Č. 10 702.

Četnictvo: * Zákonu neodporuje ustanovení § 18 vl. nař. č. 96/30 Sb., jímž byla v odst. 1 B písm. e) stanovena pensijní základna podle II. platové stupnice § 132 plat. zák. strážmistrům-okresním četnickým velitelům ve smyslu nař. býv. min. zeměbrany z 27. října 1909 č. 5135 a z 31. prosince 1899 č. 3355 pres.
(Nález ze dne 11. září 1933 č. 8787/31.)
Prejudikatura: Boh. A 10 484/33, 10 591/33, 10 700/33 a 10 701/33.
Věc: Gabriel H. v K. proti ministerstvu vnitra o zaopatřovací platy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Po zkušební době počavší dnem 6. února 1879 byl st-l dnem 16. srpna 1879 převzat definitivně jako četník do sboru četnictva a postupným povyšováním dosáhl dne 10. května 1890 hodnosti strážmistra. Dnem 1. července 1907 byl mu přiznán služební (četnický) přídavek ročních 600 K. Od 1. října 1910 byl výměrem zem. četn. velitelství v Praze z 20. srpna 1910 na základě superarbitrace z 20. srpna 1910 jako »invalida, k lehčím civilním státním a jiným veřejným službám schopný« přeložen do výslužby a vyměřeno mu vzhledem k jeho celkové započítatelné služební době 43 roků 1 měsíce 19 dnů odpočivné ve výši 100% posledního aktivního požitku 2 320 K (t. j. platu 1 720 K a služebního přídavku 600 K). — Když byl st-l k žádosti své převzat výn. min. vnitra ze 3. března 1925 do evidence čsl. četnických pensistů, vyměřilo mu zem. četn. velitelství v Praze výměrem z 19. června 1925 od 1. ledna 1925 pensijní požitky podle zák. č. 287/24, a to odpočivné 10 806 Kč, t. j. 100% pensijní základny (služné 9 456 Kč a 50% místního přídavku pro Prahu 1 350 Kč) a jednotný drahotní přídavek podle II. rodinné třídy ročních 2 400 Kč do odvolání. Dalším výměrem téhož velitelství z 5. ledna 1929 vyměřen st-li podle § 1 zák. č. 80/28 od 1. ledna 1928 příplatek k pensijním požitkům právě uvedeným v roční částce 2 161 Kč 20 h na dobu života.
K přihlášce st-lově z 22. července 1930 o úpravu odpočivných požitků podle zák. č. 70/30 vyměřilo zem. četn. velitelství v Praze st-li v měrem z 18. prosince 1930 za souhlasu zem. fin. ředitelství v Praze vzhledem k pensijní základně 16 008 Kč, určené podle §§ 18 a 51 vl. nař. č. 96/30, místo dosavadních odpočivných požitků od 1. ledna 1930: výslužné 16 008 Kč ročně, t. j. 100% pensijní základny (služné II/6. platové stupnice 15 408 Kč a služební (četnický) přídavek 600 Kč) na dobu trvalé výslužby.
St-lovu odvolání min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo z těchto důvodů: »Dnem 1. října 1910 byl jste přeložen do výslužby jako četnický strážmistr, okresní četnický velitel. — Byla Vám proto podle ústanovení novení § 18 odst. 1 B písm. e) odst. 2 a 3 cit. vl. nař. určena pensijní základna na základě Vaší pro postup v požitcích započítatelné skutečné četnické služební doby: 31 rok, 7 měsíců a 25 dní nejprve služným 10. stupně, III. platové stupnice (§ 132 plat. zák.) 14 400 Kč a podle tohoto výsledku služným 6. stupně, II. platové stupnice (§ 132 plat. zák.) 15 408 Kč. — Poněvadž jste měl při skončení činné služby služební (četnický) přídavek ve výši 600 Kč, byla Vám pensijní základna ve smyslu ustanovení § 51 cit. vl. nař. o tuto částku zvýšena. Doplňovací přídavek ženatých Vám nepřísluší, poněvadž Vám byla určena pensijní základna služným II. platové stupnice, s kterýmžto stupněm služného doplňovací přídavek není spojen (§ 49 odst. 1 cit. vl. nař. a § 194 odst. 1 plat. zák.).« Stížnost brojí proti tomuto rozhodnutí ve trojím směru: 1. že odepřelo určití st-li pensijní základnu podle I. platové stupnice 8. stupně § 132 plat. zák., 2. že nepřiznalo mu četnického přídavku ve výši stanovené § 148 plat. zák. ve spojení s § 12 zák. č. 186/20, ani ev. 3. doplňovacího přídavku podle § 149 plat. zák. a § 49 vl. nař. č. 96/30.
