Č. 10625.Zaměstnanci veřejní:* Pro zařádění podle § 4 zák. č. 77/20 resp. § 3 vl. nař. č. 360/20 Sb. nelze bráti v počet službu ztrávenou v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže v rozsahu § 46 předpisu pro finanční stráž (Věstník min. fin. č. 45 ex 1907).(Nález ze dne 16. června 1933 č. 17.427/31.)Věc: Erhard F. v Č. a spol. proti ministerstvu financí o zařáděni podle zák. č. 77/1920 a vl. nař. č. 360/1920 Sb.Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.Důvody: Na základě zák. z 30. ledna 1920 č. 77 a vl. nař. z 18. května 1920 č. 360 Sb. byli st-lé, celní výběrčí, jmenováni celními správci IX. hodn. třídy, resp. st-l Josef W. vrchním celním výběrčím X. hodn. třídy a Adolf P. vrch. celním správcem VIII. hodn. třídy. Na to žádali st-lé — o opětné zařádění do kategorie úředníků celních výběrčích podle zák. č. 77/20 a vl. nař. č. 360/20. Žádostem těmto finanční ředitelství v Opavě nevyhovělo.Stížnostem proti tomu podaným nevyhovělo min. fin. nař. výnosem z 29. dubna 1931 a to z důvodů, uvedených v prvém až pátém a v sedmém odstavci výnosu min. fin. ze 16. června 1928, kteréž nařídilo min. st-lům v plném znění sděliti (zejména celý odstavec 7. uvedeného výnosu). Pokud se odvolatelé dovolávají ve svých rekursech bodu 1. § 12 vl. nař. č. 666/20, mělo jim býti sděleno, že se bod 1 § 12 cit. vl. nař. netýká válečné služby, nýbrž toliko vojenské služby presenční «O stížnostech uvážil nss takto:Na sporu jest výklad ustanovení § 3 vl. nař. z 18. května 1920 č. 360 Sb. Tu třeba uvésti: § 4 zák. č. 77/20, jenž podle § 5 tohoto zák. nabyl účinnosti dnem 1. září 1919, stanoví v »Přechodních ustanoveních«, že se celní výběrčí, právě (zřejmě dne 1. září 1919) sloužící zařaďují do platových stupňů jednotlivých tříd hodn. podle celkové doby služební takto: do 14 let do XI. hodn. třídy, po 14 letech do X. hodn. třídy, po 22 letech do IX. hodn. třídy, po 32 letech do VIII. hodn. třídy. Při tom celní výběrčí XI. hodn. třídy zařadí se do platových stupňů úřednického schématu podle výše platu, který by jim příslušel podle jejich celkové služby ve stupnici pro podúředníky (čl. I. § 3 zák. z 7. října 1919 č. 541 Sb.), a jest tu přihlížeti k zásadám § 3 tohoto zák. Je-li celková služební doba delší, než doba nahoře uvedená, započte se celním výběrčím, zařáděným do X. a IX. hodn. třídy, z časového rozdílu část přesahující čtyři léta, celním výběrčím, zařáděným do VIII. hodn. třídy, pak časový rozdíl do nejvyšší výměry tří let pro postup do vyšších požitků a poukáží se v daném případě vyšší požitky k výplatě..... K tomu stanoví § 3 zák. č. 77/20, že celní výběrčí náležejí do skupiny E státních zaměstnanců (§ 52 služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.) a že budou celními výběrčími jmenováni příslušníci pohraniční finanční stráže do hodn. tříd a platových stupňů podle dosavadního služného. Nekryje-li se služné podúřednické s platovým stupněm úřednického schématu, nastupuje zařádění do stupně nejblíže vyššího.K provedení zák. č. 77/20 vydáno bylo vl. nař. z 18. května 1920 č. 360 Sb., jež v § 2 k § 3 zák. č. 77/20 stanoví úřední tituly celních výběrčích a v § 3 k § 4 zák. č. 77/20 určuje toto: »Celní výběrčí před 1. zářím 1919 ustanovení zařazují se podle celkové doby služební do platových stupnic jednotlivých hodn. tříd. Byla-li tímto zařáděním přiznána platová stupnice vyšší hodn. třídy, než kterou měli výběrčí dosavad, jmenují se současně se zařáděním do této vyšší třídy hodnostní. Za služební dobu v tomto paragrafu uvedenou sluší pokládati služební dobu ztrávenou v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže, do pense započítatelnou, včetně doby započtené na základě zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. (válečná léta) a z 24. července 1919 č. 462 Sb. (služba v legiích).«Po té stránce vycházejí nař. rozhodnutí ze stanoviska, že pod »služební dobou ztrávenou v hodnosti celního výběrčího atd.