Č. 10654

Živnostenské právo: Podléhá předpisům živn. řádu, dobývá-li rolník na svém pozemku písek na prodej?
(Nález ze dne 24. června 1933 č. 11 347)
Věc: František V. v L. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 7. listopadu 1930 odsoudil okresní úřad v Jičíně st-le podle § 132 živn. ř. k pokutě 400 Kč, po případě k vězení 30 dnů pro přestupek § 11 živn. ř., kterého se dopustil tím, že po živnostensku dobýval písek ve vlastním lomu, nemaje k tomu živn. oprávnění. Rozhodnutím druhým z téhož dne a téhož čísla odsoudil týž úřad st-le k pokutě 300 Kč, po případě k vězení 30 dnů pro přestupek § 27 živn. ř., kterého se dopustil tím, že po živnostensku dobýval písek z neschváleného pískového lomu. V odvoláních uváděl st-l, že dobýval písek na vlastním pozemku, a to jenom v letě jako vedlejší zaměstnání při svém polním hospodářství. Činnost taková není živností a proto nemusil býti lom schválen.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad obě odvolání, protože st-l podle vlastního doznání dobýval písek za účelem prodeje, což jest svobodná živnost, kterou nutno opovědět u živn. úřadu a proto musí býti lom schválen. Ve stížnosti tvrdí st-1, že zde není třeba ani opovědi ani schválení lomu, ježto prodával písek, který dobýval na vlastním pozemku, jako vedlejší zaměstnání při svém polním hospodářství, když v něm nebylo jiné práce [čl. V a) úvoz. pat. k živn. ř.]. O stížnosti uvažoval nss takto: Podle čl. V. lit. a) úvoz. pat. k živn. řádu nevztahují se předpisy živn. řádu na zemědělskou a lesní produkci a její vedlejší živnosti, pokud se tyto vedlejší živnosti zabývají hlavně zpracováním vlastních výrobků. Žal. úřad při svém rozhodnutí vycházel z toho názoru, že v daném případě nejde o vedlejší živnost při polním hospodářství (čl. V. lit. a) úvoz. pat.), nýbrž o prvotní výrobu, která je mimo obor st-lova polního hospodářství a jest svobodnou živností, kterou nutno opovědět u živn. úřadu a pro kterou musí býti lom schválen. Pro tento svůj názor uvádí žal. úřad jediný důvod a to skutečnost, že st-l dobývá písek za účelem prodeje. Proti tomu dovozuje st-1, že písek kopá na svém pozemku a že jej také prodává a že je to vedlejší zaměstnání při jeho polním hospodářství ve smyslu čl. V. lit. a) úvoz. pat., v čemž nutno spatřovati námitku, že uvedená činnost nepodléhá předpisům živn. řádu, třeba se provozovala za účelem výdělečným (za účelem prodeje). V tom jest dáti stížnosti za pravdu. Činnost, která nemá účel výdělečný, není činností živnostenskou a nepodléhá tedy už pojmově předpisům živn. řádu. Avšak v čl. V. písm. a) mluví zákon o »vedlejších živnostech«, tedy o činnostech výdělečných, které by svou podstatou sice podléhaly předpisům živn. řádu, které však zákon přes to, že mají účel výdělečný, z nich vyjímá proto, že jsou v souvislosti s produkci zemědělskou. Z toho ovšem plyne, že nař. rozhodnutí spočívá na mylném právním názoru, má-li za to, že podnikání st-lovo, pro které byl potrestán, podléhá živn. řádu proto, čeho podnikáním tím nabyl, prodává. Ježto nař. rozhodnutí opírá se jedině o důvod čerpaný z tohoto nesprávného právního názoru, shledal nss, že není ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 10 654. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 110-111.