50% obecní dávky z cukru, který firma zpracuje na kulér. Podáním z 15. května 1930 žádala st-lka za vrácení celé dávky jí zaplacené. Žádost byla městskou radou v Brně usnesením z 2. září 1930 zamítnuta s poukazem na ustanovení čl. VII. výběrčích pravidel. Odvolání bylo měst. zastupitelstvem v Brně usnesením ze 3. března 1931 zamítnuto z důvodu rozhodnutí městské rady. Dalšímu odvolání, kterým se stěžující si firma domáhala vrácení celé dávky, zaplacené v době od 9. srpna 1928 do 20. července 1929 z množství 22320 kg, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »V Brně vybíraná obecní dávka z cukru má svůj právní podklad v ustanoveních obecní finanční novely č. 329/21 Sb. a v zák. č. 264/20 Sb., kterážto ustanovení neobsahují nikde předpisu o společném trvání nebo zániku státní daně z cukru s obecní dávkou z cukru. Důvod, že finanční úřad osvobodil firmu od placení státní daně z cukru, nemění nic na dalším trvání obecní dávky z cukru, ježto není nikde v zákoně výslovného ustanovení, že povolení udělené finančním úřadem ohledně osvobození od státní daně cukerní, by zakládalo pro stranu nárok, aby byla osvobozena i od obecní dávky z cukru.« O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost uplatňuje, že podle § 20 zák. č. 264/20 možno dávku spotřební vybírati jen z předmětů podléhajících státním daním spotřebním. Podle nař. min. fin. z 26. července 1910 č. 136 ř. z., vydaného na základě zák. z 31. ledna 1903 č. 26 ř. z., je cukr, jehož se užívá k výrobě cukrového kuléru, od dávky spotřební osvobozen. Když tedy takovýto cukr nepodléhá státní dani z cukru, nemohl v rozporu s ustanovením § 20 zák. č. 264/20 býti pravidly podroben dávce, a jsou proto nezákonná pravidla obecním zastupitelstvem usnesená a min. vnitra a fin. schválená.
Nss nemohl stížnost shledati důvodnou.
Podle čl. 1 prav. o vybírání dávky z cukru v uzavřeném území města Brna, platných za léta 1928 a 1929, podléhá obecní dávce cukr bez jakéhokoliv omezení, a pravidla neosvobozují od placení dávky cukr použitý k výrobě kuléru. Vztahují se tedy pravidla o vybírání obecní dávky z cukru také na cukr, který podle cit. nař. min. fin. byl od státní daně z cukru osvobozen. V tom má tedy stížnost pravdu. Nss však nemohl souhlasiti se stížností, pokud uplatňuje, že se pravidla o vybírání obecní dávky z cukru mohou vztahovati jen na cukr, podléhající státní dani z cukru. V daném případě jde o dávku, která podle ustanovení pravidel vybírá se ve spojitosti se státní potravní daní na čáře. Podle odst. 2 § 20 zák. č. 264/20, který byl §em 36 zák. č. 329/21 ponechán v platnosti, mohou obce zahrnuté do uzavřeného území se usnášeti na samostatných obecních dávkách ze všech předmětů podléhajících státním daním a s tím účinkem, aby tyto dávky byly vybírány státními orgány ve spojitosti s potravní daní na čáře. Podle tohoto zákonného ustanovení možno vybírati v obvodu potravní daně na čáře samostatné dávky, není tedy zapotřebí, aby pravidla o obecní dávce spotřební se přimykala, pokud jde o daňovou povinnost, těsně k státní dani, jak tomu je při přirážkách uvedených v odst. 1., nýbrž vybírání takovéto samostatné spotřební dávky je přípustno, je-li jen z téhož předmětu (tedy nápoje, cukru atd.) vybírána, státní potravní daň na čáře.
Mohla tedy obec, pokud jde o obecní dávky z cukru, upraviti daňovou povinnost této samostatné obecní dávky se schválením příslušného úřadu jinak, než je upravena při státní dani z cukru. Neodporují tedy tato pravidla zákonu a neprávem poukazuje tudíž stěžující si firma na to, že v důsledku nezákonnosti těchto pravidel byla žádost za vráceni celé dávky odůvodněna.

Citace:

č. 10856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 629-631.