« rozuměti jest toliko služební dobu »skutečně« ztrávenou v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže, nikoliv však služební dobu vypočtenou po rozumu 3. odst. § 46 předpisů pro finanční stráž, nařízení min. fin. z 19. března 1907 č. 21.134, věstníku min. fin. č. 45, podle něhož při vyměření odpočivných požitků počítati jest každý ve stavu mužstva finanční stráže ztrávený plný rok za 16 měsíců a při vypočtení celkové služební doby zbývající zlomek roku, 6 měsíců přesahující za celý rok.Názor tento potírají shodně stížnosti takto:1. Ani ze zák. č. 77/20, ani z vl. nař. č. 360/20 nelze seznati, že by bylo úmyslem zákonodárcovým vyloučiti použití pravidel § 46 předpisů pro finanční stráž z roku 1907 při určení dosahu § 3 odst. 2 vl. nař. č. 360/20, ježto by byl prostě a nepochybně normoval, že »za služební dobu . . . . . sluší pokládati skutečnou služební dobu ztrávenou . . . . . . . « Ale i kdyby snad byl — což se nepřiznává — zákonodárce býval chtěl omeziti dosah pojmu započítatelnosti do pense, neučinil tak způsobem, který by tento jeho úmysl dostatečně projevoval na venek. Pak ovšem platí podle všeobecných právních zásad jen projev zákonodárcovy vůle skutečně učiněný tak, jak mu všeobecně mohlo býti rozuměno.2. Poukazuje-li nař. rozhodnutí na důvodovou zprávu k vl. nař. č. 360/20, jest nutno k tomu podotknouti, že důvodová zpráva taková vůbec neexistuje, ježto důvodové zprávy se vydávají k osnovám zákonů a nikoliv i k osnovám vl. nař. Má-li nař. rozhodnutí na mysli snad důvodovou zprávu k osnově zák. č. 77/20, pak nelze z ní nic čerpati, co by odporovalo výkladu sporných norem, jak to činí st-lé. Jest proto zcela irelevantní, co stanoví vl. nař. ze 17. ledna 1920 č. 40 Sb. stran úředníků finanční stráže. Ostatně i toto vl. nař. mluví o »celkové službě«. Teprv výnos min. fin. z 28. dubna 1920 interpretuje pojem celkové služební doby zák. č. 77/20 v tom smyslu, že jest tím míněna skutečná doba u finanční stráže ztrávená, do pense započítatelná, včetně válečných let podle zák. č. 457/19 a služby ztrávené v čsl. legiích podle zák. č. 462/19. Než vl. nař. z 18. května 1920 č. 360 Sb. vydáno bylo až po tomto výnosu min. fin., neobsahuje však nikde slovíčko »skutečně«. Co však není dostatečně vyjádřeno zákonodárcem, nelze nahraditi důvodovými zprávami a různými interními výnosy vládních orgánů.3. Poukazuje-li nař. vynesení na předpisy platné pro úředníky finanční stráže, jest postup tento naprosto pochybeným, ježto se předpisy ty týkají pohraniční finanční stráže a tedy úplně jiné kategorie, jejíž služební a platové poměry byly upraveny úplně samostatně. Nemá proto významu, vypočítává-li v tomto směru nař. rozhodnutí důvody vylučující započtení určitých období do pense, jak je zná služ. pragmatika č. 15/1914 ř. z.4. Že zákonodárce resp. min. fin. neměli úmyslu omeziti pojem započítatelnosti do pensijní doby tak, jak to činí nař. vynesení, patrno prý i z toho, že min. fin. samo výnosem z 25. prosince 1926 vyhovělo analogické žádosti Jana P. v P. a přiznalo mu při provádění zák. č. 77/20 a vl. nař. č. 360/20 výhody podle § 46 předpisů pro finanční stráž z roku 1907. Poukazuje-li nař. rozhodnutí na výnos min. fin. z 28. dubna 1920, činí tak neprávem, ježto výnos tento přece existoval v době, kdy min. rozhodovalo o žádosti P.-ově. Ale pak jest spravedlivo, aby totéž platilo o st-lích. Poukaz nař. rozhodnutí k tomu, že případ P.-ův jest zcela individuální, jest prý ničím nedoloženým tvrzením žal. úřadu z nouze, které nemůže nikterak přispěti k podpoře nynějšího změněného názoru žal. úřadu.Nss neuznal stížnosti důvodnými.Již z doslovu § 4 zák. č. 77/20, jak byl svrchu uveden, plyne, že má zákonodárce, mluvě o celkové době služební do 14 let, po 14, 22 a 32 letech, na mysli služební dobu, kterou celní výběrčí ztrávil podle norem dne 1. září 1919 platných ve vlastnosti celního výběrčího a u finanční stráže. Dobou tou jest zásadně doba skutečně odsloužená, jak vysvítá z §§ 50 a 51 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a z čl. I. § 3 zák. č. 