Č. 10763.
Zaměstnanci veřejní: Služební poměr zaměstnance na statku člena býv. panovnické rodiny, jehož vlastnictví nabyl čsl. stát na základě zák. č. 354/21, je povahy soukromoprávní, leda že individuelním aktem byl převzat do poměru veřejnoprávního.
(Nález ze dne 5. října 1933 č. 16482.)
Prejudikatura: Boh. A 3443/24, 3795/24, 3995/24.
Věc: František St. v M. proti ministerstvu zemědělství o služební poměr.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-li byly upraveny služební požitky výnosem ředitelství státních lesů a statků v Ž. z 11. prosince 1925 podle zásad zák. č. 394/22 tak, že byl zařaděn do 13. stupně platové stupnice podúřednické. Jeho žádosti o započítání soukromé služby a o zařádění do skupiny D státních úředníků (t. j. podle obdoby státních úředníků) byly rozhodnutím min. zeměd., intimovaným ředitelstvím státních lesů a statků v Ž. z 19. ledna 1931 zamítnuty. Zároveň bylo st-li sděleno, že nemohl býti vzat zřetel na jeho přihlášku na služební řád zaměstnanců podniku Státní lesy a statky, ježto min. rozhodlo o jeho trvalém pensionování.
Stížnost namítá nezákonnost ve všech třech bodech, o nichž nař. rozhodnutí jedná.
Vzhledem k námitce, obsažené v odvodním spise min. zeměd. a také z úřední povinnosti musel se nss především zabývati otázkou, jaké povahy byl služební poměr st-lův ke státní správě.
Z dokladů ve správních spisech uložených vychází najevo, že st-l byl zaměstnán na statku V., který byl ve vlastnictví býv. arcivévody B. Ke statkům členů býv. panovnické rodiny nabyl stát čsl. vlastnického práva na základě zák. č. 354/21. Tento zákon nestanoví nic o služebním poměru zaměstnanců na těchto statcích, neboť se o poměru tom ani nezmiňuje. Není také jiného zákonného ustanovení, které by zaměstnance na zmíněných statcích za státní zaměstnance ve veřejnoprávním poměru prohlašovalo. Převzetí statku státem samo o sobě nemá za následek, že by se služební poměr zaměstnance eo ipso změnil ve veřejnoprávní. Mohl by tedy, jak nss již několikráte vyslovil (viz Boh. A 3443/24, 3795/24, 3995/24), zaměstnanec na statku, který byl majetkem člena býv. panovnické rodiny a k němuž nabyl stát čsl. vlastnictví podle zák. č. 354/21, nabýti charakteru veřejného zaměstnance jedině individuálním aktem, t. j. úředním dekretem, jímž by byl úřadem k tomu příslušným státním úředníkem ve veřejnoprávním poměru jmenován.
Tu však vyplývá ze spisů správních, že úprava služebních požitků st-lových, jak byla provedena výnosem ředitelství státních lesů a statků v Ž. z 11. prosince 1925, stala se podle zásad zák. č. 394/22. Nebyla tudíž ustanovení tohoto zákona na st-le přímo aplikována, nýbrž byla vzata pouze za pomůcku k měření jeho požitků. Ve výnose se výslovně praví, že požitky naturální a diety budou mu příslušeti podle obdoby předpisů platných pro státní úředníky pragmatikální. Úřad tudíž dal zřetelně najevo, že tímto výnosem nehodlá služební poměr st-lův posuzovati podle předpisů platných pro státní úředníky, nýbrž používá jich pouze jako směrnici pro postup. Rovněž z toho, že se ve výnose mluví o poplatcích ze služební smlouvy, nutno usuzovati na to, že úřad nepokládal st-le za zaměstnance ve veřejnoprávním poměru, neboť zák. č. 295/21 ponechal v § 5 v platnosti osvobození od tax a poplatků, stanovené v či. V. zák. č. 2/20 pro státní zaměstnance. Konečně i pensijní nároky byly podle výnosu upraveny podle zvláštních směrnic, učiněných pro zaměstnance ve statcích, nabytých čsl. státem v důsledku mírových smluv, a nikoliv podle norem platných pro zaměstnance státní. Tento výnos nevzal st-l — jak je patrno ze správních spisů — v jeho podstatě v odpor, neboť bránil se proti němu jedině potud, pokud mu byly přiznány požitky podúředníka a pokud mu nebyla započítána soukromá služba.
Z uvedeného vyplývá, že charakter zaměstnance státního ve veřejno-právním poměru nebyl cit. výnosem st-li ani výslovně ani implicite přiznán. Jiného individuálního aktu se pak st-l dovolati nemůže. Je tudíž zřejmé, že služ. poměr st-lův ve své podstatě zůstal takovým, jakým byl dříve, nežli byl statek, na němž byl st-l zaměstnán, státem převzat. Že pak tento služební poměr nebyl veřejnoprávní, vyplývá již z toho, že zaměstnavatelem nebyl stát ani jiná osoba veřejného práva, nýbrž soukromá osoba, třeba touto osobou byl člen býv. panovnické rodiny.
Z toho nutně plyne závěr, že v nař. výnose nemůže býti spatřováno rozhodnutí správního úřadu (§ 2 zák. o ss). Ježto pak o poměrech soukromoprávních, za jaký sluší pokládati služební poměr st-lův, rozhodují řádné soudy, je stížnost nepřípustnou pro §§ 2 a 3 zák. o ss.
Zbývá však ještě uvážiti, zda snad není nutno spatřovati rozhodnutí správního úřadu v oné části výnosu ředitelství státních lesů a statků v Ž., jímž nebyla přijata jeho přihláška na služební řád zaměstnanců podniku Státní lesy a statky. Služební poměr zaměstnanců podle tohoto služ. řádu sluší pokládati za poměr povahy soukromoprávní, jak nss vyslovil v nál. Boh. A 10010/32 a 10325/33. Ježto pak i služební poměr st-lův byl podle toho, co bylo výše řečeno, povahy soukromoprávní, nelze pojímati výrok, jímž byla st-lova přihláška zamítnuta, jinak nežli jako prohlášení jeho zaměstnavatele, tudíž druhé smluvní strany. Pak není ovšem ani tato část výnosu rozhodnutím podle § 2 zák. o ss.