Č. 10 685

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Výnos dávky podle vl. nař. č. 143/22 náleží obci, nikoliv osadě.
(Nález ze dne 4. září 1933 č. 12 826.)
Věc: Osada St. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K dozorčí stížnosti Václava P., rolníka ve St., de praes. 30. března 1929, vybídnul okresní úřad v... dne 8. dubna 1929 starostu obce H., aby osadě St. vrátil dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí v částce 41 784 Kč 70 h, předepsanou z určitého převodu, poukázav ho zároveň, aby podal zprávu do 8 dnů, co bylo zařízeno na tuto výzvu. Když starosta obce H. odepřel vyzvání vyhověti a žádal, aby okr. úřad věc tu rozhodl, vyslovil okr. úřad výměrem z 29. dubna 1929, že vkladní knížka, na níž složen jest obnos 41 784 Kč 70 h u Spořitelního a záložního spolku v R. co zem. dávka z přírůstku hodnoty předepsané z převodu nemovitostí ležících v katastru osady St., přísluší a náleží politické obci H., co jedinému subjektu oprávněnému k držbě této vkladní knížky, a že není tudíž zákonných důvodů proti tomu, aby knížka ta byla v opatrování starosty obce H. —
Do tohoto rozhodnutí si stěžovali Václav P. a osada St. Zem. úřad v Praze toto odvolání rozhodnutím ze 16. ledna 1930, adresovaným pouze Václavu P., jako bezdůvodné zamítl.
Podáním z 20. února 1930 osadní zastupitelstvo ve St., mezitím zvolené, opětovalo žádost, aby bylo starostovi obce H. uloženo vrácení uvedené částky. Výměrem z 26. února 1930 okr. úřad žádosti nevyhověl. —
Rozhodnutí toto potvrdil zem. úřad nař. výměrem, s poukazem na důvody napadeného rozhodnutí.
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel si nss především objasniti, o co v daném případě šlo.
V řízení správním byla předmětem sporu ve svém jádře otázka, zda dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, vyměřená v určitém případě zem. inspektorátem pro zem. dávky v Praze, náleží obci H. či osadě St. O této otázce bylo také správními úřady, posléze nař. výměrem rozhodováno. Podle toho šlo o otázku práva veřejného, a nss neměl proto příčiny pochybovati o věcné příslušnosti správních úřadů, aby o ní rozhodovaly.
Ve věci samé byl nss veden těmito úvahami:
Zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. stanoví v § 37, že ve všech obcích vybírati jest dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí a to výhradně ve prospěch »obcí«; prov. vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. k § 37 zák. cit. v odst. 7 uvádí, že výnos dávky té patří výhradně »obcím«, v odst. 1 pak, že dávku tu ve všech obcích jest vybírati podle připojených pravidel. Pravidla tato v § 15 odst. 1 stanoví, že dávku předpisuje obecní starosta a vybírá ji obecními orgány, není-li jinak stanoveno ...., v odst. 2, že jde-li o nemovitosti ležící v několika obcích, jest předepsati dávku starostou každé jednotlivé obce z přírůstku hodnoty té části nemovitosti, která v obci leží, v § 28 odst. 2 pak, že výnos dávky plyne do pokladny »obce« k úhradě vydáni rozpočtu (po srážkách částek v odst. 1 uvedených).
Ve všech těchto předpisech užívá zákon resp. nařízení termínu »obec«. Slovo »obec« je v celém našem zákonodárství termínem technickým pro vyznačení obce místní čili obce politické na rozdíl od pouhé osady (§ 107 čes. obec. zříz.). Mluví-li obec. fin. nov. č. 329/21 o obci, dlužno — pokud neplyne ze zák. jasně opak — souditi, že béře tento výraz ve smyslu dosud v zákonodárství obecním běžném a zcela přesně vyhraněném. Obec. fin. nov. nemá pak nikde náznaku, že by slovem »obec« na rozdíl od dosavadního zákonodárství mínila pojem jiný než dosud jím vyznačovaný, a že by pod slovem tím rozuměla také osadu. Naopak z § 20 je patrno, že si obec. fin. novella tohoto dosavadního významu slova obce je dobře vědoma, a že stejně jako dosavadní zákony a zcela v jejich smyslu i terminologicky přesně rozlišuje obec a osadu. Z toho, že § 20 obec. fin. nov. přiznává ve smyslu dosavadního právního stavu osadě stejně jako obci právo míti samostatný majetek, pro stanovisko stížnosti nic neplyne. Neboť právo vybírati dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti — a o to dnes jde — není majetkem ve smyslu § 20 ob. fin. nov., nýbrž jako právo vybírati veřejnoprávní dávky vůbec — samostatným výsostným právem finačním, jaké obec. fin. novela důsledně přiznává jen »obci«, t. j. obci místní čili politické (srov. §§ 24, 28, 31, 33, 35, 37, 38, 39).
Za tohoto stavu jest irelevantní okolnost, že osada St. má své zvláštní jmění a má také právo je samostatně spravovati, že má řádně zvolené osadní zastupitelstvo s osadním starostou, tudíž své vlastní orgány, že má samostatný katastr, v němž právě převedené nemovitosti leží, svoji vlastní pozemkovou knihu u okresního soudu, že jest finančně na obci H. nezávislou, majíc svůj vlastní rozpočet a kryjíc od nepaměti veškeré svoje potřeby a vydání z vlastních příjmů, konečně, že volí samostatně delegáty do okresní záložny hospodářské. Jsou-li všechny tyto okolnosti právně irelevantní, pak není ani vadou řízení, když žal. úřad — který ostatně nikterak nevychází z předpokladu opačného — jich nezjišťoval.
Podotýká-li konečně stížnost, že starosta obce H. vkladní knížku, znějící na spornou částku dávky o své újmě vyzvedl od stěžující si osady, nemá tato věc s otázkou dnes jedině spornou, kterému subjektu náleží sporná dávka, právně nic společného.

Citace:

č. 10 685. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 204-206.