O stížnosti nss uvážil:
Proti stanovení pensijní základny vyplývající ze služného brojí stížnost námitkou nezákonnosti, kterou shledává v tom, že žal. úřad určil pensijní základnu st-lovu postupem stanoveným v § 18 odst. 1 B lit. e) a odst. 2 a 3 vl. nař. č. 96/30, ač prý st-li přísluší pensijní základna podle I. platové stupnice, 8. stupně § 132 plat. zák. č. 103/26. Tento svůj názor snaží se st-l dovoditi především ze souvislosti § 1 zák. č. 70/30 s předpisy §§ 153—156, 158—160, 162—164 plat. zák. č. 103/26, z níž prý plyne, že dnem stanoveným v § 10 zák. č. 70/30 platí pro pensisty v tomto zákonu jmenované předpisy o pensích platového zákona a že proto služné a přídavky, jež tvoří ve smyslu § 154 posléz cit. zákona pensijní základnu, mohou býti co do číselné výše posuzovány jen podle příslušných předpisů plat. zák.
Stanovisku tomu nemohl nss dáti za pravdu. Jak vyslovil již v nál. Boh. A 10 484/33, je sice pravda, že zákon č. 70/30 vztáhl ustanovením § 1 na zmíněné pensisty předpisy plat. zák. o odpočivných a zaopatřovacích platech (část VI.); leč v předpisech těch nelze nalézti podklad pro určení číselné výše pensijní základny pro nové odpočivné platy. Tuto otázku řešil zákon v § 5, v němž přenesl normotvornou činnost v příčině určení výše pensijních základen na vládu, stanoviv současně pro rozsah dotčených abstraktních norem směrnice dvojího druhu: Určil, že má vláda při vydávání norem těch vžiti zřetel k služebnímu poměru, v němž byl zaměstnanec v době odchodu do výslužby, a vedle toho »že normy ty nemají obsahově přesahovati míru stanovenou převodovými předpisy plat. zák. V tomto druhém směru tvořila tedy převodová ustanovení plat. zák. horní hranici číselného rozsahu úpravy ponechané v § 5 zák. č. 70/ 30 vládě. Tím bylo však zákonodárcem jasně vysloveno, že pro zmíněnou úpravu pensijních základen nemají platiti všechna požitková ustanovení plat. zák., nýbrž toliko ta, o nichž mluví část převodová. Bylo proto povinností vlády, aby přihlédla, vydávajíc předpisy o pensijních základnách, mimo jiné k převodovým ustanovením plat. zák. a podle nich úpravu tu provedla. Ustanovením tím jest pro četnické gážisty mimo hodnostní (služební) třídy § 191 plat. zák. č. 103/26, který rozlišuje mezi četnickými strážmistry, četnickými vrchními strážmistry a četnickými vrchními strážmistry-veliteli stanic a přiznává služné 1. platové stupnice § 132 plat. zák. toliko posléze jmenovaným četnickým gážistům mimo služební třídy. Nemohla proto ani vláda, plníc příkaz zák. č. 70/ 30, zařaditi četnické strážmistry-okresní četnické velitele, kteří odešli do výslužby před účinností nař. býv. min. zeměbrany ze 14. ledna 1914 Dep. XX č. 201, pokud se týče ze 4. června 1914 Dep. XX č. 3005, v § 18 vl. nař. č. 96/30 do služného I. platové stupnice a jest stížnost na omylu, spatřuje-li porušení práv st-le jako četnického strážmistra-okresního četnického velitele v. v. v tom, že nebyla tato kategorie četnických osob ve výslužbě zařazena pro určení nových pensijních základen do služného I. platové stupnice.
