Č. 10917

Četnictvo: * Stabilisační výhoda, poskytnutá četnickým gážistům ustanoveným trvale v zemi Slovenské a Podkarpatoruské výnosem min. vnitra z 21. června 1922 č. 44.665-13 (Věstník čet. č. 13/1922) nezahrnovala v sobě nárok na zápočet oné doby do postupu, které by jinak bylo zapotřebí k dosažení požitků onoho platového stupně, jehož požitky byly výhodou tou přiznány.
(Nález ze dne 6. prosince 1933 č. 6894.)
Věc: Martin V. v Z. (adv. Dr, Osvald Schulmann z Prahy) proti ministerstvu vnitra o t. zv. stabilisační výhodu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li byl výnosem zem. četnického velitelství v Užhorodě z 22. dubna 1930 poukázán plat jakožto vrchnímu četnickému strážmistru podle § 137 zák. č. 103/1926 Sb., počínajíc 1. březnem 1930, ,a to: služné I. platové stupnice 3. stupně 13.200 Kč, činovné 2.148 Kč, výchovné 1.800 Kč, osobní přídavek 1.284 Kč, četnický přídavek 900 Kč a zvláštní podkarpatoruský přídavek drahotní 792 Kč.
Proti tomuto výměru vznesl st-l podle § 151 plat. zák. námitky, jimž zem. četn. velitelství v Užhorodě výnosem ze 17. června 1930 nevyhovělo z důvodu, že st-lovy požitky byly mu vyměřeny při jeho jmenování vrch. strážmistrem podle výnosu min. vnitra z 27. března 1930.
V odvolání dovozoval st-l, že platový zákon používá pojmu započítatelné služební doby ve smyslu doby ve služebním poměru skutečně ztrávené jen při převodu do nových platů podle § 197, kdežto v předpisu § 137, stejně jako v § 15 odst. 2 plat. zák. že jest rozuměti započítatelnou dobou souhrn období jak skutečně ve služebním poměru, resp. v platových stupnicích ztrávených, pokud nejsou ze započtení vyloučena, tak období pro to které zvýšení služného započtená. St-li byla prý stabilisační výhoda započtena do rozhodné doby jak při převodu do platů podle zák. č. 103/26, tak při jmenování praporčíkem ke dni 20. května 1928 a nemohou tyto výměry, nabyvší právní moci, býti měněny.
Min. vnitra nař. výnosem odvolání nevyhovělo z těchto důvodů: »Podle ustanovení § 137 odst. 5 plat. zák. přísluší při propůjčení systemisovaného služebního místa četnického vrchního strážmistra-velitele stanice stupeň služného odpovídající započítatelné služební době. Poněvadž ke dni propůjčení zmíněného místa, resp. k 1. březnu 1930 činila Vaše skutečná, pro zvýšení služného podle platných předpisů započítatelná služební doba 17 roků 8 měsíců, přísluší Vám služné 3. platového stupně zmíněné platové stupnice ročních 13.200 Kč s přiznáním dalšího zvýšení služného ke dni 1. července 1930. Toto služné bylo Vám též podle zmíněného platového výměru zem. četn. velitelstvím v Užhorodě správné přiznáno. Podstata stabilisační výhody záleží v urychleném dosažení vyšších platových stupnic a nelze Vám z ní nikterak vyvozovali právní nárok na určitý platový stupeň, zejména na požitky co do platového stupně o tolik vyšší proti platovému stupni, náležejícímu Vám podle zákona, oč co do platových stupňů jste získal při svém ustanovení na PodkRus.« Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení z důvodů shodných v podstatě s těmi, jež uplatňovalo již odvolání k žal. úřadu. Namítá především, že započítatelnou dobou ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zák. stejně jako § 15 odst. 2 plat. zák. nelze rozuměti -— jak nař. rozhodnutí za to má, — jen dobu ve služebním poměru, resp. v platových stupnicích skutečně ztrávenou, pokud ze započtení není vyloučena, nýbrž i období pro služební postup započtená. Zda a pokud je služební doba započítatelná pro zvýšení služného, posuzovati prý dlužno podle dosavadních předpisů, upravujících započítatelnost služební doby pro postup zaměstnanců do vyšších požitků. Pojem započítatelné služební doby ve smyslu doby ve služebním poměru skutečně ztrávené platí prý podle ustanovení § 197 plat. zak. jen pro převod do platů podle zák. č. 103/26, jak plyne z ustanovení § 191 odst. 1 plat. zák. a z důvodové zprávy č. tisku 100/26 posl. sněm. k vlád. návrhu plat. zák.
Leč námitka tato nepostřehla pravý obsah nař. rozhodnutí. Neboť nař. rozhodnutí, konstatujíc st-lovu skutečnou, pro zvýšení služeného započítatelnou služební dobu, neopřelo zamítnutí st-lova nároku na vyšší platový stupeň o důvod, že by »započítatelnou služební dobou« ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zák. slušelo rozuměti jen služební dobu ve služebním poměru skutečně ztrávenou, jak zřejmo již z toho, že k době st-lem ve služebním poměru skutečně ztrávené připočítává — jak st-el sám uznává — i válečná pololetí. Stojí tedy žal. úřad v této otázce na témže právním stanovisku jako st-l, a nepopírá, že by citovaný předpis neměl na zřeteli i dobu započtenou. Potvrzuje to ostatně též odvodní spis žal. úřadu.
