Č. 10883.

Stavební právo. - Školství: Postavení obce ve stavebním řízení stran stavby budovy soukromé školy obecné.
(Nález ze dne. 24. listopadu 1933 č. 19794.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3507/24, 4154/24, 4414/26, 7049/28, 10098/32.
Věc: Obec A. proti .zemskému úřadů v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Spolek »Deutscher Kulturverband« v Praze podal u obecního úřadu v A. žádost o povolení ke stavbě budovy soukromé německé školy tamtéž. Dopisem z 20. července 1928 sdělila obecní správní komise v A. žádajícímu spolku na základě šetření vykonaného stavební komisí, že dříve než špalek podá žádost o stavební povolení, musí žádati podle § 1 nař. min. vyuč. z 12. března 1888 č. 40 z. z. o schválení staveniště pro školu a podle § 18 stav. řádu o stanovení stav. čáry a povinné výšky u stav. úřadu. Na to předložil spolek obecnímu úřadu opis protokolu z 8. července 1927 o šetření, vykonaném osp-ou v Sušici podle § 15 cit. min. nař. o žádosti spolku za zřízení soukromé německé školy v A., jakož i žádost za určení stav. čáry a rovinné výšky. Usnesením obecního zastupitelstva z 18. prosince 1929 byla však žádost spolku za udělení stav. povolení zamítnuta, poněvadž spolek nevyhověl podmínkám shora uvedeným. Odvolání spolku zamítl okr. úřad v Sušici výměrem z 2. dubna 1930 z důvodu, že spolkem předložený protokol o komis. řízení, vykonaném podle § 15 min. nař. č. 40/1888 z. z., nenahražuje stav. schválení, které jest oprávněn uděliti jedině příslušný školní úřad. Na odvolání spolku zrušil zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím v odpor vzatý výměr okr. úřadu a jemu za podklad sloužící výměr obecního úřadu v A. pro nezákonnost a uložil stav. úřadu I. stolice, aby o žádostech spolku o ustanovení stav. čáry a rovinné výšky a za stav. povolení budovy německé soukromé školy jednal podle ustanovení stav. řádu a vydal o nich řádné rozhodnutí.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podává obec A., aniž uvádí, v jaké vlastnosti tak činí a v kterém svém subj. právu byla jím poškozena. Obec jako strana mohla by si stěžovati jen tehdy, kdyby uplatňovala porušení nějakého svého subj. práva. Toho však v daném případě nečiní. Stěžuje si v podstatě jen proto, že nař. rozhodnutím se jí ukládá, aby rozhodla o ustanovení stav. čáry, rovinné výšky a o žádaném zúčastněnou stranou stav. povolení dříve, než příslušným úřadem školním bude rozhodnuto o tom, zda projektovaná stavba vyhovuje předpisům min. nař. z 12. března 1888 č. 40 z. z. Tím však obec neuplatňuje žádné své subj. právo, které by jí příslušelo jako straně podle předpisů stav. řádu, nýbrž hájí jen čistě veřejný zájem, spočívající v tom, aby stavba zamýšlené školní budovy vyhovovala požadavkům na školní budovy kladeným. K hájení tohoto veřejného zájmu není však obec legitimována, poněvadž není normy, ze které by se takovéto oprávnění obce dalo dovoditi.
Pokud obec vystupuje snad se stížností jako stav. úřad nižší stolice proti nař. rozhodnutí jako rozhodnutí jí nadřízeného vyššího stav. úřadu, není jí možno v této její vlastnosti přiznati stižní legitimaci, neboť pokud orgány obce vystupují jako úřady stavební, jsou správní oprávnění, svěřená jim za účelem provádění stavebního řádu v této jejich vlastnosti, pouhými úředními stavebně-právními kompetencemi, nikoli však subj. právy obce, jejichž ochrany mohla by se obec jako strana domáhati stížností u nss-u podle §§ 2 a 5 zák. o ss. Obec, vykonávajíc jako samosprávný stavební úřad úřední kompetence, je instančně podřízena stavebním stolicím vyšším. Ze zásady instanční hierarchie úřední vyplývá pak, že není přípustno, aby stolice nižší poháněla nadřízenou jí instanci vyšší stížností u nss-u k odpovědnosti proto, že tato v pořadí instančním její rozhodnutí zrušila nebo změnila, a obec není proto legitimována ve své vlastnosti jako stavební úřad ke stížnosti do rozhodnutí vyšší stolice, kterým rozhodnutí jejího zastupitelstva ve věci stavební bylo zrušeno (Boh. A 3507/24 a 10098/32; srov. také Boh. A 4154/24, 4414/25, 7049/28 a j.).
Poněvadž podle předcházejících úvah obci není možno v daném případě přiznati postavení strany, byla stížnost pro nedostatek její legitimace podle § 2 zák. o ss odmítnuta pro nepřípustnost, aniž se nss mohl zabývati námitkami v ní uplatněnými.

Citace:

č. 10883. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 699-701.