Č. 10617.

Pracovní právo. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. * Rozhodnutí generální paritní komise pří Slovenském úřadu práce v Bratislavě, vydané před účinností zákona o pracovních soudech ve sporu o výpovědi, dané zemědělskému dělníku, je rozhodnutím úřadu, k řešení sporu toho příslušného. — II. * Nařízení ministra pro správu Slovenska č. 64/20, 75/20 a 3/23 uznána byla zákonem o pracovních soudech č. 131/31 Sb. za normy platné.
(Nález ze dne 14. června 1933 č. 2504/32.)
Věc: Štěpán B. a spol. proti generální paritní komisi při Slovenském úřadě práce v Bratislavě (za zúč. firmu Schoeller a spol. v L. adv. Dr. Štěpán Šimek z Levic) o výpověď.
Výrok: Stížnost, pokud namítá nepříslušnost žalovaného úřadu, zamítá se pro bezdůvodnost, jinak se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Gen. paritní komise při Slov. úřadu práce pro úpravu služebního poměru zaměstnanců zemědělských v Bratislavě ve schůzi své konané dne 22. května 1930 potvrdila výměr okr. paritní komise v Levicích ze 6. prosince 1929, pokud jím byla schválena výpověď daná řadě zemědělských dělníků, zaměstnaných na velkostatku firmy Schoeller a spol. v L., a zrušila výměr ten, pokud platnost výpovědi stanovena byla k 1. listopadu 1930, a schválila výpověď danou firmou k 31. lednu 1930.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Předmětem stížnosti je výrok gen. paritní komise o schválení výpovědi zemědělským zaměstnancům. Že výrok takový je výrokem úřadu správního, a že by proto nss byl povolán zásadně takový výrok co do jeho zákonitosti přezkoumati, předpokládaje ovšem, že předmět, o němž komise rozhodovala, není z nějakého důvodu, zejména vzhledem na ustanovení § 3 a) zák. o ss z kompetence nss-u vyloučen, vyslovil nss v nál. Boh. A 3863/24. V témže nál. vyslovil také nss, že — byla-li na rozhodnutí takové podána stížnost, — může řešiti pouze otázku kompetence této komise, ale nikoliv přezkoumati rozhodnutí ve věci samé, neboť běží v podstatě o rozhodnutí o nárocích soukromoprávních, o němž platí předpis § 105 úst. listiny, podle něhož lze se proti takovému rozhodnutí dovolati nápravy pořadem práva, čímž je příslušnost nss-u se zřetelem na předpis § 3/a zák. o ss vyloučena.
Stížnost na konci svých vývodů popírá kompetenci žal. úřadu k rozhodnutí sporu, o který šlo. Tím vznáší stížnost na spor otázku platnosti nařízení min. pro Slov. č. 64/1920, 75/1920 a 3/1923 Ú. N., jimiž pro žalovanou gen. paritní komisi založena byla kompetence k rozhodování o platnosti výpovědi zemědělským zaměstnancům.
Řídě se usnesením svého odborného plena z 15. května 1933 uvážil nss po této stránce:
Zákonem ze 4. července 1931 č. 131 Sb., který podle § 43 nabyl účinnosti dne 1. ledna 1932, zřízeny byly pracovní soudy. O příslušnosti soudů těch jednají §§ 1 a 2 cit. zák. Podle § 1 odst. 1 jsou pracovní soudy výlučně příslušné rozhodovati o sporech z pracovního, služebního neb učebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Výluky, jež z příslušnosti té stanoví 2. odst. § 1, nevztahují se na zaměstnance zemědělské, jak ze znění odst. 2 je patrno. Podle § 2 jsou v mezích ustanovení § 1 pracovní soudy příslušné rozhodovati zejména i o pokračování v poměru pracovním, služebním neb učebním a o jeho zrušení. Z toho je zřejmo, že od 1. ledna 1932 k vyřízení sporu, o který šlo, byl by příslušný jedině pracovní soud.
Paragraf 43 cit. zák. obsahuje ustanovení, podle něhož spory do dne účinnosti zákona toho zahájené u soudů nebo úřadů příslušných podle práva dosavadního budou vyřízeny podle předpisů dosud platných. Paragraf 44 cit. zák. pak ustanovuje, že dnem účinnosti tohoto zák. pozbudou platnosti veškerá jiná ustanovení o předmětech tímto zákonem upravených a ve výpočtu těchto ustanovení uvádí se i nař. min. pro Slov. ze 14. října 1920 č. 64 Úr. Nov., ze 24. listopadu 1920 č. 75 Úr. Nov. a z 28. září 1923 č. 3/23 Úr. Nov.
Nařizuje-li zákon ve svých přechodných ustanoveních (§ 43), že spory do dne účinnosti jeho zahájené u soudu neb úřadu do té doby příslušného mají býti vyřízeny podle předpisů dosud platných, a vyslovuje-li pak v § 44, že svrchu cit. nař. min. pro Slov., jež mimo jiné stanovilo kompetenci žal. úřadu, pozbývají dnem účinnosti tohoto zák. platnosti, plyne z toho, že zákonodárce sám nař. ona za normy platné považuje, když prohlašuje, že určitým dnem pozbývají platnosti, ale současně nařizuje, aby podle nich ve věcech do účinnosti zák. pendentních bylo postupováno. Je tedy otázka platnosti cit. nař. min. pro Slov. vyřešena zákonodárcem samým. Je-li tomu tak, pak ovšem nemohl nss zkoumati, zda nařízení ona byla a jsou vydána v mezích zákona, poněvadž otázku tu vyřešil zákonodárce sám a to kladně. Zda učinil tak správně, ovšem nss, který zákonem je vázán, zkoumati nemohl. Nař. rozhodnutím bylo rozhodnuto ve věci výpovědi zemědělských dělníků. K tomu byla žal. gen. paritní komise podle § 7 nař. min. pro Slov. č. 75 Úr. Nov. kompetentní. Neshledal proto nss, že by šlo o výrok úřadu nepříslušného. Je tedy námitka stížnosti, že žal. úřad nebyl k vydání nař. rozhodnutí příslušný bezdůvodná a bylo po této stránce stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost. Námitkami, jež stížnost vznáší proti meritu nař. výroku, nemohl se nss vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, zabývati, a musel je proto odmítnouti podle § 3/a zák. o ss jako nepřípustné.

Citace:

Č. 10617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 14-16.