Důvod, pro který byl st-lův nárok zamítnut, spočívá v tom, že nař. rozhodnutí neuznává, že by »stabilisační výhoda« poskytovala nárok na určitý platový stupeň vyšší, resp. na požitky co do platového stupně o tolik vyšší proti platovému stupni příslušejícímu st-li podle zákona, o kolik co do platových stupňů získal při svém ustanovení na Podk. Rus. Čili jinými slovy, žal. úřad vychází z názoru, že přiznání peněžitého nadlepšení vyplývajícího ze stabilisační výhody nezahrnuje v sobě i zápočet oné doby, které by jinak bylo normálně zapotřebí k dosažení oněch platových stupňů, jichž požitky byly st-li stabilisační výhodou přiznány, že tedy nelze tu mluviti o době v mezích platových předpisů »započtené«.
Proti tomuto hledisku žal. úřadu namítá st-l, 1. že započtení určitého období pro postup do vyšších požitků, provedené před účinností plat. zák., t. j. před 1. lednem 1926, zůstává vzhledem k ustanoveni § 142 plat. zák. v platnosti, a že tedy platí nadále i stabilisační výhoda, která byla četnictvu na Slov. a Podk. Rusi přiznána generálním výnosem min. vnitra z 21. června 1922 č. 44.665-13 a 2. že st-li byla doba 10 roků, odpovídající 5 platovým stupňům přiznané mu podkarpatoruské stabilisační výhody, již pravoplatně započtena pro postup jak při převodu do platů podle zák. č. 103/26 k 1. lednu 1926, tak při výměře služného na základě jeho jmenování praporčíkem k 1. červnu 1928, z čehož prý nabyl právního nároku, aby mu tato výhoda jako právo nabyté byla i budoucně přiznána příslušným zhodnocením let, rozhodných pro výpočet požitků.
Ani těmto námitkám nemohl nss dáti za pravdu.
Výnos min. vnitra z 21. června 1922 č. 44.665-13 (uveřejněný ve Věst. četn. č. 13/1922), zakládající se na usnesení min. rady z 2. června 1922 o stabilisační výhodě četnictva na Slov. a Podk. Rusi, poskytuje — jak z obsahu jeho zřejmo — četnickým gážistům mimo hodnostní třídy tam uvedeným výhodu, záležející v tom, že se přeřazují do požitků vyšších platových stupňů podle tabulky požitků ve výnosu uvedené bez zřetele k tomu, jakou služební dobu vykazují. Úmyslem cit. výnosu bylo, poskytnouti četnickým gážistům v zemi Slov. a Podkarpatoruské materielní zlepšení a odměniti je tímto způsobem za služební výkony v uvedených částech čsl. republiky. Záležela tedy podstata této výhody jediné ve finančním efektu, a to tak, že četnický gážista mimo hodnostní třídy dosáhl při nezměněné služební době vyšších požitků, jichž by jinak jmenováním nebo časovým postupem byl dosáhl pravděpodobně mnohem později, nebo jichž by vůbec nedosáhl. Jiný obsah uvedená výhoda neměla a nemá. Nebyl s ní zejména spojen právní nárok na to, aby uvedeným četnickým gážistům byla započtena také ještě ideální doba, odpovídající přiznanému platovému zlepšení, jako skutečná služební doba. Nezahrnuje-h však v sobě t. zv. stabilisační výhoda, jež byla poskytnuta cit. výnosem žal úřadu četnickým gážistům, ustanoveným trvale v zemi Slov. a Podkarpatoruské, nárok na zápočet určité ideální doby služební, nemůže býti ovšem výhoda ta ani »započítatelnou služební dobou« ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zák., a nemá stížnost pravdu, tvrdí-li opak. Že by byl st-li nárok ten přiznán nějakým individuálním správním aktem před účinností plat. zák. č. 103/26, stížnost sama netvrdí. Jest proto poukaz st-lův na ustanovení § 142 odst. 1 plat. zák. lichý.
Právní moci platových dekretů o převodu st-le k 1. lednu 1926 do platů podle zák. č. 103/26 a k 1. červnu 1928 na základě jeho jmenování praporčíkem nemůže se st-l pro zápočet služební doby ze stabilisační výhodu s úspěchem dovolávati, neboť dekrety tyto upravovaly toliko st-lovy platy, nevyslovovaly se však a vzhledem k cit. předpisu odst. 1 § 142 plat. zák. po 1. lednu 1926 ani se nemohly vysloviti autoritativně o zápočtu určitého období pro postup do vyššího služného, kdyžtě se nejednalo o žádný z případů zmíněných v § 207 plat. zák. Pokud pro stanovení služebních příjmů bylo třeba zjistiti započítatelnou, resp. započtenou služební dobu podle §§191, 197 a 137 odst. 4 plat. zák., obíral se úřad otázkou zápočtu služební doby pouze jako součástí skutkové podstaty, nikoli ex professo a autorativně a nemohou proto zmíněné správní akty zakládati pro st-le nabyté právo i co do klasifikace t. zv. stabilisační výhody jako »započítatelné služební doby« ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zák.

Citace:

Č. 10917. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 791-793.