Č. 10956.

Církevní věci: Vystoupení z náboženské společnosti židovské ve smyslu zák. č. 98/1925 Sb. či pouhé vystoupení z určité obce náboženské podle min. nař. z 21. června 1888 č. 1191 pres.?
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 21.441.)
Prejudikatura: Boh. A 7996, 7997/29.
Věc: Alexandr K. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o vystou pění ze židovské náboženské obce v K.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním, které došlo měst. notářskému úřadu v Košicich dne 3. července 1930, oznámil Alexandr K. v K., že na základě odst. 1 § 6 zák. č. 96/25 vystupuje z církve neolog.-židovské v K. a žádal, aby mu notářský úřad vydal ve smyslu odst. 2 cit. § na oznámení to písemné vyřízení a vyrozuměl představenstvo jmenované církve.
Výměrem z 19. srpna 1930 vzal městský notářský úřad v Košicích na základě § 6 zák. č. 96/1925 Sb. na vědomí vystoupení st-lovo ze židovské neologické církve v K. s účinností od 3. července 1930 a vyzval duchovního správce této církve, aby tuto změnu v matrice poznamenal.
Proti tomuto výměru podala židovská neologická náboženská obec v K. odvolání, v němž namítala nezákonnost, poněvadž podle § 6 cit. zák. může býti městským notářským úřadem přijato a osvědčeno pouze vystoupení z církve (náboženské společnosti) židovské, nikoliv však jen z některé její náboženské obce, ať neologické, orthodoxní nebo status quo aute. Na vystoupení z některé obce se zák. č. 96/1925 Sb. nevztahuje, nýbrž starší uherské předpisy zákonem tím nezrušené.
Zem. úřad v Bratislavě uložil měst. notářskému úřadu v Košicích, aby se st-l protokolárně vyjádřil, vystupuje-li ze židovské konfese vůbec či jen ze svazku neologické židovské náboženské obce v K. Při výslechu dne 9. února 1931 prohlásil st-l do protokolu toto: Trvám i na dále na svém stanovisku, jež jsem oznámil měst. notářskému úřadu v K., že jsem vystoupil ve smyslu zák. č. 96/1925 Sb. z (neologické) židovské církve v K. Nic jiného udati nemohu.
Nař. výměrem zrušil zem. úřad v Bratislavě výměr měst. notářského úřadu v Košicích jako protizákonný s tím, že Alexandra K. třeba i nadále považovati za člena neologické náboženské obce v K. V důvodech uvedeno:
»V daném případě nejde o vystoupení ze židovské konfese po rozumu zák. č. 96/1925 Sb., kteroužto změnou náboženského vyznání zanikají všechna společenská práva opuštěné církve vůči vystoupivšímu, právě tak jako nároky jeho vůči ní, a vystoupivší je povinen plniti vůči opuštěné církvi jen závazky splatné do dne vystoupení — ale jde tu o případ, kde dotyčná osoba podle jejího protokolárního prohlášení vystupuje jen z místní neologické náboženské obce s tím úmyslem, že hodlá přestoupiti, případně chce se státi členem utvořiti se mající nové slovensko-židovské náboženské obce, což však za daných okolností při platnosti dosavadních konfesionelně právních předpisů jest naprosto vyloučeno. Židovstvo, jak se státopolitického stanoviska, tak i se stanoviska samého židovstva a zákona — nehledíc k jeho organisačnímu rozvětvení — třeba považovati za jednotné, takže jeho členové, ať již patří k organisaci orthodoxní, neologické nebo status quo ante, vždy zůstávají židy právně rovnými, v důsledku čehož tedy všeobecné právní předpisy jsou v neztenčené míře závazný pro všechny židy kterékoliv organisace, kteréžto předpisy obsažené v nař. býv. uher. min. kultu z 21. června 1888 č. 1191 pres. zabezpečují právo členům k přestupu do jiné tímto nař. povolené organisace anebo podle § 6 zák. č. 96/1925 Sb. dává se jim možnost k vystoupení ze židovského náboženství vůbec, v kterémžto případě zanikají všechna jejich práva i povinnosti vůči opuštěné náboženské společnosti, avšak nedává se jim právo k tomu a není k tomu žádné správní normy, aby ze židovstva nevystoupili a při tom vystoupili z náboženské obce, aniž museli vstoupili do jiné zákonem povolené a v místě již existující náboženské obce. Když tedy Alexandr K. ze židovské konfese nevystoupil, nemohl vystoupiti ani z místní neologické náboženské obce aniž vstoupil do jiné náboženské obce a aniž byl povinen opuštěné náboženské obci podle cit. min. nař. č. 1191/1888 pres. v dalších 5 letech všechny daně platiti. Tedy oznámením u měst. notářského úřadu o vystoupení z neologické obce nepřestal býti jejím členem, poněvadž notářský úřad toto oznámení výstupu nemohl a nebyl ani oprávněn vžiti na vědomí ve smyslu § 6 zák. č. 96/1925 Sb., když tu nešlo o změnu náboženskou, jakou má na zřeteli toto ustanovení, když však po vystoupení z neologické obce ihned nepřestoupil do jiné náboženské obce, nešlo tu ani o změnu administrativní, za jakou třeba pokládati přestupy z jednotlivých organisačních jednotek, které vůbec nepodléhají povinnému oznámení státní vrchnosti, ale podléhají výlučně oznámení představenstva opuštěné náboženské obce za účelem stanovení 5 leté lhůty, ve které vystoupivší jest povinen opuštěné náboženské obci daň platiti.«