Opak nevyplývá ani z další argumentace stížnosti, která jest založena na druhé ze shora uvedených směrnic § 5 zák. č. 70/30, dovozujíc, že cit. vl. nař., pokud v § 18 odst. 1 A lit. b) určuje pensijní základnu ze služného I. platové stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26, jen těm četnickým strážmistrům-okresním četnickým velitelům, na něž se vztahovalo za jejich činné služby nařízení býv. min. zeměbrany ze 14. ledna 1914 Dep. XX č. 201, pokud se týče nař. téhož min. ze 4. června 1914 Dep. XX č. 3005, a vylučuje z úpravy podle služného této platové stupnice ostatní strážmistry-okresní četnické velitele, kteří byli pensionováni před účinnosti cit. nařízeni, odporuje zákonu. Stížnost vyzdvihuje na tomto místě, že měla vláda určití pensijní základny ve smyslu § 5 zák. č. 70/30 také podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby. Cit. nařízeními min. zeměbr. z roku 1914 nebyly však měněny služební poměry strážmistrů-okresních četnických velitelů, které byly upraveny zákonem č. 1/1895 ř. z. a prov. předpisy č. 43/1895 ř. z., a předpoklady pro povýšení na strážmistra-okresního četnického velitele zůstaly v platnosti i po účinnosti zmíněných nař. min. zeměbrany z roku 1914.
Podle toho rozumí stížnost pojmem »služební poměr« v § 5 zák. č. 70/30 toliko služební postavení četnických gážistů mimo hodn. třídy s hlediska předpisů o organisaci služby a s ní spojených hodností bez zřetele na postavení požitkově-právní, a má za to, že mělo vl. nař. toliko podle oněch znaků vydati předpisy o určování pensijních základen resp. o výši služného jako základu nové pensijní základny.
Leč stížnost jest na omylu. Jak nss odůvodnil již v nál. shora citovaném, dlužno »služebním poměrem« v § 5 zák. č. 70/30 rozuměti právní a služební postavení, jaké zaujímal ten který zaměstnanec v den skončení činné služby ve všech jeho vztazích, tedy i po stránce požitkové. Toto služební postavení mělo podle vůle zákonodárcovy zůstati nezměněno při nové úpravě pensí a nemělo tedy vládní nařízení nic měniti ani na kategorii, hodnosti a postupové skupině, ani bráti zřetel k těm změnám, jež nastaly v personálním zákonodárství v době po odchodu do výslužby v té které zaměstnanecké kategorii. Jest proto na omylu stížnost, domnívá-li se, že myslí zákon »služebním poměrem« toliko postavení služební v době odchodu do výslužby s hlediska organisačního, resp. že chce, aby se hledělo při vydávání norem o určení pensijní základny také k tomu, jak je místo, které ten který pensista svého času zastával při odchodu do výslužby, systemisováno v době vydání vl. nař. č. 96/30. Za tohoto stavu nelze uznati důvodným ani názor, že mělo vl. nař. vzíti zřetel k tomu, jaké služební požitky byl by četnický pensista měl, kdyby se byl dočkal účinnosti oněch nař. býv. min. zeměbr. z roku 1914 resp. zák. č. 232/22 v činné službě.
Leč stížnosti nelze dáti za pravdu, ani kdyby prve zmíněné námitce bylo rozuměti tak, že cit. nař. min. zeměbrany nepřinesla žádné organisační změny ve služebním postavení četnických příslušníků a že proto vyloučení strážmistrů, kteří byli okresními četnickými veliteli a odešli do výslužby před účinností oněch nařízení, z úpravy pensijní základny podle služného 1. platové stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26 příčí se zákonu.