541/19 v § 4 zák. č. 77/20 výslovně citovaného, jenž zavedl od 1. září 1919 pro státní zaměstnance, náležející do kategorie podúředníků a sluhů, nový systém stupnice služného a stanoví v čl. I § 4, že postup do 2. a 10. stupně služného děje se po dvou, do 11. až 13. stupně služného po třech v předcházejícím stupni ztrávených do pense započítatelných služebních letech. Nějakých ideálních, neskutečných dob zákon č. 541/19 nezná, ťíchylky od této zásady stanovily mimo jiné zák. č. 457/19 stran zápočtu válečných pololetí, a zák. č. 462/19 stran výhodnějšího zápočtu let ztrávených v čsl. legiích. Odpovídá tudíž zákonnému stavu dne 1. září 1919 plativšímu, když § 3 odst. 1 vl. nař. č. 360/20 mluvě o celkové služební době — jak to činí i zák. č. 77/20 — definuje pojem tento v odst. 2 § 3 cit. vl. nař. č. 360/20 v tom smyslu, že za služební dobu v tomto paragrafu uvedenou a tedy služební dobu celkovou odstávce i § 3 cit. vl. nař. sluší pokládati služební dobu ztrávenou v hodnosti celního výběrčího a u finanční s tráže, do pense započítatelnou včetně dob podle zák. č. 547 a 462/19 započtených. O válečná léta podle zák. č. 457/19 a službu legionářskou podle zák. č. 462/19 v daném případě nejde, takže vyložiti jest jen pojem »služební doby ztrávené v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže, do pense započítatelné«.Po rozumu § 6 o. z. o. nesmí býti zákonu při používání dáván jinaký smysl, než jaký vychází z vlastních slov v jejich souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárcova. Podle obecného významu výrazu »doba ztrávená« jest nutno usouditi, že míněn tím jest čas, po který určitá činnost, určitý stav, určitá služba »skutečně« trvala a tedy — na předpis § 3 odst. 2 aplikováno — čas, po který služba v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže byla skutečně konána, obsloužena, tudíž služba efektivní na rozdíl od služby v této vlastnosti skutečně nekonané, skutečně neodsloužené, tudíž služby ideální, fiktivní, co do rozsahu pro určité vztahy výhodněji počítané, anebo služby sice skutečně konané avšak v poměru neb postavení jiném, než v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže, jako tomu jest na příklad u válečných pololetí podle zák. č. 457/19, pokud se týká u služby legionářské podle zákona č. 462/19, na kteréž období poukazuje i § 3 odst. 2 vl. nař. č. 360/20. Honoruje proto předpis § 3 tohoto ví. nař. v tomto směru v prvé řadě jen služební dobu skutečně ztrávenou, a to v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže, vyjádřenou roky, měsíci a dny, podle toho, jak dlouho služba tato skutečně trvala. Že zákon má v odst. 2 § 3 vl. nař. č. 360/20 ina mysli služební dobu skutečně ztrávenou ve vlastnosti tam určené, patrno i ze stylisace tohoto 2. odst., který v prvé části mluví o služební době ztrávené v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže a v druhé části béře zřetel k válečným létům podle zák. č. 457/19, tedy ke službě neskutečné, fiktivní, ideální, a dále ke službě v čsl. legiích podle zák. č. 462/19, tudíž jednak ke službě v legiích skutečně odsloužené, jednak k službě výhodněji počítané (trojnásobkem) a proto jednak efektivní, jednak fiktivní, ideální. Na tomto závěru nemůže nic rněniti okolnost, že předpis odst. 2 § 3 cit. vl. nař. č. 360/20 nepoužívá k bližšímu označení služební doby ztrávené příslovce »skutečně« nebo přídavného jména »skutečnou«, ježto vzhledem k celému obsahu tohoto předpisu se podává, že zákonodárce slovem »ztrávená« míní toliko dobu »skutečně« v určité vlastnosti ztrávenou. Výklad tento podporuje i ustanovení § 9 posl. odst. vl. nař. ze 4. března 1920 č. 157 Sb., jímž se provádí zák. z 12. prosince 1919 č. 28 Sb. z roku 1920 o reorganisaci finanční stráže. Předpis tento praví, že za služební dobu v tomto paragrafu uvedenou sluší pokládati skutečnou služební dobu u finanční stráže ztrávenou, do pense započítatelnou, včetně doby započtené na základě zák. č. 457/19 (válečná léta) a č. 462/19 (služba v