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Nejprve bylo se nss-u zabývati námitkou, že židovská náboženská obec nelogická v K. nebyla legitimována podati odvolání proti výměru měst. notářského úřadu z 19. srpna 1930, neboť prý podle obsahu zák. č. 96/1925 Sb. nebylo takové právo náboženské obci nikde přiznáno. Nss neshledal námitku tuto důvodnou.
Měst. notářský úřad posoudil oznámení st-lovo podle zák. č. 96/ 1925 Sb. Právě proti posouzení podle tohoto zák. brojila náboženská obec namítajíc, že v daném případě nejde o vystoupení ze židovské náboženské společnosti (vyznání) podle tohoto zák,, nýbrž o vystoupení z náboženské obce podie starších předpisů uherských, které tímto zákonem zrušeny nebyly. Takovým starším předpisem jest jmenovitě nař. býv. uher. min. kultu z 21. června 1888 č. 1191 pres., které náboženským obcím nesporně přiznává právo strany ve sporech o členství. Byla tedy židovská náboženská obec legitimována podati proti citovanému výměru městského notářského úřadu odvolání.
Ve věci samé bylo především uvážiti, co jest předmětem sporu. K zodpovědění této otázky dlužno především vyjiti z původního oznámení st-lova ze 3. července 1930, jímž tento měst. notářskému úřadu oznamoval, že na základě bodu 1 § 6 zák. č. 96/1925 Sb. vystupuje »z církve neologicko-židovské v K.« a žádal za vydání písemného vyřízení ve smyslu odst. 2 § 6 cit. zák. Měst. notářský úřad v Košicích vyhověl této žádosti a pohlížel tudíž na řečené oznámení jako na změnu náboženského vyznání, resp. vystoupení z něho po rozumu § 5 cit. zák. K vyzvání žal. úřadu pak st-l dne 9. února 1931 výslovně prohlásil, že na svém původním oznámení nic nemění. Nař. rozhodnutím pak vyřkl žal. úřad, že oznámení st-lovo nelze posuzovati podle zák. č. 96/1925 Sb., ježto nejde o vystoupení z náboženského vyznání židovského, nýbrž jen o vystoupení ze židovstva náboženské obce určitého druhu organisace židovstva na Slov. I když pak žal. úřad k objasnění svého stanoviska zabýval se ve svém rozhodnutí možnými důsledky původního oznámení st-lova a i důsledky eventuálního oznámení výstupu ze židovské konfese vůbec, plyne z okolnosti, že st-l setrval na tom, aby jeho oznámení bylo posuzováno podle zák. č. 96/1925 Sb., že předmětem sporu v řízení správním byla pouze otázka st-lem samým na soor vznesená, dlužno-li původní oznámení jeho posuzovati podle §§ 5 a 6 zák. č. 96/1925 Sb. a nikoli otázka, které jiné předpisy na ně spadají.
S tohoto hlediska posuzována jeví se věc takto:
Původní oznámení st-lovo ze 3. července 1930 znělo na výstup »z církve neologicko-židovské v K.«. K tomu nutno uvážiti, že podle zák. čl. XVII:1867 a XLII:1895 zná právní řád na Slov. platný jen jednotné náboženské vyznání židovské, třebas organisace židovstva náboženských obcí jest uspořádána podle různých hledisek a to jednak podle organisačního statutu neologického jednak orthodoxního jednak podle stavu quo ante. Na tom hledisku spočívá také nař. býv. uh. min. kultu ze dne 21. června 1888 č. 1191/pres. Uváží-li se dále, že podle cit. předpisů jest židu na Slov. dána možnost vystoupení z jedné náboženské obce a vstoupiti do náboženské obce jiné organisace, že však při tom platí kogentní předpis, podle kterého jest jinak žid již ze zákona členem určité náboženské obce a to i když sice z určité obce vystoupil, avšak do jiné nepřestoupil, není vystoupení z církevní obce židovské určité organisace změnou vyznání ve smyslu §§ 5 a 6 zák. č. 96/1925 Sb., který má na mysli změnu náboženského vyznání vůbec a tedy i vystoupení z něho, nikoliv vystoupení z náboženské obce určité organisace téhož náboženského vyznání.
St-l byv pak výslovně žal. úřadem vyzván, aby se vyjádřil, zda vystupuje pouze ze židovské neologické obce či vůbec ze židovského vyznání, neodpověděl na tuto otázku a setrval na svém původním oznámení. I kdyby tedy bylo možno námitky stížnosti vykládati tak, že st-l chtěl vystoupiti ze židovského vyznání — ač to výslovně ve stížnosti nikde není řečeno — byly by námitky tyto podle §§ 5 a 6 zák. o nss nepřípustnými, ježto st-l měl příležitost v řízení správním se vyjádřiti způsobem veškerou pochybnost vylučujícím. Znělo-li tedy st-lem potvrzené původní oznámení na pouhý výstup z církve neologicko židovské v K., pak neoctl se žal. úřad v rozporu se zákonem, jestliže vyřkl, že 1. stolice neměla oznámení to vyřizovati podle zák. č. 96/1925 Sb., a když vyřízení to zrušil. Ježto pak tento důvod již stačí k odůvodnění nař. rozhodnutí, netřeba se již blíže zabývati námitkami stížnosti, pokud sc týkají dalších vývodů nař. rozhodnutí, poněvadž jde tu vesměs o důsledky, jež se teprve v budoucnu projeví a mohou jen býti předmětem zvláštního řízení a rozhodnuti.

Citace:

Č. 10956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 906-909.