Organickým předpisem vydaným na základě zák. č. 1/1895 ř. z. a prov. nař. č. 43/1895 ř. z. a schváleným rozhodnutím císaře ze 3. března 1895 stanoveny v četnickém mužstvu šarže četníka (četníka na zkoušku), závodčího a strážmistra, v kterýchžto šaržích nenastala žádná změna ani nařízením býv. min. zeměbr. z 31. prosince 1899 Pres. č. 3355 (Věstník četn. č. 15/1899), pokud se týče z 27. října 1909 č. Pres. 5135 (Věstník četn. č. 16/1909), jimiž upraveny požitky četnického mužstva a posléz uvedeným zařazeno četnické mužstvo do 2 schémat, a to do I. četníků a četníků na zkoušku, do II. závodčích a strážmistrů, při čemž strážmistrům, zastávajícím funkci velitele stanice, dostalo se zvláštního přídavku 100 K a těm, kdož byli četnickými okresními veliteli, dalších 100 K. Teprve nařízením býv. min. zeměbr. ze 14. ledna 1914 Dep. XX č. 201 (Vest. četn. č. 2/1914) byli strážmistři-okresní četničtí velitelé z kategorie mužstva přičleněni ke kategorii gážistů mimo hodn. třídy, stanoveny pro ně 3 zvláštní platové stupnice a upraveny zvláště jejich aktivitní přídavky s účinností od 1. února 1914 i vysloveno, že v osobních vztazích platí pro ně všechny předpisy týkající se gážistů mimo hodn. třídy, jinak že dlužno na ně použiti obdobně všech ustanovení, jednajících o strážmistrech (okresních četnických velitelích), pokud tímto nařízením nebyla výslovně stanovena odchylka. Dalším nařízením téhož min. ze 4. června 1914 Dep. XX č. 3005 (Vest. četn. č. 11/1914) zavedeny změny v označení šarží a distinkcí gážistů mimo hodn. třídy a četnického mužstva, při čemž ve stavu mužstva zůstala jako 5. hodnost »strážmistr 1. tř.« (dosud strážmistr-velitel stanice), kdežto ve stavu gážistů mimo hodn. třídy bylo druhou hodností »okresní strážmistr (dosud strážmistr-velitel okresu)«. Z těchto předpisů tedy zřejmo, že jimi byl služební poměr četnických strážmistrů-okresních četnických velitelů nařízeními z r. 1914 nejen požitkově, ale i co do hodností a jejich označení, ale hlavně přeskupením do vyšší kategorie gážistů mimo hodn. třídy z dosavadních řad mužstva, zcela nově upraven, a jest proto stížnost na omylu, má-li za to, že zůstal těmito nařízeními dosavadní poměr služební strážmistrů-okresních četnických velitelů nezměněn. Tím však zároveň utvořen rozdíl mezi strážmistry-okresními četnickými veliteli, kteří odešli do výslužby ještě před účinností těchto nařízení a kteří byli jako příslušníci mužstva ve II. platovém schématu, i těmi, kdož dočkavše se účinnosti těchto nařízení v činné službě, stali se příslušníky vyšší kategorie jako gážisté mimo hodn. třídy, zařazení do zvláštních platových stupnic.
Z těchto úvah dospěl nss k právnímu názoru, že zákonu neodporuje ustanovení § 18 vl. nař. č. 96/30 tím, že v § 18 odst. 1 B lit. e) neurčilo pensijní základnu četnických strážmistrů-okresních četnických velitelů, kteří odešli před účinností nařízení býv. min. zeměbr. ze 14. ledna 1914 Dep. XX č. 201 resp. nař. ze 4. června 1914 Dep. XX č. 3005 do výslužby, postupem stanoveným v odst. 4 cit. § podle 1. plat. stupnice § 132 plat. zák., nýbrž podle II. platové stupnice.
V daném případě skončil st-l činnou službu dnem 30. září 1910 v hodnosti strážmistra-okresního četnického velitele a nemohl se státi a nestal se strážmistrem-okresním četnickým velitelem ve smyslu nař. min. zeměbrany z r. 1914, protože tato nařízení nabyla účinnosti teprve po jeho odchodu do výslužby. Okolnost, že byl do svého pensionování okresním četnickým velitelem a splňoval předpoklady pro povýšení, které byly i nařízením z roku 1914 v platnosti zachovány, jest nerozhodnou, protože podle § 5 zák. č. 70/30 nezáleží na tom, zda vyhovoval podmínkám pro dosažení hodnosti ve vyšší kategorii, než ve které skončil činnou službu, nýbrž jediné na tom, zda v této vyšší kategorii v den skončení své činné služby skutečně byl. To však stížnost sama netvrdí.
Jestliže tedy žal. úřad při stanovení pensijní základny st-lovy postupoval podle § 18 odst. 1 B lit. e) vl. nař. č. 96/30 a určil st-lovu pensijní základnu způsobem uvedeným v odst. 3 cit. §, nelze důvodně tvrditi, že by se byl při tom opřel o předpis, jenž zákonu neodpovídá, a že by proto postup úřadu byl nezákonným.