čsl. legiích). Předpis tento upravuje celkem shodně a doslova tutéž otázku stran příslušníků finanční stráže, jako předpis § 3 odst. 2 vl. nař. č. 360/20 stran celních výběrčích.Jakožto na další interpretační pomůcku lze dále též poukázati na důvodovou zprávu min. fin., kterémužto min. bylo v § 6 zák. č. 77/20 zákonodárcem uloženo provésti zmíněný zákon. Důvodová zpráva tato z 8. května 1920 k § 3 osnovy vl. nař., jež pak vydáno bylo jako vl. nař. z 18. května 1920 č. 360 Sb., praví, že poslední, t. j. druhý odstavec § 3 tohoto navrženého vl. nař. souhlasí s posledním odstavcem § 9 vl. nař. č. 157/20 o reorganisaci finanční stráže, z čehož jest patrno, že otázka služební doby měla bytí podle návrhu osnovy min. fin. k vl. nař. č. 360/20 shodně řešena, a jak zjevno z porovnání znění § 3 osnovy se zněním § 3 vl. nař. č. 360/20 a posledního odstavce § 9 vl. nař. č. 157/20, také shodně byla řešena. Ač se vl. nař. č. 360/20 týká celních výběrčích a vl. nař. č. 157/20 příslušníků finanční stráže a tedy dvou různých zaměstnaneckých kategorií, nelze pochybovati, že obě kategorie jsou sobě velice blízké, takže jest na snadě závěr, že zákonodárce zamýšlel a konečně také upravil stejně otázky ty obou kategorií. S tímto výkladem jest ve shodě i výnos min. fin. z 28. dubna 1920 stran významu celkové služební doby k § 9 vl. nař. č. 40/20 o zřízení a služebních poměrech pohraniční finanční stráže. Hořeními vývody jest spolu vyvrácena námitka stížnosti, že neexistuje důvodová zpráva k vl. nař. č. 360/20.Než předpis odst. 2 § 3 vl. nař. č. 360/20 nespokojuje se s charakterisací služební doby pouze jako služební doby skutečně ztrávené v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže, nýbrž vytyčuje jako další podmínku, že musí býti služební doba ta také »do pense započítatelná«. Předpis ten nemluví všeobecně o služební době celního výběrčího a u finanční stráže do pense započítatelné, necituje také předpis § 46 předpisů pro fin. stráž z roku 1907, nýbrž žádá, aby úřad zjišťující služební dobu ztrávenou skutečně v hodnosti celního výběrčího a u fin. stráže, dále ještě zkoumal, zdali služba tato, tedy služba celního výběrčího a u fin. stráže, jest také mimo to do pense započítatelná čili jinými slovy, vylučuje ze služební doby ztrávené v hodnosti celního výběrčího a u fin. stráže období, která podle předpisů o tom vydaných jsou pro pensi nezapočítatelná. Ale pak tvoří doslov »do pense započítatelná« v § 3 odst. 2 vl. nař. č. 360/20 omezení, nikoliv však jak míní st-lé, rozšíření výhodnějšího počítání jinak započítatelné služební doby skutečně ztrávené v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže.Slova »do pense započítatelná« vyjadřují tedy jen, že služební doba ta musí býti určité právní vlastnosti, totiž že musí býti podle předpisů o tom vydaných zásadně do pense celního výběrčího započítatelná, nestanoví však, jak se stížnosti domnívají, že by služební doba ta měla býti počítána tak, jak sluší služební dobu tu počítati v případech vyměření odpočivných či zaopatřovacích požitků celních výběrčí a obzvláště nestanoví, že by služební doba ta měla býti výhodněji počítána tak, jak to předpisuje § 46 předpisů pro fin. stráž z roku 1907.Shrnuv tyto vývody, dospívá nss k právnímu názoru, že pro zařádění celních výběrčích podle § 4 zák. č. 77/20 resp. § 3 vl. nař. č. 360/20 nelze bráti v počet službu ztrávenou v hodnosti celního výběrčího a u finanční stráže v rozsahu § 46 předpisů pro fin. stráž, věstník min. fin. č. 45 ex 1907.Pokud konečně namítají stížnosti, že min. fin. v případě Jana P. přihlédlo při stanovení rozhodné celkové služební doby při úpravě podle vl. nař. č. 360/20 i k ustanovení § 46 předpisů pro fin. stráž z roku 1907, takže mělo prý tak učiniti i v případech st-lů, jsou stížnosti bezdůvodnými zřejmě, neboť individuální rozhodnutí správní není po zákonu aktem, zakládajícím normu zákonnou, podle níž by slušelo rozhodovati v případech po vydání individuálního rozhodnutí následujících.