Č. 10819.

Závodní výbory. — Řízení před nss-em: je ve shodě s ustanovením § 17 zák. o ss, přizná-li rozhodčí komise odkladný účinek stížnosti podané na nss členy záv. výboru do nálezu rozh. komise, kterým bylo uznáno, že oni členové záv. výboru porušili hrubě své povinnosti a že se proto zbavují svých funkcí.
(Nález ze dne 2. listopadu 1933 č. 17789.) Věc: Firma Hynek Sp. a synové, akc. spol. v, Č. (adv. Dr. Jos. Koeser z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Č. (za zúč. Jos. M. a spol. v Č. adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) o přiznání odkladného účinku stížnosti na nss.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v Č. z 18. listopadu 1930 bylo uznáno právem, že členové záv. výboru . . . . . . . porušili hrubě své povinnosti jako členové záv. výboru a že následkem toho zbavují se svých funkcí v záv. výboru.
Proti tomuto rozhodnutí podali vyloučení členové záv. výboru stížnost k nss-u a žádali u rozhodčí komise, aby této jejich stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Rozhodčí komise této jejich žádosti vyhověla a usnesením z 20. ledna 1931 přiznala stížnosti svrchu zmíněných osob odkladný účinek, ježto neodkladný výkon nálezu z 18. listopadu 1930 není z ohledů veřejných nutný a vyloučení členové záv. výboru neodkladným výkonem tohoto nálezu utrpěli by škodu nenahraditelnou, ježto by ztratili ochranu proti propuštění podle § 22 odstavec 2 zák. o záv. výborech.
O stížnosti podnikatelky, podané proti přiznání odkladného účinku stížnosti na nss, uvažoval nss takto:
Zákon o ss v § 17 poskytuje st-li nárok na přiznání odkladného účinku stížnosti na nss podané za splnění těchto dvou předpokladů: 1. Jestliže veřejný zájem nevyžaduje toho, aby rozhodnutí adm. úřadu neprodleně bylo vykonáno, a 2. vzešla-li by neprodleným výkonem stěžující si straně újma neodčinitelná.
St-lka mohla by si tudíž proti přiznání odkladného účinku stížnosti, kterou k nss-u podal záv. výbor, s úspěchem stěžovati jen tehdy, kdyby mohla dovoditi, že veřejný zájem vyžadoval toho, aby nález rozhodčí komise o zbavení členů záv. výboru jejich funkce neprodleně byl vykonán, nebo že neprodlený výkon tohoto rozhodnutí nebyl by pro členy záv. výboru spojen s újmou neodčinitelnou.
St-lka vskutku brojí proti nař. rozhodnutí obojím způsobem. Pokud namítá, že veřejný zájem vyžadoval toho, aby nález rozhodčí komise o zbavení členů záv. výboru jejich funkce neprodleně byl vykonán, nemohl nss dáti stížnosti za pravdu již z toho důvodu, poněvadž zbavení členů záv. výboru jejich funkce podle § 21 lit. c) má rozhodčí komise vysloviti pouze k písemné stížnosti podnikatele neb poloviny zaměstnanců k volbě oprávněných, tudíž má podobně, jako je tomu u trestních deliktů stihatelných pouze k návrhu účastníkovu, zakročiti pouze na návrh k tomu povolané strany a nikoliv z povinnosti úřední. Již z toho jest jasně patrno, že opatření rozhodčí komise podle § 21 lit. c) není zákonodárcem hodnoceno jako opatření v zájmu veřejném. Tím méně ovšem možno důvodně tvrditi, že neprodlený výkon opatření takového je nutný v zájmu veřejném.
Pokud jde o druhý zákonný předpoklad přiznání odkladného účinku, shledal nss, že odůvodnění nař. rozhodnutí v tomto směru odpovídá zcela zákonu. Neboť kdyby členové záv. výboru provedením nálezu rozhodčí komise byli zbaveni svých funkcí a kdyby ztratili v důsledku toho ochranu proti propuštění z práce podle § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, pak jistě utrpěli by újmu, kterou nebylo by lze v případě příznivého vyřízení jejich stížnosti na nss již odčiniti.

Citace:

Č. 10819.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 522-524.