K č. 2. Stížnost brojí dále proti stanovení služebního (četnického) přídavku a započtení jeho do pensijní základny v dosavadní výši, t. j. 600 Kč, namítajíc nezákonnost tohoto postupu. Podle § 1 zák. č. 70/30 a § 154 plat. zák. č. 103/26 Sb. jest prý stanoviti přídavky tvořící součást pensijní základny podle výše stanovené platovým zákonem č. 103/ 26, t. j. podle § 148 plat. zák. ve spojení s § 12 zák. č. 186/20. Předpisu § 51 vl. nař. č. 96/30, že se pensijní základna zvyšuje u četnických osob o četnický přídavek v té výši a potud, pokud jej měly při skončení činné služby, lze prý rozuměti pouze tak, že má býti přiznán v té výši, které odpovídá počet roků četnické započítatelné služby, ale číselně vyjádřený podle předpisů plat. zák. č. 103/26 Sb. Předpisy dřívější, pokud se týkají odpočivných požitků, do nichž jest vřazen i četnický přídavek, pozbyly prý pro zrovnoprávněné zaměstnance podle zák. č. 70/30 platnosti.
Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou. Jak bylo vysloveno již nál. Boh. A 10 484/33 a nál. Boh. A 10 591/33 připíná § 51 vl. nař. 96/30 nárok na přípočet četnického přídavku do pensijní základny na skutečnost, zdali a v jaké výši příslušel tomu kterému příslušníku četnictva v den skončení činné služby, a nelze se § 148 plat. zák. č. 103/26 již proto dovolávati pro určení číselné výše přídavku toho, že cit. předpis nebyl zákonem č. 70/30 recipován ani v § 1, ani v § 5 a že tento zákon nemínil měniti dosavadní ustanovení, která platila v příčině četnického přídavku v době skončení činné služby toho kterého příslušníka četnictva jakožto staropensisty. Na názorech tam vyslovených setrvává nss i v daném případě.
Z toho vyplývá, že strážmistr-okresní četnický velitel, ustanovený ve smyslu nař. býv. min. zeměbr. z 27. října 1909 resp. organických předpisů vydaných na základě zák. č. 1/1895 ř. z. a prov. nař. č. 43/ 1895 ř. z. a schválených císařem rozhodnutím ze 3. března 1895, nemá nároku, aby při úpravě odpočivných platů podle zák. č. 70/30 byla zvýšena jeho pensijní základna určená podle části prvé vl. nař. č. 96/30 o četnický přídavek, o němž mluví § 148 plat. zák. č. 103/26.
Jak nesporno, přiznal žal. úřad st-li do pensijní základny, určené podle prvé části vl. nař. č. 96/30, přídavek služební 600 Kč, který st-l v den skončeni činné služby, t. j. 30. září 1910 pobíral. Neporušil proto nijak subj. práva st-lova.
K č. 3. Konečně namítá stížnost nezákonnost nař. rozhodnutí proto, že nepřiznalo st-li nároku na doplňovací přídavek ženatých, uplatněný pro případ, že bude jeho pensijní základna stanovena podle II. platové stupnice, 6. stupně § 132 plat. zák., dovozujíc, že ze srovnání předpisů §§191 a 194 plat. zák. plyne, že jak u kategorií četnických gážistů, kteří byli převedeni podle odst. 2 § 191, tak u kategorií převedených podle odst. 3, jest u stupně 6. II. platové stupnice přídavek ženatých určití.
Tato tvrzení stížnosti jsou však v přímém rozporu se zněním zákona platového. Ze souvislosti §§ 191 a 194 plat. zák. vyplývá, že u kategorie zmíněné v § 191 odst. 2 plat. zák., t. j. u četnických vrchních strážmistrů, kteří se převádějí do II. platové stupnice, určil sazebník § 194 odst. 1 plat. zák. doplňovací přídavek pouze do 3. stupně služného, kdežto u kategorií zmíněných v odst. 3 § 191 plat. zák., t. j. u praporčíků, kteří se převádějí do I. platové stupnice, jest doplňovací přídavek stanoven až do 6. stupně.
Protože st-li stanovena pensijní základna podle II. platové stupnice, jest jasno, že by při splnění ostatních podmínek příslušel mu nárok na doplňovací přídavek jen v tom případě, kdyby byla jeho pensijní základna určena nejvýš ve 3. stupni platovém. Nař. rozhodnutím stanovena však pensijní základna st-lova podle 6. platového stupně II. platové stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26, pro který sazebník § 194 plat. zák. žádného doplňovacího přídavku nevymezil. Jest proto zamítavý výrok žal. úřadu v souhlasu se zákonem.

Citace:

č. 10 702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 246-251.